Půlmaraton Okolo Vlasti 2013

Popsat tuto podle mě nejvydařenější akci roku bude dost těžké. Dokonce pochybuji, že jí jen tak nějaká další překoná. To je prostě nemožné. Za uspořádání takového společensko-bežeckého závodu Dušanovi ještě jednou děkuji. Za rok určitě znovu!

Předstartovní pokec
Předstartovní pokec

Teď už k samotnému popisu. Cesta do Prahy byla sama o sobě dost slušný zážitek. Tak ucpanou silnici jsem už dlouho nezažil. Nakonec se podařilo na místa srazu dorazit jakž takž včas, ani toho bloudění moc nebylo, a Honzu, Aničku a Jirku jsem vyzvedl. I jsme se nějak do toho mého prskoletu vešli. Na místo jsme dorazili s dostatečným časovým předstihem a i se k Dušanovi trefili. Sice jsme nejdřív zastavili u sousedů, kteří měli na zahradě stanové městečko, ale další dům byl Dušanův.

Většina z české běžecké komunity na Dailymile
Většina z české běžecké komunity na Dailymile

Při příchodu ke startu už probíhalo vyhlašování prvních závodů a už se začali scházet dříve jen internetoví známí z Dailymile. A že se nás sešlo. Jak pak by také ne, když se jednalo vlastně o sraz české dailymácké komunity, že? Je jasné, že všichni jsou naživo úžasní a plní energie stejně, jako za klávesnicí. Další překvapivá věc, kdo nemá boty Inov8, vůbec mezi dailymiláky nesedne. Přišlo mi to jak být v reklamě na tuto značku. 😀 Po krátké seznamovací chvilce, potkání dalších a dalších lidí, včetně Jitky, které jsem slíbil pomoc na čas 1:50 a která mě překvapila spoustou energie, došlo na převlečení do závodního, udělání hromadného fota, probrání další hromady věcí, se šlo konečně na start.

A je odstartováno (vlevo slečna v oranžovém, která Jítě dost pila krev :-D)
A je odstartováno (vlevo slečna v oranžovém, která Jítě dost pila krev :-D)

Ten proběhl přesně v 15:00 a vyrazilo se pěkným tempem. Po pár minutách mi ale Jitka sdělila, že běžíme moc rychle, což byla pravda, a raději jsme zpomalili. Tak nějak jsme chtěl běžet kolem 5:10/km, ale na startu nás to nějak strhlo a běželi jsme pod 5:00/km. Tak se běh uklidnil, hezky jsme si povídali, čas od času se s někým potkali a trasa pěkně ubíhala. Na 3. km nás dohnala Vela a jelikož to vypadalo, že by jí naše tempo mohlo vyhovovat, tak jsme jí to nabídli a s úsměvem se k nám přidala. člověk se ani nenadál, proběhl jednou vesnicí, kolem zámku, dlouhou alejí a byla první občerstvovačka na cca 5. km. Jen pár loků a rychle dál. Kde všechny čekal nádherný dlouhý seběh po celkem klidné silnici. Tam mě, a myslím, že jsem nebyl jediný, Jitka trochu překvapila, když to najednou z kopce pustila a letěla tempem blížícím se rychlosti srnky. Ne, že by se mi to nelíbilo, skvěle jsem si to užil a nahnal se nějaký čas. Následující rovinka a výběh s nádherným přeběhem trati po mostku k občerstvovačce v polovině trati moc rychlé nebyly, ale já se bavil. Za občerstvením lehké seknutí, přísahám, že po značení jsem koukal, ale kdo si měl té šipky na zemi všimnout? Naštěstí jen pár set metrů. To bude možná důvod, že jak Jitce tak Lídě garmin naměřil o pár set metrů delší trasu. Vždyť jsme zabloudili. Seběh kopce a podbíhání viaduktů se mi moc líbilo a i následné teplíčko při běhu údolím. Jitka sice říkala něco o nesnesitelných podmínkách a kdesi cosi, ale asi šlo jen o bludy z horka. 😀 Na té rovince jsme běželi chvíli s Lídou, ale rychle se nám s ironmanem ztratili z očí. Jenže nejsme žádná béčka a v kopci po třetí občerstvovačce jsme je trhli. Nápis na silnici „Tohle neběhá ani Lída!“ mě hodně pobavil. Jitka se kousla a celý kopec vyběhla, čemuž smekám. To samé i Vela. Pěkný výkon! V kopci se nám podařilo předběhnout i slečnu ve svítivě oranžovém triku, která nám celou trať pila krev. Tedy asi hlavně Jitce. Nějaká neznámá holčina a ještě aby jí dala, ne? A po tomto kopci nás opustil věrný fotograf z trati David, jel čekat do cíle, a běželo se krásně po rovině a pak z kopečka. Moc pěkný úsek. Taky se zalíbil Lídě a ukázala nám záda. Dál jsme jí viděli až v cíli. Na posledních kilometrech šla sice rychlost rapidně dolů, ale i tak pohoda. Chvíli jsem si říkal, že začnu Jitku strašit slečnou v oranžovém, ale rozmyslel jsem si to. Trať se před cílem krásně stočila a seběh do cíle je udělaný parádně. Užili jsme si ho. Chtěl jsem nechat proběhnout Jitku první, ale nechtěla o tom ani slyšet, tak tedy společně. Čas 1h50 se nepovedl, Jitka se nenechala moc popohnat, ale i tak spokojenost. Čas nakonec 2:04 a nějaké drobné. Hlavní je, že jsme si to užili.

Společný doběh
Společný doběh

Hodnocení běhu z mého pohledu je na jedničku s hvězdičkou. Prostě 110 %. A zjistil jsem, že běžet uprostřed startovního pole a ne na špičce je naprosto parádní. Stále bylo na co koukat. Dušan to dobře zařídil a běželo hodně pěkných holek. Mé štěstí bylo, že se pohybovaly tak nějak kolem mě s Jitkou. Prostě jako v nebi. 🙂 Jen houšť takových závodů! K tomu organizace na jedničku, v ceně tričko, až na jedno jediné značení si nestěžuji a závod budu prostě chválit všude kde to půjde. Sice mě v druhé půlce závodu trochu zlobil žaludek, ale přežil jsem to. Zlobí mě vždy při běhu odpoledne nebo večer.

Příjemný budíček
Příjemný budíček

Po závodě jsme s Honzou a Jirkou skočili do koupaliště. Což byl skvělý nápad. Voda byla úžasná. Pak už jenom pozávodní zevlování na zemi u cíle, vítání posledních běžců a čekání na vyhlášení. Kde jako obvykle pobrali Babice co se dalo. A začala after-party. Nejdřív u cíle, pak v hospůdce a nakonec u Dušana u táboráku. Dlouho jsem tak skvělé odpoledne nezažil. U táboráku už mě dost přemohla únava a spíš jsem poslouchal a koukal do plamenů. Spát jsem šel brzy, přeci jenom jsem měl na neděli naplánovaný další půlmaraton v Liberci, kde jsem chtěl zaběhnout osobáček. S těma zdrobnělinami jste mě u toho ohně dostali, je to návykové. Prý stovečka a maratónek. 😀 Možná jen škoda, že nezůstalo více lidí…

Trampolína byl dobrý nápad, hned po probuzení jsem si zaskákal
Trampolína byl dobrý nápad, hned po probuzení jsem si zaskákal

Spaní pod širákem na trampolíně se více než povedlo. Spacák mám dobrý, takže mi bylo teploučko a díky síti kolem trampolíny mě ráno nemohli budit psi jako Honzu a Aničku. Ti si to pořádně užili. No smál jsem se. K snídani domácí chléb a domácí jahodová šťáva. Obojí naprosto grandiózní. Bohužel jsem se nemohl zdržet dlouho. Půlmaraton v Liberci se blížil a tak jsme s Jirkou po rozloučení ve čtvrt na devět odjeli.

Fotky jsem si vypůjčil od Jíti.

10 komentářů u „Půlmaraton Okolo Vlasti 2013

  1. Slečna mi krev nepila, jen jsem se nechtěla dát :-DD Skvělý zápisek od nejlepšího pacemakera a společníka všech dob – moc děkuju, bylo to vy-ni-ka-jí-cí (řed, během i po ;-)!!

  2. Jak si napsal byla to povedená akce. I když jsem také jednou seběhl z trati a byl to těžký půl-maraton tak stejně nakonec osobní rekord padl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *