Běžecké zhodnocení 2012

Minulý rok byl pro mě běžecky hodně zajímavý. Zahájen byl sice léčením únavové zlomeniny a tedy začal až v únoru, ale nějak extra to nakonec nevadilo. Poznal jsem spoustu skvělých lidí, běžel zajímavé tratě (i když jich mohlo být o hodně více…), zaběhal si na třech kontinentech a celkově si ho užil.

Zahájení nového běžeckého roku s nějakými zdravotními problémy pro mě začíná být celkem tradiční. Letos (přesněji včera) mě bez jakýchkoliv předsvěstí nebo náznaků chytil lehký zánět Plantar fasciitis. Prostě zánět šlachy pod patou a šíleně to bolí! Nebo alespoň celých 24 hodin bolelo jak čert, že ani chodit nešlo. Teď už to naštěstí nevypadá tak moc hrozně (prakticky chodím bez bolesti) a snad to tentokrát nebude problém na týdny, ale dny. Pár dní klidu mě nezabije. I když odpočinek byl plánován až na přelom ledna a února. Rád bych do něj ještě něco naběhal, protože ta plánovaná pauza je nevyhnutelná – bude se totiž cestovat.

Kromě půlmaratonů a jiných kratších závodů se mi podařilo zúčastnit i tří maratonů, z toho dva v zahraničí. Od mého maratonského debutu předloni v pražské Stromovce se mi podařilo zlepšit můj čas o celou hodinu a 19 minut. Přiznávám, že úvodní laťka nebyla nastavena moc vysoko – 4 a půl hodiny, ale i tak mě zlepšení těší.

Řečí čísel:

  • Celkově naběháno – 2910,3 km
  • Průměrně za měsíc tedy – 242,5 km
  • Vibram FiveFingers – 2047,5 km
  • New Balance Minimus – 759,5 km
  • Naboso – 96,5 km
  • Závodní kilometry – 200,5 km

V minulém roce mě potkaly celkem dvě závažnější zdravotní komplikace, jejichž léčení si vyžádaly delší dobu. V lednu doléčování původně přeběhávané únavové zlomeniny v kotníku a v červnu přes měsíc se vlekoucí problémy s okosticí na pravé noze. V následujícím grafu je to dobře vidět. Třetí výkyv v srpnu má na svědomí cestování. Graf je z mého Endomonda a můžete se tam pokochat i počtem spálených kalorií a celkovým časem běžeckého tréninku. Jde pouze o běh, jiné sporty jsem nezapisoval.Běh 2012

Poslední 4 měsíce se mi podařila přímo snová kilometráž. Důvod je jednoduchý. Celou dobu co chodím v Sydney do práce, tak do ní a z ní běhám. Prakticky to vypadá tak, že ráno do práce běžím krátkou trasu, každý den stejné 4 km, a z práce mám potom pravý trénink, který má různé délky. Díky tomu mě ani ten běh nebaví, běhám to spíš ze zvyku a povinnosti. Už se těším zpět do ČR na normální trénování.

K běhání v Sydney. Na první pohled se může zdát, že se jedná přímo o běžecký ráj, ale doporučuji nenechat se oklamat. Po delší době člověk zjistí, že zde má k dispozici pouze pár stále stejných tras a k tomu navíc stále stejný povrch, přesněji beton. Najde se pár šťastlivců bydlejících u větších parků, ale jinak bída. Navíc samé roviny a k tmu se běžci nezdraví, je jich zde opravdu hodně. O polních cestách, skalách, lesích a podobných chuťovkách si tady člověk může nechat jenom zdát… Lidí s batohem běžících do práce nebo z práce je možno denodenně vidět desítky, z časového vytížení nemají lidé někdy ani jinou možnost kdy běhat. Výběr možných závodů také o ničem. S běžeckou komunitou a prostředím doma v ČR se prostě nedá srovnávat.

Co se týká běžeckých časů, tak u maratonu naprostá spokojenost. Zato půlmaratonská vzdálenost mě nepotěšila. Byly snahy o čas pod hodinu a půl, což se mi v tréninku jednou podařilo, ale na závodě nikoliv. Takže oficiálně neúspěch. V příštím roce snad napravím.

A mé běžecké plány na rok 2013? Jednoduše: Maraton pod 3:00, 1/2maraton pod 1:25, kratší tratě pokud možno zlepšit a k tomu všemu si zaběhnout alespoň jeden delší trail někde v kopcích. A co když se něco nesplní nebo to nezvládnu? Nic se neděje, hlavně aby mě běh stále bavil!