Šumavský Šutr 2013

Šutr na Šumavě? Jasná odpověď! Jak taky jinak než ano, v jižních Čechách pro mě naprostá povinnost. Navíc jsem chtěl zase vidět po dlouhé době lidi z Dailymile. Cesta až na malé bloudění v pohodě. Malinko mě sice na Churáňově překvapilo počasí, trochu víc mlhy a zimy, než jsem očekával, ale jinak pohoda. U startu se pomalu scházeli účastníci na tři kola a vládla super pozitivní nálada. Zdeněk vypadal v tom všem vybavení jako profesionál. Čas před startem rychle utekl a přišla úvodní instruktáž. Prý kolečko nemá 18 km, ale je o trochu delší, cca 21 km. Nějak mi to bylo v tu chvíli jedno. To bylo tím předstartovním nadšením.

Start byl podle mě na pohodu, i když po pár set metrech nějak všichni zmizeli vzadu a já si užíval běh v čelní tříčlenné skupince. Ani nešlo si ho neužívat. Vždyť prvních cca 7 kilometrů bylo celých z kopce a nádherně technických. Opravdu luxusní trail. Po sedmém kilometru, kde byla přibližně občerstvovací stanice, už ale nádhera trasy pokulhávala a nepřišla mi moc zábavná. Konečně přišly i kopečky, ale moc jich nebylo a všechny byly krátké. Někde přibližně na 17. km jsem byl na třetí pozici a zrovna v místě ostré zatáčky doleva se mi druhý na minutku ztratil z očí a já, při koukání na zem abych se nezabil, přehlédl značení odbočky a hodně ošklivě si zaběhl. Nejdřív mi to nepřišlo, protože jsem běžel krásně z kopečka, hezky jsem to napálil. Došlo mi to až asi po 10 minutách běhu z kopce, když jsem doběhl na křižovatku a značení nikde nebylo. Cesta zpátky mi ubrala dost sil. Taky mi hodně sil vzalo nadávání sám době. Než jsem se vrátil na trasu, kdy mi ještě hodně problémů dělalo nezabloudit po jiných lesních cestách, mě prakticky všichni předběhli. Přibližně 25 minut proběhaných mimo trasu. Potvrdil mi to Honza, kolem kterého jsem probíhal. Nebudu lhát, tohle zabloudění a ztráta pozice mi sebralo většinu sil a i nálady. O zbytek jsem přišel při dohánění čela závodu. Vlastně ne čela, to mi pak bylo ukradené, ale chtěl jsem alespoň dohonit Zdeňka s Klárkou. Nevím kolik lidí jsem předběhl, ale bylo jich hodně. Při probíhání cílem bylo osm minut po startu jednokolařů. Nezdržel jsem se a hned vpřed. Po pár kilometrech jsem potkal Renču, která vypadala naprosto svěží a že si běh plně užívá. Řekla mi, že Zdeněk s Klárkou jsou asi 10 minut přede mnou. V tu chvíli mi došlo, že dohnat Zdeňka je prostě nemožné, protože on neví, že já jsem za ním a on se mě snaží také chytit. 😀 Nic se nedělo, stále stejnou rychlostí vpřed, čas od času předběhnutí závodníků na méně kol a čas od času dobrý pokec s některým z nich. Bohužel druhá polovina byla o ničem. Začala mě bolet oblast kolem pravé kyčle, cítil jsem brnění v rukou a k tomu dost velká zima. Že mě to přestalo bavit ani snad nemusím zmiňovat. Brnění bylo nejhorší, protože to mi vždycky signalizuje, že tělo je bez energie a pomalu vyčerpává i zásobní. Důvod asi byl, že za celý den jsem snědl dva kousky banánu. Energie prostě došla a já poslechl nakonec hlavu a po tom, co jsem se vyškrábal do cíle, jsem to prostě zabalil. Dvě kola a konec, druhé navíc ještě s negativním splitem…

Ve 2. kole - problémy začaly až chcilku po focení (foto: Michael Dobiáš)
Ve 2. kole – problémy začaly až chvilku po focení (foto: Michael Dobiáš)

Po doběhu jsem několik minut strávil u občerstvení a cpal jsem se vším, co mi přišlo pod ruku. Zdeněk byl dost překvapený, že jsem za ním. Kdyby to prý věděl, tak by to také nezabalil a to jedno kolo ještě běžel. U cíle byla zábava, u oběda potom také. Dost mě překvapilo, že se mi v prvním kole toho Zdeňka skoro podařilo doběhnout. Po prvním kole byl mezi námi rozdíl necelé 4 minuty. V cíli o rozdílu radši nemluvit…Celkově cca 42 km (kolik jsem si zaběhl nevím) za 4:27:52. Což zase na maraton s převýšením cca +1200m není špatný čas.

Nevím co se mi v průběhu závodu stalo, ale takový rychlý pokles energie je trochu divný. Na důvod se snažím přijít, ale stále nic. Možná to bylo počasím, chladno moc nemusím, nebo moc brzy po Ultra Cavalls del Vent, možná jenom nebyl můj den a nebo jsem na to prostě a jednoduše neměl. Trasa se mi líbila jenom v první polovině, druhá mě moc nezaujala. Prostě mi přišla nudná. Nebo mi tam možná chyběla ta atmosféra, jako je v Praze. Podle mě patří Šutr do Prahy a tečka. Jinak čas strávený po závodě byl naprosto super, taková třešnička na dortu. Lístek do tomboly jsem dal Zdeňkovi, ani nevím jestli se na něj něco vyhrálo. Celkově hodnotím akci za vydařenou, ale hlavně kvůli lidem. Pokud se závod bude ještě někdy na Šumavě běžet, určitě přijedu. Ale jenom proto, že s ním mám nevyřízené účty…

2 komentáře u „Šumavský Šutr 2013

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *