Himalájský tygr 2013

Bolelo to, bolí to a ještě nějakou dobu bolet bude! O čem je řeč? O akci Himalájský tygr, která je každoročně pořádaná 1. května od 7:00 do 16:00 na šumavském vrcholu Kleť. O této bláznivině jsem se dozvěděl ze stránek Bezva Běh, kde o ní byl krátký report. Hned jsem věděl, že se jedná o něco co musím vyzkoušet. Jen mi moc ze začátku neseděl termín, ale ten se nakonec také poddal a já mohl vyrazit získat novou přezdívku. Trasa vede z parkoviště pod lanovkou až k horní restauraci, tam se odštípne výstup a znovu dokola. Po zemi má výstup délku 2 km, převýšení je 418 m. Na nohou obuté pětiprsty, schválně kvůli vyzkoušení být v nich více hodin.

Vstávání v 5:40, rychle s Eddym ven, převléknout se, popadnout připravenou tašku, svačinu a v šest už jsem si to razil směr České Budějovice. Na místo se mi podařilo dorazit v 7:10, celých 10 minut po startu. Zaparkování, zaplacení symbolického poplatku (celých 50 Kč! :-D) a mohlo se začít. Čas 7:15 ráno. Cestou v autě se mi podařilo ještě sníst energetickou ořískovou tyčinku, takže na lačno jsem neběžel. Na místě už byla spousta lidí, parkoviště bylo skoro plné.

Jelikož jsem nevěděl do čeho jsem se uvrtal, rozhodl jsem se jít první výstup volněji. Hezky pomalu, ono to stejně moc rychle nešlo. Když se pěšina trochu srovnala, popoběhl jsem, ale jinak prudká chůze. Po 10 minutách mi to už přišlo celkem dlouhé a říkal jsem si, kde že ten vrchol je. Já byl ale naiva! Nejhorší bylo stále přede mnou. Úsek, který jsem si sám pro sebe pojmenoval Peklo. Dobrých 100-150 m tak prudkého stoupání, že z něj i oči bolely. O nohou nemluvě, a zádech radši vůbec. Podařilo se, po 25 minutách byl první výstup za mnou. Dolů jsem se hezky pomalu a opatrně rozběhl. Žádné velké kvalty, přeci jen jsem měl na nohou pětiprsťáky a musel jsem si dávat setsakramentský pozor aby se mi něco nestalo. Dolů mi to přišlo jako pohádka, ani jsem se nenadál a byla tu občerstvovací stanice na parkovišti. „Jen“ 20 minut dolů. To to ale pěkně uteklo. Kelímek jonťáku a zase nahoru.

Počasí nic moc a i přes to se dostavilo hrozně moc lidí. Podle mého tam mohlo být od rána tak 100 lidí a stále přibývali. Po 30. dubnu, tedy čarodějnicích a pro někoho májce, fascinující pohled. Všichni s dobrou náladou pochodovali nahoru a dolů (někteří sbíhali) a jak s přibývajícími výstupy ubývala energie, jejich pohyby byly pomalejší a pomalejší, ale dobrá nálada zůstávala. Vždy je dobré vědět, že podobných magorů je víc a člověk v tom není sám.

Při třetím výstupu jsem předbíhal dva pány a zrovna se bavili, že obvykle dochází lidem síla při 5. až 6. výstupu. Jen jsem se pousmál, sil stále dost, a šel si své tempo, které jen tak pro zajímavost bylo opravdu svižné. Každý výstup se mi podařilo předejít x lidí. Stejně to nehrálo roli… 😀 Při dokončování 4. výstupu mi došlo, že na těch řeček o ubývání sil něco bude, začínalo mi být nějak divně. Čas na druhou energetickou tyčinku. Po sestupu zkonzumována, doplňeny tekutiny a hurá nahoru. Tyčinka pomohla a výstup byl lehčí než ten čtvrtý. Nohy se ale ozývaly přímo šíleně. Hlavně stehna. Nahoře jsem se zařadil za jednoho blázna a sbíhal dolů za ním. Vzal to hned doprava po takové menší pěšině, na kterou jsem chtěl celou dobu běžet, ale raději ne, protože jsem se bát, že někde zabloudím a pak bych hledal moc dlouho cestu zpět k lanovce.

Moc dobře jsem věděl, proč se mi na tu stezku nechtělo. Pod lanovkou, kde se vybíhalo a sbíhalo normálně, byly 2 až 3 prudké úseky a zbytek volnější. Tady na té pěšině byl jen hrozně prudký krpál prakticky až dolů, kde se potom běželo několik set metrů po pohodové pěšině a silnici, ale ten sestup za to opravdu nestál. Totálně jsem se na něm oddělal, hlavně stehna. Navíc cesta vedla dost velkou oklikou a bez běžce přede mnou bych měl asi problémy najít cestu na základnu, přesně jak jsem se obával. Po sestupu okamžitě směr auto pro poslední energetickou tyčinku, po ní tatranka a několik kelímků jonťáku. Poseděl jsem si dobrých 20 minut a zase nahoru.

Už od začátku čtvrtého sestupu se mi sesumírovalo v hlavě, že asi nebude moc chytré jít všech těch 9 výstupů pro získání medaile a přezdívky Himalájský tygr. Přeci jen za 17 dní v plánu Šutr54 a jeho donedávna nejdelší trať. Po devíti výstupech bych měl nohy asi ještě hodně dlouho oddělané a nestihl bych zregenerovat. A já chci na Šutru jít naplno a nenechat se zahanbit. Takže jsem se rozhodl, že všech 9 výstupů nepůjdu. Čas i energie by byly, přeci jen jsem nebyl časově ještě ani v půlce, traťově za, ale raději jsem to bral jenom jako dobrý trénink s tím, že příští rok budu mít alespoň co překonávat.

Na začátku šestého výstupu se ke mně přidal jeden kluk a celou cestu nahoru a dolů jsme prokecali. Byl to ten, o kterém jsem si na Dailymile přečetl, že do jeho tepláků by se někdo všel nejméně třikrát, já minimálně čtyřikrát. Kluk, bohužel jsem se ho za tu hodinu nezeptal na jméno a teď mě to mrzí, totiž dělá silový trojboj a na Kleť chodí pouze na této akci – vloni prý 6x a letos v plánu 7 výstupů. Říkal, že sehnat oblečení problém a tak musel jít v teplákách, které mu v té mlze několikanásobně ztěžkly. Byl to asi nejlepší výstup a sestup. Hezky pomalinku a probralo se spousta témat. Nahoře jsem se ještě rozhodoval jestli si to nedám ještě jednou, ale pak mi v hlavě vyskočila velká varovná 54. Raději jsem si převzal diplom a zase hezky dolů. Tam jsem se s mým jednovýstupovým parťákem rozloučil, převlékl, najedl a jel domů. Věcí jsem měl s sebou plnou tašku a dobře jsem udělal. To v čem jsem běžel bylo totálně, ale opravdu skrz naskrz, propocené a promočené. Být opět v suchém byla přímo balada.

Rád bych pozdravil běžce s červeným Inov8 šátkem z Prachatic, který mě na trati poznal, zeptal se mě jestli jsem z Tábora a pak řekl, že četl můj blog, jak jsem byl v Austrálii, a poznal mě prý podle mého typického účesu. Mockrát za to děkuji, dodalo mi to spoustu energie. Doufám, že na Krakonošově 100 budu moci oplatit nebo jinak pomoct. 😉

Spousta lidí měla hůlky a s chutí je používali. Co bych za ně v průběhu tygra také dal… Asi si budu muset jedny pořídit. Na těch ultra závodech se bude jednat o nedocenitelnou pomůcku. S nimi bych neměl nohy tak zničené. Opravdu vážně nad nimi uvažuji.

Získaná přezdívka: Alpík. Celková uběhnutá vzdálenost 24 km. Natoupáno 2508 m a to samé dolů. Celkový čas v pohybu přesně 5 hodin. Pětiprsty na nohou v pohodě, jen s nimi asi větší záhul pro nohy než v normálních botech. Podle mě moc vydařená akce se spoustou zajímavých lidí.

Poznatky po dvou dnech: Nohy bolí přímo šíleně, hlavně stehna. Sejít a vyjít schody značný problém. Běh druhý den ráno utrpení, o rychlosti se nedalo mluvit. Běh další den také chuťovka. Už jsem zvládl přes 15 km v tempu okolo 5:45/km, ale bolesti při sbíhání přímo nepopsatelné. Nejvíce bolí stehna, lýtka naprosto v pohodě. Zpětně jsem rád, že jsem racionálně skončil dřív. Jinak bych asi opravdu nestihl zregenerovat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *