Život po návratu ve zkratce

Od návratu z Austrálie uběhly již dva měsíce a za ně se toho hodně událo. O nachlazení jsem už psal, tak teď k tomu zbytku.

Nejdříve se musím pochlubit, že se mi zdárně nepodařilo přivézt žádné štěnice. Tedy já nějaké přivezl, ale podařilo se je všechny zabít. Doma v obýváku vypadla na koberec pouze jedna a ta se okamžitě vysála. A jak se takové potvůrky zabíjí? Zcela jednoduše, buď teplotou nad 60°C a nebo naopak, teplotami nižšími 15°C. Do sauny mě nikdo s věcmi pustit nechtěl, takže vyhrál mráz. Všechny věci se uzavřely do velikých plastových pytlů a na několik dní daly do průmyslových mrazáků. Nejdřív se mi tomu nechtělo věřit, ale zafungovalo skvěle a všechny potvůrky zabité.

První práce po návratu přišla rychle. Sotva jsem se rozkoukal a už jsem jí měl. V táborském psím útulku hledali záskok za jednu tamní ošetřovatelku psů a jelikož mám psy rád, všemi deseti přijato. Původně se mělo jednat o práci na přibližně dva až tři měsíce, ale  nakonec to skončilo rychleji. Paní se vrátila z nemocenské o hodně dříve a tak jsem v útulku po měsíci skončil. Práce to ovšem byla zajímavá a celkem mě bavila. Ráno čištění kotců, krmení, čas od času očkování a zbytek dne půjčování psů na venčení lidem. Lidí chodili zajímaví a psi byli také skvělí. Hlavně hrozně moc vděční, nikde jinde se taková vděčnost nedostane. Jako zkušenost určitě podobnou práci doporučuji.

Ke konci mé práce v útulku jsem narazil na inzerát, že táborské Sportisimo někoho shání a tak jsem poslal životopis. Proběhlo krátké výběrové řízení a práce byla má. Pozice logistik/prodavač. Hned od prvního dne jsem věděl, že to nebude na dlouho. Práce nezaujala, šéfová mi byla nesympatická a celkově nuda. Nic namáhavého pro mozek, nic pro mě. Jednoduché hledání ve skladu a čas od času prodávání na prodejně zvládne naprosto každý. Práce sama o sobě by i ušla, ale tu pracovní dobu prostě nepřekousnu. Dvanáctihodinové směny na krátký a dlouhý týden. Vše v pohodě, jenže šéfová přidává každý měsíc až 5 směn navíc. Takže z krátkého a dlouhého týdne není nic a volný čas nikde. Za těch pár tisíc mi to nestojí. Posledního dubna dávám výpověď ve zkušební době a budu opět na volné noze. Kdyby někdo o něčem v jižních Čechách nebo Praze věděl, prosím přes mail. 😉

Další velká novinka. Koupil jsem s mámou a jejím přítelem na třetiny velký rodinný dům. Druhé nadzemní podlaží mé – byt lehce přes 70 metrů čtverečních. Poprvé v životě ve svém. Rekonstrukce bytu není žádná sranda. Ještě když je na to člověk sám a neustále celé dny v práci. Zatím mám funkční jenom jeden pokoj, ložnici, a kuchyně je před brzkým dokončením. Zdržela mě u ní hrozně podlaha. Musím jí krapet opravit. Pak mě ještě čeká chodba a obývák, ale na ty nějak nespěchám a oproti kuchyni se bude jednat o naprostou hračku. Chvilku jsem přemýšlel nad profesionálním malířem pokojů, ale proč si vše neudělat sám? Bude mě to potom více těšit.

Poslední novinka jen zkráceně, protože rozepíši příště víc. Jelikož se mi prostě v mém okolí nedařilo najít běžeckého parťáka, pořídil jsem si psa. Hezky se mnou bude až vyroste běhat. Jedná se o Border teriéra, je to kluk a jmenuje se Eddy.

2 komentáře u „Život po návratu ve zkratce

  1. Kdes k těm štěnicím proboha přišel? My na ně narazili naštěstí jen jednou (v takovým hodně příšerným hotelu v Aqabě, kde měli jako bonus v koupelně šváby), ale domů je nedovezli…

    Gratuluju k luxusnímu bydlení! 🙂 Ale kde je nějaká fotodokumentace nového?

    A ať vám to s Edíkem vesele běhá!!

    1. V Austrálii jsou štěnice celkem velký problém. Jsou i v hodně luxusních budovách. Před pár lety měli v Sydney dokonce nějaké velké zamoření.

      Fotodokumentace lehká bude, až to dám do kupy. Zatím jsem neměl moc času, ale teď by nějaký měl být. Takže brzy bude krátký report.

      A běhat bude, tím jsem si jistý. 🙂

Napsat komentář: Jitka Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *