Jarní Šutr54 2013 – Můj ultra křest

sutr54-logoŠutr54, závod, který se mi podařilo zaregistrovat hned při první zmínce o něm před několika lety. Hned mi bylo jasné, že to je závod přímo pro mě. Bohužel z časových důvodů se mi na něj ani jednou nepodařilo dostat. Až letos se zadařilo…

Jelikož se mi časově podařilo na Šutr54 dostat až po několika proběhlých ročnících, rozhodl jsem se celý víkend pojmout trochu jako svátek. Jakou délku tratě mi bylo hned jasné, nic kratšího než 54 km nepřipadalo v úvahu. Stejně jsem s ultra chtěl někdy začít, tak proč ne zde, že?

Pátek 17. 5. 2013 – den před závodem

Večer před jsem si doma sepisoval seznam, co vše chci ten den v Praze stihnout. U nějaké deváté položky mi přišel už dost dlouhý a raději jsem další přání odložil na někdy příště. Přeci jen do Prahy se nedostanu každý den a konečně navštívit pražské běžecké i neběžecké obchody jsem měl v plánu už dlouho.

Takže pátek zkráceně. Od 10 dvouhodinová schůzka v NC Chodov, která se podle mě více než povedla. Následovala návštěva penShopu a malý nákup, najít obchod mi dalo zabrat. Třetí zastávka byla v trailpointu, hlavně koukání po běžeckém batohu, ale i samotný obchod mě zajímal. To víte, přeci jen několikanásobná prodejna roku je úžasné hodnocení. Obchod je pěkný, ale nějak jsem čekal víc. Přehnaná očekávání se nevyplácejí.

Od trailpointu směr triexpert na Radlické. Když ideální batoh neměli v trailpointu, tak se jednalo o poslední volbu. Měl jsem vyhlédnutý jeden Salomon, který mě nechali ráno vyzkoušet na Chodově. Nejdřív to vypadalo, že ho nemají, ale nakonec se objevil. Vyzkoušel, seděl a koupě byla jasná volba. SALOMON XA 10+3 EXP INSULATED SET M je doma.

Pak už jen oběhnout pár bank, vyzvednout kamaráda na starém městě, o chvíli později dostat pokutu za vjezd do pěší zóny (naštěstí jen 200 Kč, policista byl v pohodě), dojet k němu domů, zajít na pár piv a vyspat se před dnem D.

Sobota 18. 5. 2013 – den závodu

Počasí se spiklo! Výhled z okna po probuzení stál naprosto za nic a ani po určité době se nelepšil. Snídaně žádná, nastartoval jsem své ekologické gas-car a směr start. U něj jsem musel přeparkovat, protože jsem nevěděl kde je přesně start a málem jsem tam překážel.

Na sobě triko Odlo z Nantes a elastické kraťasy od Craftu. To bylo bohužel vše. Déšť neustával, čas od času fouklo a byla celkem zima. Oblékl bych se i víc, ale nešlo to. Krom mikiny jsem si žádné věci navíc nevzal. Podle předpovědi mělo být hezky! Alespoň, že po deváté ráno přestalo pršet, jen mrholilo. Vyzvednutí čipu, zaplacení dobrovolného příspěvku a lelkování u zázemí.

Ke startu se pomalu začalo trousit více a více běžců a já konečně poprvé potkal první lidi z dailymile naživo. S Vítkem jsem toho napovídal asi nejvíc. Pak další lidi, bohužel si moc nepamatuji jména, pár lidí poznalo zas mě, někteří i jen díky blogu, třeba Láďa, se kterým jsem předběžně dohodnutý na Krakonošovu 100. Prostě parádně strávený čas před startem v pohodové a odlehčené náladě. Na nikom nebylo vidět, že poběží 54 km, nikde žádná nervozita. I první denní jídlo jsem si dal – kousek banánu. Těsně před startem rychlý záchod a odpočítávání posledních sekund. V těch mi Vítek ještě stihl říct, že Šutr nemá nějak těžkou trať a celkově se jedná o lehčí závod. Udělal mi v tu chvíli radost, ale příště si dám na podobné osobní subjektivní hodnocení pozor.

Start 54 trati by Garf-Mikhael
Start 54 trati by Garf-Mikhael

První kolo: Ještě na startu jsem Láďovi řekl: „Teď koukej, od teď už uvidíme jen Vítkovo záda.“ A on opravdu vyrazil jak kamzík a okamžitě nám zmizel. Jednalo se ale jen o první seběh, pak běžel schválně pomalu. První seběh mi ukázal, že ve VFF to nebude žádná sranda. Dost klouzání a i kamenů. Po ostré zatáčce dole rovinka po silnici, která mi vzala dost sil a po ní stoupání. Ještě na rovince jsem si naštěstí uvědomil, že běžím moc rychle a rapidně jsem zpomalil. První stoupání také ukázalo, o čem asi tak trať bude. Pak už šlo vše tak nějak v pohodě. Nejprudší úseky jsem vycházel a ostatní vybíhal lehkým klusem. Ani jsem se nenadál a přišlo velmi příjemné stoupání lesem před občerstvovačkou v polovině okruhu. Opravdu jsem si ho užil a běh po hřebeni před ní i po ní taktéž. Moc pěkně se mi běželo. Trasa se po hřebeni chvíli točí a pak je na místě dost prudké klesání po pěšině, která vypadá jako vyschlé koryto. Tam jsem vždy nejvíce ztratil, protože v těch VFF se opravdu nedalo. Navíc jsem s nimi při těch klesáních spíš sklouzával dolů než nějak víc kontrolovaně sbíhal. Pak opět stoupání, po něm běh mezi domy (ten jsem začal nenávidět hned při prvním průběhu), další klesání s navazujícím stoupáním, mnou nenáviděné schody těsně před cílem a po pár set metrech průběh startem/cílem. Celé kolo se mi běželo lehce, nic nebolelo a byl jsem na 5. – 6. pozici. Ta ovšem nehraje žádnou roli. Čas kola byl 1:35:15.

Chytaly mě křeče
Chytaly mě křeče

Druhé kolo: Po letmém občerstvení a napití s chutí do dalšího okruhu. Při úvodním seběhu mě předběhl klučina v bílých kraťasech, který se připojil ke čtvrtému, který běžel s hůlkami a celou dobu se drželi pár set metrů přede mnou. Nikam jsem nepospíchal, lehce jsem zpomalil a trať si celkově užíval. Kluci byli stále přede mnou na dohled. Také mě dost překvapilo, když najednou za jízdárnou zmizeli. Prostě nikde nebyli. Neřešil jsem a běžel si své. V klidu výběh na hřeben (tam mě předbíhal první ze 72 km tratě, na třetí okruh vypadal svěží) opět jsem si užil rovinku na něm a na občerstvovačce se tentokrát zastavil na trochu delší dobu, na dva kelímky pití. Už tam odpočíval kluk, který mě předběhl v seběhu po startu. Nevypadal moc dobře. Ani se není čemu divit, když se udělalo dost horko a bylo polojasno. Vyběhl jsem, on pár sekund za mnou a po dalších několika stech metrech najednou nikde nebyl. Vůbec nevím co se s ním stalo a ani v cíli nevěděli. Před vybíháním stoupání před schody mi nehorázně bodlo pití zdarma, které nabízeli u jednoho domu V prudkém stoupání po něm mě předbíhal Dan. Zatímco já byl rád za chůzi, on kolem mě proběhl v naprosté pohodě. Pěkně mu to běželo. Při vylézání schodů jsem si říkal, že už nikdy nikomu nebudu věřit ohledně popisu tratě. Před cílem mě předbíhal naprosto svěží kluk a po mém dotazu kolik kol běží řekl tři. Dost mě to naštvalo, protože vypadl naprosto svěží. Jenže u občerstvovačky v cíli z něj pak vylezlo, že běžel jenom jedno kolo a už má po závodě. U pití jsem strávil delší dobu, trochu i pojedl a vyrazil. Čas kola 1:49:15.

Seběh kopečku do cíle
Seběh kopečku do cíle

Třetí kolo: Slunce svítilo, ty tam byly mraky, a mě se krásně běželo. Ani stoupání a klesání nevadily, vždyť byly už celkem suché. Jenže pak okolo 41. km nastal problém. Tupá bolest na levé straně hrudníku. Taková, že se nedalo běžet a vždy jsem musel přejít do chůze. Podle všeho křeče na bránici. Hrozně mě to štvalo, protože energie a chuti bylo dost. Celý krásný úsek lesem do kopce a pak na hřebeni jsem se trápil a pohyboval se dopředu indiánským během. Na občerstvovačce se mi podařilo zastavit na minimálně 4 minuty. Zrovna, když jsem se chystal vyběhnout, přiběhl Vítek s Ančou, první ženou. Rozhodl jsem se nehnat a držel se jich. Nejlepší rozhodnutí. Těch posledních 9 km byl očistec, ale dostal jsem při rozhovoru s Vítkem pár tipů, jak si okořenit trénink a možná se i zlepšit. Nejsem si jistý, ale kdybych běžel sám, asi bych tu poslední šestinu závodu tak rychle neodběhl. Překvapila mě jedna věc, poprvé po dvou letech se mi při běhu ozvaly křeče, nejdřív lýtka, po několika minutách následovaly stehna a před seběhem do cíle nesnesitelné křeče obojího, až jsem si musel přidřepnout. To budou cílové fotografie! Vítku, ještě jednou za to vedení děkuji a Ančo, tobě taky za společnost. Čas třetího kola 2:10:35.

Zasloužený odpočinek
Zasloužený odpočinek

Po závodě ještě lepší atmosféra než před ním. Vyhlášení bylo ve skvělém duchu, spousta lidí zůstala, ale přišlo mi, že byli hlavně z více okruhů. A po vyhlášení tombola s cenami od Inov8. Byly tam i dva batohy, jeden vyhrála Anča a druhý Vítek. Oba si ho zasloužili. Já se naopak modlil, ať ho nedostanu. Byl bych totiž pěkně naštvaný, vždyť jsem si den před jeden koupil. Naštěstí jsem vyhrál láhev a čelenku, ty jsem chtěl. Lehké rozloučení a směr Barrandov za kamarádem.

Délka závodu 54 km, celkové převýšení 1320 m, cílový čas 5:35:04. Celkově na 9. místě a v mužích na 8. místě. Startovalo 25 lidí a 8 se rozhodlo trať zkrátit, tedy DNF. Z původního vysněného času okolo 4:45 rychle sešlo. Na začátku druhého kola mi bylo jasné, že pod pět to nemám šanci momentálně dát. Nějak mi to nevadí, jsem rád, že jsem doběhl a nevzdal. Potrénuji a na podzim se ukáže…

Stav těla druhý den po závodu naprosto v pohodě. Nic nebolelo a odpoledne jsem si v klidu vyklusal něco přes 6 km naboso. Třetí den po závodu se lehce ozývaly stehna, ale rychle se rozchodily a opět nic víc. S tím spokojenost veliká, je vidět, že naběhané km dělají své a tělo je na zátěž zvyklé.

Běžet Šutr54 ve VFF? Nedoporučuji! V posledních 5 km jsem už nějak nedokázal udržet správnou techniku. Vím, je to hlavně o tréninku. Ale ty seběhy v nich opravdu nebyly dobré a hodně jsem na nich ztratil. VFF nejsou špatné botky, ale ne na podobný masakr.

Na závěr bych rád poděkoval Michalovi za úžasnou akci, dobrovolníkům za jejich neustávající dobrou náladu a všem ostatním za úžasnou atmosféru.

Fotky dodám až se nějaké objeví, sám jsem nefotil. Jak odkazy, tak přímo do článku.

1 komentář u „Jarní Šutr54 2013 – Můj ultra křest

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *