Lesní běh Pintovkou 2013

Již téměř dva týdny stará záležitost. Krásný lesní běh terénem prostě nešel odmítnout. Navíc jsem věděl, že tam budou nějací známí a kamarádi. Poslední dobou se mi v tréninku daří, tak proč nezkusit další závod, že? Sice trochu pobolíval pravý nárt, ale ne moc často… Bohužel předstartovní příprava moc dobrá nebyla. Nejdřív strávený celý večer s kamarády v hospodě, kde padly ovšem pouze 3 piva, s tím, že jsem radši šel domů už po půlnoci. Druhý den dopoledne také nic moc. Nejdřív jsem se dozvěděl, že hlavní závod na 6 km startuje až v 11:40 a ještě jedna perla k tomu, cestou na start mi pár set metrů od domu praskl tlumič u levého kola, takže jsem to ještě musel řešit. No, každopádně jsem k registraci dorazil včas.

Ani bych nevěřil, ale před startem jsem měl celých 40 minut času. Povídal jsem si se známými a nic neřešil. V plánu bylo jít se tak 10 minut před startem vyklusat. Najednou sleduji, že se na startu tvoří nějaký chumel, tak se zeptám běžce vedle mě kolik je a on, že 11:42. A kruci! Rychle shodit dlouhé kalhoty a mikinu a jen v letním a kompreskách se postavit na start. Snažil jsem se ještě rychle zahřát poskakováním a dřepy, ale moc to nepomohlo. Pár minut zdržení a už tu byl start. Hodně svižný start! V nezahřátém stavu nic moc, ale nic se nedalo dělat. Jak mám ve zvyku, držel jsem se za první pětkou, jejich tempo se mi zdálo, i přes to, že jsem nebyl zahřátý, ideální. A přišel první kopec, v něm mě předběhl jeden chlápek, takže na 7. pozici. Stále pohoda. V seběhu na druhé straně se mi ho skoro podařilo trhnout, ale přišel druhý kopec a mě přišlo, že mě stehna moc neposlouchají. Dokonce mě předběhl další závodník = 8. průběžná pozice. Pak druhý seběh a poslední třetí kopec v němž mě předběhl další závodník, což znamená 9. prozatímní místo. Za tímto posledním stoupáním bylo napojení na starou asfaltku, která po několika stech metrech protínala cíl. Hanka mi v něm hlásila čas asi 13:30, což mi přišlo na 3 km terénem dost pomalé, na závod…

Druhé kolo jsem si užil více. Terén byl výživnější, všude hezky rozšlapané bahýnko, ale také jsem byl konečně zahřátý. Co mi ho ale zpříjemnilo nejvíc byl klučina, který se ke mě začal přibližovat někdy po čtvrtém kilometru. Rval jsem to co jsem mohl, ale on se stejně přibližoval. Přiznám se, že noha bolela jak čert. Tak o sobě ještě vědět nedávala. Asi mě i zpomalila v sebězích. První i druhé stoupání se mi podařilo uhájit pozici, ale na třetím mě nemilosrdně dohnal a zavěsil se za mě. Jeho taktika zcela jasná – v závěsu se nechat vytáhnout nahoru na rovinku a tam mi utéct. Jenže to bych se nesměl ohlédnout. Všiml jsem si, že to je nějaký s prominutím „cucák“ a toho bohdá nebude aby mi vzal těžce drženou pozici. Ještě pár desítek metrů před vrcholem jsem za to pořádně vzal a začal mu unikat. Bylo vidět, že se snaží, ale byl stále dál a dál. Na asfaltu se mi podařilo vyškrábat všechny poslední zbytky sil a jel jsem naplno. Konečně mi rychlost přišla trochu závodní. Rychlá kontrola jak je daleko a úleva. Vůbec to nezvládl, byl desítky metrů za mnou. Stejně jsem ještě přidal a cílovou rovinku si pořádně vychutnal!

Pocity za cílovou páskou šílené. Plíce mi snad chtěly vyskočit ven z hrudi. Chvilku jsem asi i nadával sám sobě. Po nějaké době, přišlo mi to jako věčnost, ale asi to nebylo déle než 15 sekund, za mnou přišel ten klučina a gratuloval mi. Chtěl mě dát, ale bylo to moc. Po mé poznámce, že tohle nesnáším a maratony jsou zlaté radši už nic neříkal. Vůbec jsem nevěděl kolikáté místo se mi nakonec podařilo ukořistit, jaký byl cílový čas a kolik byl první přede mnou. Byl jsem jen spokojený, že se mi podařilo doběhnout. Po obléknutí jsem se zase bavil se známými a pak jsem všechny okolo obcházel s letáčky na můj obchod. Ani jsem je nemusel rozdávat, všichni mi řekli, že už o něm slyšeli nebo plánují návštěvu.

Moc jsem chtěl zůstat na vyhlášení, ale noha bolela přímo ukrutně. Rozloučení se známými, omluva, že nebudu na vyhlášení a autem směr nemocnice na rentgen. Po těch 10 dnech bolestí mi to už prostě nedalo a potřeba jistoty, že noha není zlomená, byla neúnosná. V nemocnici nikdo nebyl, takže mě vzali hned, od sestřičky pár dotazů a už jsem ležel na rentgenu. Pak hned zpátky a konzultace s doktorkou. Ta mi řekla, že se zlomenina nekoná a nejspíš se bude jednat o namožené šlachy. Ještě jsem jí radši urgoval, ať se podívá pořádně, že chci vyloučit i únavovou zlomeninu. Koukla na mě a jenom: „Neviděli jsme se na konci léta?“ No jasně, že jo! Chvilku byla zábava, řekla mi, že podle všeho tam něco bylo, malinkého, ale je to dohojené. Únavová zlomenina se na rentgenu pozná až po dohojení, ne čerstvá, pak jsou tam vidět vychýlená a zhuštěná svalová vlákna a taky zbytnělé místo na kosti. Hezky jsme pokecali, byla mi doporučena úprava jídelníčku a ovšem snížení tréninkových dávek nebo volba jiného sportu, tomu jsme se zasmáli a byl jsem s novým stahovákem propuštěn domů. Dost se mi ulevilo, je lepší vědět na čem člověk je. V dalších dnech, jako by se noha hojila zázračně rychleji.

Výsledky závodu mi přišly mailem až za dva dny. Čas v cíli 23:57, což znamená o hodně rychlejší druhé kolo a průměrné tempo v tom těžkém terénu pod 4:00/km. I umístění nakonec překvapilo, zřejmě se mi podařilo během závodu nějak přepočítat, nakonec 8. místo z 32 závodníků. Spokojenost, snad to příště bude lepší.

Výsledky závodu zde: Pintovka_2013_vysledky. Hlavní závod je na poslední stránce. Mám chybu u jména i u klubu, ale jinak pohoda, to se mi stává často.

2 komentáře u „Lesní běh Pintovkou 2013

    1. Hlavně doporučí zvýšený příjem vápníku, železa a dalších minerálů, které jsou potřeba k ukládání vápníku. Vlastně je to prakticky ta samá úprava, jakou mají lidé, kteří trpí osteoporózou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *