V Katalánsku před závodem

Konečně nastal den odletu do Katalánska, středa 18. září 2013, 3 dny před závodem Ultra Cavalls del Vent. Schválně jsem odlétal takhle brzy, za prvé kvůli aklimatizaci na počasí a za druhé jsem chtěl strávit co nejvíc času s mým kamarádem Xavim, kterého jsem poznal v Austrálii přes běhání.

Středa 18. září

Ranní cesta na letiště byla trochu stresující, protože jsem ještě chtěl zajet Na poříčí do směnárny. Doprava mě trochu dost překvapila, ze směnárny sešlo a já byl rád, že se mi podařilo vůbec stihnout letadlo. Let z Prahy do Barcelony trval 2 hodiny a 10 minut s ČSA. Proč já nestudoval v Barceloně? Cesta mi s krátkým čekáním na letišti zabrala stejný čas, jako mi častokrát zabrala cesta z Tábora do Brna. Když čekání na letišti nepočítám, byla výrazně kratší. Pohodlí, nádherná mladá spolucestující a příjemné letušky. Cestu tedy trochu kazilo malé uřvané dítě, které měla na kolenou jedna nádherná maminka. Rozhodně jsem měl cestou dost potěšení pro oči. Zajímavé bylo, že vždy, když jsem se na dítě naštvaně koukl, vždy na chvíli zmlklo a bylo celé zaražené.

V Praze
V Praze

Let proběhl v pořádku a letadlo v jednu odpoledne dosedlo v Barceloně. Tam už na mě čekal Xavi. Po hujarém uvítání jsem si vystál frontu na směnárnu (Asiati hrozně zdržovali), zjistil jsem, že se mi dostalo lepšího kurzu než v Praze (o letišti v Praze radši nemluvit, tam prodávali Eura za 29 Kč!) a co nejrychleji jsme opustili letiště a jeli do Manresy. Ta se stala na příštích pár dní mým domovem. Xavi mě vzal k sobě domů, ukázal mi pokoj (já čekal gauč) a představil Aidě, své přítelkyni. S tou jsem si moc nepopovídal, z angličtiny zná jen základy. Byt mě dostal, byl velký (podle Xaviho malý), světlý a měl úžasnou terasu s nádherným výhledem.

Výhled z bytu (vzadu pohoří Montserrat)
Výhled z bytu (vzadu pohoří Montserrat)

Město Manresa mě dostalo na první pohled. Nádherné malé město s úžasnou atmosférou a skvělými lidmi. Ve městě žije přibližně 75 000 lidí, takže je tak o polovinu větší než Tábor. Má spoustu historických památek, proplétajících se malých uliček, majestátní katedrálu, i horší čtvrtě se najdou, prostě všeho tolik, aby se člověk nenudil. Chvilku po příjezdu mě Xavi vzal prvně do města. Šli jsme do velkého sportovního obchodu, já na koukanou a Xavi vyměnit pásek u jeho Suunto hodinek. Řeknu vám, že něco podobného jsem neviděl. Mají tam vybavení na vše od běhu přes horolezectví k přežití v horách a ještě něco navíc. V obchodě jsem strávil hodinu a stejně jsem si neprohlédl vše. Co mě asi nejvíc zaujalo a překvapilo, byl stojan s věcmi na dog-trekking a české hůlky Leki. Vše je na fotkách.

Manresa
Manresa
Manresa 2
Manresa 2

 

Manresa 3
Manresa 3

Asi po hodině, kdy jsem si střídavě prohlížel věci a odpovídal na otázky od obsluhy, kterou Xavi dobře znal, taky šlo o běžce, přišel Xaviho bratr a pozval nás na kafe. Moc anglicky nemluvil, řekl bych tak pokročilý začátečník. Mluvit se s ním dalo celkem dobře. Na kávě jsme strávili asi hodinu, po kterou jsem byl pod útokem otázek ohledně České republiky. Počet otázek jsem s radostí vracel zpět otočené na Katalánsko. Byla zábava, ale skončila, šel jsem totiž s Xavim za jeho kamarády koukat na Barcelonu. Takže další hodina a půl všelijakých srovnávání Katalánska a ČR. No, bavil jsem se. I když kluci moc anglicky nemluvili, tak se snažili, což je hodně pozitivní. Zajímavé je, že Katalánci nemají moc rádi Messe, sice je Argentinec (opraveno na upozornění Jitky), ale to ho neomlouvá a ani po hodně letech v Barceloně stále nemluví katalánsky. Po návratu na apartmánu překvapení, Aida si udělala malou párty s kamarádkami. Pěkné holky jsou v Katalánsku, opravdu nádherné. Řekl bych, že asi nejhezčí, které jsem kdy viděl, a to jsem něco procestoval. I když, každý má jiný vkus… Pak jsem nějak odpadl, to cestování a trochu jiné klima mě zmohlo.

Obchod - batohy
Obchod – batohy
Obchod - batohy 2
Obchod – batohy 2
Obchod - horolezci
Obchod – horolezci
Obchod - dog-trekking
Obchod – dog-trekking
Obchod - Leki
Obchod – Leki
Obchod - místní časopisy pro běžce
Obchod – místní časopisy pro běžce

Čtvrtek 19. září

Ráno jsem vstal až před desátou, což mě hodně udivilo, protože normálně doma vstávám kolem šesté a později kolem sedmé. Asi to bude jiným vzduchem. Přišel na řadu první běh před závodem. Rovnou jsem řekl Xavimu, že nechci nic dlouhého. Rychle nás vzal městem, pak jsem běhali kolem atletické zóny a zase městem zpátky. Ke konci byl menší kopeček a po něm jsme museli zastavit. Xavi nějak není ve formě, změnil práci a vůbec nemá čas na běhání. Běh nám zabral cca 35 minut, tak akorát na zahřátí.

Katalánské pivo (5.4% vol.)
Katalánské pivo (5.4% vol.)

Následovalo něco, co moc místních a cizinců vůbec normálně nevidí. Xaviho bratr je totiž kriminalista ve vedlejším městě a den předtím mi slíbil prohlídku celé jejich policejní stanice. Celkem mě to zajímalo, tak proč ne, že? Jedna jeho kolegyně mluvila anglicky lépe než já, takže prohlídka byla i s průvodkyní. Opravdu mi ukázali všechno, od nudných kanceláří, přes garáže a uložení zbraní (pistole ČZ prý dostávají jen vyšší důstojníci), po výslechové místnosti a cely prvního zadržení. Ty cely mě dostaly. Malé místnosti s mřížemi jak z filmů o divokém západě, uvnitř cel všude beton, takže žádná pohodlná lůžka, jako lůžko na jedné straně místnosti udělán velký betonový schod a na něm tenoučká matrace, do i té nejtvrdší postele opravdu daleko. Záchod také chuťovka, jen udělaná malá zídka z betonu a za ní díra v zemi, tedy oplechovaná nerezem, ale stejně. Bohužel jsem si je nevyfotil. Když jsem upozornil na to, že ty cely jsou opravdu tvrdé, tak mi jen odpověděli, že zadržení lidé nic jiného nepotřebují, že jsou tam jak v hotelu! Každopádně ta prohlídka byla něco.

Logo místní policie
Logo místní policie
Místnost jak z filmu
Místnost jak z filmu

Potom směr Barcelona, kde přišel na řadu typický katalánský oběd. Dále mi Xavi ukázal Sagradu Famílii, která mě ale moc nezaujala. Přišla mi podobná Katedrále sv. Víta. Dovnitř se mi nechtělo, jen jsem koupil pár pohledů a jeli jsem tam, kam se mi chtělo více – stadion FC Barcelona. Žádné škudlení a těch 20 euro za prohlídku jsme si zaplatili. Normálně 23 eur na osobu, ale pro nás levněji, výhoda mít jako průvodce rodilého Katalánce. Atmosféra na stadionu je nepopsatelná. To člověk až chápe, proč Barceloně tolik lidí fandí. Nejvíc mě dostal průchod ze šaten tunelem na hřiště, měl jsem až husinu. Člověk prochází, z repráků jsou slyšet diváci na stadionu a do toho hudba. No, ještě teď mám husinu, když na to vzpomenu. Je to opravdu zážitek. A ty lavičky pro hráče… kam se české stadiony hrabou. Prostě a jednoduše mě stadion dostal. Asi začnu v Champion League fandit Barceloně.

Brambory s ostrou pomazánkou a vzadu chléb potřený rajčaty s olejem
Brambory s ostrou pomazánkou a vzadu chléb potřený rajčaty s olejem
Typické jídlo
Typické jídlo
Sagrada Família
Sagrada Família
Stadion
Stadion

IMG_20130919_162543

Stadion ze stanoviště reportérů
Stadion ze stanoviště reportérů

Večer po návratu jsme byli oba nějací unavení. Xavi udělal makaróny a brzy po večeři jsem zase odpadl. To místní klima je pro mě prostě únavné.

Pobřeží u restaurace v Barceloně
Pobřeží u restaurace v Barceloně

Pátek 20. září

Ráno už se mi podařilo vstát normálně. Sebrali jsme se s Xavim a šli si zaběhat. Opravdu na chviličku, jen aby se neřeklo, že nic neděláme. Následovala delší procházka městem s koupením pohledů. A jelikož Manresa není turistické město, daly se koupit jen v informačním centru. Od něj jsme to vzali kolem katedrály. Tam mi Xavi řekl, že ve čtvrti hned u ní bydlí nejvíc prostitutek v celém městě. Cestou městem se Xavi několikrát zastavil na pokec s kamarády, pokaždé mi přáli štěstí na závod. Zajímavé je, že v Katalánsku zná Ultra Cavalls del Vent naprosto každý. Ti lidé tím závodem žijí. To není jako u nás, kdy se stává, že se někde ve vesnici běží závod a často o tom ani lidé nevědí. V Katalánsku je UCV jeden z vrcholů roku. Jsou toho plné noviny, televize a internet. Je to prostě něco.

Manresa
Manresa

Odpoledne po siestě, která trvá přibližně od 12 do 16 a obchody až na potraviny jsou zavřené, jsme se vydali do vesničky Bagá pro startovní balíček a vyřešení všech věcí před závodem. Už od 16:00 byl z Bagá online přenos, ale moc lidí tam nebylo. Před odjezdem jsem ještě zkontroloval povinnou výbavu a podle toho si jí připravil a připravil i věci do drop-bagu. Do Bagá jsme dorazili za 45 minut pohodové jízdy. Vyzvednutí startovního balíčku proběhlo rychle a bez problémů. Nechal jsem si zkontrolovat čip, jestli je funkční, v balíku byly rovnou dva, jeden na náhradní boty. Vše funkční, tak jsem šel dát věci do drop-bagu, který se posílal do Bellveru na 39. kilometru. V klidu jsem do něj před obsluhou dal věci a odevzdal ho. Až doma mi potom došlo, že jsem si povinnou výbavu na internetu špatně přeložil a ty věci jsem měl mít u sebe už od startu. Dost mě to rozhodilo, trochu jsem se bál i diskvalifikace, ale Xavi říkal, že to nikdo řešit nebude a ať nemám strach. Prý je to hlavně pro Katalánce, protože ty by mohly teploty v Pyrenejích překvapit. Stejně mi to vrtalo hlavou, ale věděl jsem, že v Bellveru už u sebe budu mít vše. Pro příště ale vím, že nechci aby se podobná situace opakovala. Zbytečně mě to před závodem rozhodilo. Prohlídli jsme si Expo, podívali se na rozhovor s favority, který mi Xavi přeložil. Nuria Picas říkala, že by ráda doběhla za 12 hodin, na to jí Tofol Castanyer Bernat odpověděl, že on bude tedy rád za 11:59. No, sranda byla. Pak jsem si s Nurii a Tofolem Bernatem udělal fotky a spokojeně zpět směr Manresa, večeře a spánek před mým letošním dnem D.

READY TO GO
READY TO GO
U startovní brány
U startovní brány
Já a Nuria Picas
Já a Nuria Picas
Xavi, Tofol Castanyer Bernat a moje maličkost
Xavi, Tofol Castanyer Bernat a moje maličkost
Startovní balíček
Startovní balíček
Kontrolní náramek
Kontrolní náramek

Pro závod jsem zvolil boty Vivobarefoot Breatho II. Sice jsem je měl na nohou pouze 3x, ale ty boty jsou prostě pohodlné a věřím jim.

3 komentáře u „V Katalánsku před závodem

  1. 🙂 Zdá se, že zápisek má našlápnuto k „spousta pěkných bab, pohledů, výbornýho jídla a jen tak mimochodem jsem si trošku i zaběhal!“ 😀 Jinak Messi je Argentinec; že ho nemají rádi mě sakra překvapuje, ale katalánská hrdost je holt katalánská hrdost. No Camp rozhodně JE úžasný!! Jo a řvoucí děti v letadle filtruj, fakt se s nimi občas nedá absolutně nic udělat… časem se ti to karmicky určitě vrátí a tvoje děti budou zlatý! 😉 (až klepnu M., dočtu zbytek, děkuju za sdílení!!)

    1. Messi = Argentina. Opravuji, ale to stejně nic nemění na tom, že ho nemají rádi. Já se řvoucí děti snažím filtrovat, opravdu snažím. 😀 O svých budoucích dětech si nedělám iluze. Já byl jako malej špunt hroznej hyperaktivní parchant. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *