Salomonův půlmaraton-trail Lipno

To tak sedím doma, noha pořád bolí a koukám co nového na fb u mých běžeckých přátel. A něco mě zaujalo… Lída láká na půlmaraton na Lipně. Zaujalo, ale ještě jsem si řekl, že promyslím. Kouknu druhý den a pár lidí přislíbilo účast. To b nemuselo být špatné. Nu což, za ozkoušení nohy nic nedám, doslova, a přihlašuji se. Čím víc se start blíží, tím víc se těším. Jen mě netěší, že odpadají lidé, dokonce i Lída odřekla. U té to ale bylo pochopitelné, tři dny před UTMB. Nakonec dobře udělala, až moc by se zničila. Pár dnů před závodem jsem se domluvil s Honzou a Ančou na spolujízdě a už došlo jen na závěrečné doladěn formy/neformy.

Profil trati
Profil trati

Na místo jsme dorazili s velikým předstihem, tak jsme předzávodní přípravu svěřili lehacím pytlům E-oňáků, kteří tam lákali lidi na nějakou soutěž. Samozřejmě jsme se také zúčastnili. Já s Aničkou soutěžíme o GPS navigaci a Honza o auto. Asi byl slečně sympatičtější, tak mu nabídla lepší výhru.

Příprava
Příprava

Stánků na místě moc nebylo, ale jak se start blížil a běžců přibývalo, začala být cítit správná atmosféra ve vzduchu. I moderátor byl čím dál vtipnější a vtipnější. Párkrát návštěva záchodu, lehké rozhýbání kloubů, fandění při kratších úvodních závodech, koukání na jejich vyhlašování, kde působila i Káťa Neumannová a pak konečně přišel start hlavní kategorie, tedy závodu na 21 km.

Po startu hned několik set metrů do prudkého kopce. Moderátor celou dobu sliboval, že jde o opravdu hard trail, ale kdo by mu věřil, že? Hned úvodní metry ale ukázaly, co člověk může čekat. Po nich kousek po rovince a zase kopeček. Ani ne kopeček, jako dost prudká sjezdovka. Honza zmizel kdesi v vpředu a tak jsem se držel blízko Aničky a čekal, co na zatížení bude říkat noha (to jsem ještě nevěděl, že mám únavovou zlomeninu), tak nějak mlčela, jen jsem se musel soustředit na každý krok a každý došlap. Taky se mi líbilo Aničky tempo, takové ideální na rozehřátí. Po pěti kilometrech a jedné vesnici přišlo stoupání mezi kameny do kopečka a tam mi už tempo přišlo hodně pomalé, takže jsem Aničce zmizel a začal předbíhat běžce přede mnou.

Ani nevím kolik lidí se mi podařilo v tom kopci a následném seběhu předběhnout. Jen vím, že jsem si to nesmírně užíval. Konečně trail a mě při něm nic nebolelo. Jen běh, terén a čistý požitek. Přišlo mi, že letím jako vítr. Po průběhu Loučovic, kde mi nesmírně, ale šíleně, vadila rovinka po asfaltu následoval několikakilometrový úsek po pěšině vedoucí kolem Vltavy. Klesání a klesání a k tomu šílená rychlost. Jen jsem si při pohledu doleva říkal: „Krucinál, na ty kopce tam nahoru budu muset šplhat a já běžím neustále dolů…“

Stezka
Stezka

Směr z kopce skončil a co nepřišlo po mírné rovince? Dost brutální stoupání až nahoru na Kramolín ke stezce korunami stromů. V něm bylo i velmi zajímavé stoupání sjezdovkou z druhé strany kopce od Lipna. Dalo zabrat všem, nikdo ho kolem mě neběžel. Jak taky, když jsem byl někde v polovině závodního pole. Ti blázni co ho běželi až byli někde před cílem. Stezka korunami stromů kousek před cílem byl dobrý tah od pořadatelů. Vybíhal jsem tedy jenom prvních asi 20 schodů požárního schodiště a zbytek hezky pomalu, ale za tu námahu to stálo. Nahoře navíc pěkné holky pořadatelky. No co víc si přát. Maximálně jsem si užil běh dolů po točitém chodníku věže, trochu kličkovaná mezi lidmi, ale pěkné zpestření.

Anička v cíli
Anička v cíli

Pod stezkou mi jeden běžec řekl, že se nacházíme na cca 18 km a to mi vlilo do žil novou vlnu energie. Hezky svižně z kopečka, rval jsem to co to šlo. Ale co to, co se to děje? Najednou stoupání jak… no veliké a příkré. Takže opět špapat nahoru. Za malebnými chaloupkami na zemi nápis ALPY a vedle něj 4 šipky směřující do korun stromů. Tak to je ta slavná Alpská vyhlídka! No, moc jsem se nepokochal a pádil dál. Všiml jsem si totiž, že po dalších pár metrech se cesta za chalupou stáčí z kopce a to mohlo znamenat jenom slibovaný závěrečný seběh. Bylo načase, noha se totiž začala ozývat. Po krásném klesání v lese přišel běh přes louku a dál mezi domy. Na louce už jsem s nohou nevěděl díky píchání v ní co by a tak mě napadlo jediné nevyzkoušené. Prostě to pustit. A jak to zafungovalo, noha na to nic. Tož se mi to zalíbilo a na tom posledním kilometru a půl se mi podařilo stáhnout 5 běžců. Čekal jsem nějaké souboje, rvaní o pozice nebo alespoň znepříjemnění posledních metrů, ale ono nic… Trochu mě kluci zklamali. Prolítl jsem kolem nich jako vítr s úsměvem na tváři, vychutnal si cílovou rovinku, kde jsem předběhl ještě jednoho kluka a v cíli si plácl s Honzou, který tam už dobrých 10 minut čekal.

Lenka a kontrola výkonu
Lenka a kontrola výkonu

Já vím, že 2:12 a nějaké drobné není nějaký světoborný čas, ale já jsem s ním maximálně spokojený! Pro mě důkaz, že potíže s nohou zmizely a můžu zase trénovat. A důkaz číslo dvě, že UCV ve Španělsku prostě půjde a nebude to podle všeho nějaká velká hrůza. Pár minut po mě doběhla vysmátá Anička a chvilku po ní ještě Lenka z SK Babice. Tentokrát holky bednu neměly, ale taky nemůže být každý den posvícení. Pro mě naprosto skvěle strávený den. Jen houšť podobným scénářům…

Spokojenost
Spokojenost
S odměnou :-)
S odměnou 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *