Velešínský půlmaraton 2013

Po nepovedeném Šumavském šutru jsem si chtěl napravit reputaci. Po regeneraci přišel kvalitnější trénink, který jsem zakončil v týdnu před půlmaratonem, když jsem dal osobák při tréninku na 5 km. Hodně zvedl náladu. Po něm už jen relax běhy, abych se nezničil. Víkend před závodem byl sice krapet pernější na noční život, ale noc z neděle na pondělí byla naštěstí zase klasická.

Cesta do Velešína nádraží proběhla naprosto bez problémů. Vzal jsem s sebou i Jíťu, aby taky konečně viděla jak podobný závod vypadá, probíhá a hlavně, jak lidi po závodě hýří energií. Prezentace proběhla rychle a pak už jen čekání na start. Počasí přálo, slunce hřálo a vítr prakticky nefoukal. Vyhlížel jsem lidi z DM, ale nějak se mi nedařilo. Před startem jsem se pozdravil a prohodil pár slov s Mírou a na víc nebyl čas. Pak už se jen běželo.

Start byl na ostré lokte. Všichni vyrazili, jako by šlo o desítku. Ovšem, nedržel jsem se vzadu. Po prvních 500 m se pole uklidnilo a já se v klidu držel v první desítce běžců, ovšem až v druhém hloučku, protože první trojka se už začínala trhat. Hned po prvním km za Markvarticemi mi došlo, že o lehkou trať nepůjde, byl tam dost prudký kopec. Ne moc dlouhý, ale prudký. K mému překvapení se ovšem tempo nezměnilo. Za Markvarticemi jsem se jednoho spoluběžce zeptal, v jakém tempu běžíme. Odpověď mě překvapila. Řekl, že 3:30/km. Já na to jen díky a ahoj, začal jsem pomalinku zpomalovat k tempu kolem 4:00/km. Stejně jsem tak moc nezpomalil, prostě mi to šlo a víc jsem neřešil. Za obrátkou před pátým km jsem v protisměru potkal Honzu. Běželo mu to dobře. Čas na 5. km jsem mel 18:55, takže jen pár vteřin za osobákem.

Po šestém km za Zubčickou Lhotou začalo stoupání, dlouhé stoupání až k nějakému 11. či 12. km. Na 7. km mě dohnal Jaromír Vicari (to jsem v tu chvíli ještě nevěděl), řekl mi, že běžím pěkně a začal mi postupně unikat. Taky mi tam tempo spadlo až někam ke 4:15/km. Druhá pětka za 21:12, byl tam prostě ten kopec. Jenže já v tom dlouhém kopci chytit druhý dech, zařadil se vedle Jaromíra a tak nějak si to začal víc užívat. Prostě jsme to hnali. Po obrátce v Kaplicích nádraží bylo sice pár set metrů prudšího stoupání, ale to se rychle přeběhlo a pak už jen užívačka z dlouhého kopce dolů. Průměrné tempo podle mezičasů na 3:30/km a třetí pětku jsem měl za 19:41. Malinko mě překvapilo, že jsem dokázal v tomto tempu čas od času prohodit s Jaromírem i pár slov. To už jsem věděl, že to do konce vydržím a možná pokořím hranici 1:25. Dál žádná změna a jen držení tempa. Po 18. km začalo lehce drhnout, lehké stoupání, ale brzy jsme se zase vybičovali do původního. Radši jsem ani nevěřil času na svých hodinkách, přišel mi jako sci-fi. Čtvrtá pětka byla za 18:41, můj nový osobák na pětku. Na 20. km mi ovšem Jaromír o pár metrů trochu odběhl a udržel to až do cíle. Na posledním kilometru mě totiž hodně zbrzdil kopec a já ho tak měl za 4:28, byl to můj nejpomalejší kilometr v závodě. Ale k cílovému sprintu se ještě energie našla.

V cíli 12 vteřin za Jaromírem v čase 1:22:59 a na 12. místě ze 114 závodníků! Čas, ve který jsem vůbec ani nedoufal. Ještě jednou děkuji Jaromírovi za skvělou společnost v posledních dvou třetinách. Bylo to super a konečně jsem si vyzkoušel střídání za běhu. Závod sice těžší než bylo předem Klárkou avizováno, ale zpětně ho hodnotím, jako moc pěkný závod. Podařilo se mi zaběhnout i nejlepší čas na 10 km (3. a 4. pětka dohromady) a i rekord na 1 hodinu – na 15. km v čase 59:49. V kategorii nakonec 7. místo. Je v ní moc velká konkurence, ale já ještě potrénuji a zlepším to. Po tomhle výsledku vidím tříhodinovou hranici na maratonu jako reálnou k pokoření. Zatím to vypadá, že se o to pokusím na Mercury maratonu 25. 1. 2014 v Českých Budějovicích. Do té doby se bude trénovat a hlavně pilovat rychlost.

Výsledky Velešínský půlmaraton 2013-17. roč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *