AUS – Nepovedený výlet do Blue Mountains

Dva dny volna na Vánoce, něco, o čem se mi původně ani nesnilo. Naposledy jsem měl dva volné dny po sobě o víkendu 15. a 16. září, byl Sydney Marathon. A abych ty Vánoce krapet více oslavil, než je můj běžný víkend, rozhodl jsem se pro výlet do Blue Mountains, neboli Modré hory. Přesněji do městečka Katoomba.

Večer před výletem patřil shánění informací. Do Katoomby jede pohodlný vlak a cesta trvá lehce přes 2 hodiny. Což je pěkné, na vzdálenost 200 km a opravdu hodně zastávek. Kam se hrabou ČD, ty mají stále Času Dost. Odjezd zvolen prvním vlakem ze Sydney v 5:48 ráno a cena zpáteční jízdenky také zjištěna – 20 AUD. Není to zrovna málo, ale nic není zadarmo, že?

Tož ráno vstávačka v pět, rychlé zabalení svačiny připravené večer a směr vlak. Na ten to trvalo přibližně dvacet minut pohodové chůze, tak daleko bydlím od Central Station. Hned první věc mě krapet zarazila, lehce poprchávalo. Moc jsem tomu ale nevěnoval pozornost, protože počasí vypadalo v posledních dnech podobně – ošklivé ráno a pěkné odpoledne – věřil jsem, že se to vybere. Jak já byl naivní!

Na nádraží byla prodejní okénka ještě zavřená, takže nákup jízdenek v automatu. Naštěstí je naprosto uživatelsky přívětivý a na páté kliknutí už mi byla nabídnuta platba vybrané zpáteční jízdenky do Katoomby. Naštěstí jsem neměl hotovost, pouze kartu. Protože při placení po mě automat chtěl 20 AUD, ale po vybrání platby kartou se cena změnila na 11,40 AUD. Mega sleva a jen za platbu kartou! Hodně mi to zvedlo náladu. Cesta vlakem samotná proběhla naprosto v pohodě. Pár věcí, které mě na australské železnici zaujaly: vlaky nejsou nejmladší, ale stále v dobrém stavu, člověk vůbec necítí napojení kolejí, uvnitř vlaku není slyšet žádný hluk, při zastavování vlak neskřípe jako v ČR, ale zastaví naprosto nehlučně a plynule, průvodčí nechodí. Samé plusy a vypadá to, že jim to funguje. V pohodě by se dalo jezdit načerno, ale lidé stejně platí.

Vystoupení v Katoombě byl šok. Zima! A já na ní vůbec nebyl připraven. Stejně jako v Sydney jsem měl jen kraťasy a tričko, mikina a deštník zůstaly na poslední chvíli doma. Vlezlá zima, vítr, mlha a k tomu začalo pršet. Ani to, že jsem našel nové balení sušenek zapomenuté v nákupním košíku mi náladu nespravilo. Přibližně dvacet minut jsem počkal až přestane pršet a pak se stejně vydal směr vyhlídka v dešti. Na tu se mi podařilo po dalších čtyřiceti minutách dorazit, z toho 20 minut strávených pod střechou při vyhýbání se slejváku. A jaká byla vyhlídka? Bílá! Všude mlha a mraky. Z toho plyne – panorama nula! Lehce zklamaného mě nohy nasměrovaly po okružní cestě dolů po velkých schodech. Byly pěkně strmé a v tom dešti klapet nebezpečné, dost kluzké. O čemž jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Zrovna, když jsem si říkal, že bych se měl chytit také toho zábradlí, mi podklouzla noha a já si sjel pár schodů po mé zadní části těla. Výsledek byla lehounce odřená levá ruka, opravdu jen lehce, protože hlavní nápor odnesl foťák, který jsem v ní držel. Šrámy má opravdu pěkné, ale naštěstí bez vlivu na funkčnost. Schody se mi podařilo zdárně zdolat, užil jsem si při tom sestupu i trochu výhledů roztrhanými mraky, procházka lesem dole také pěkná, tolik pavouků jsem neměl v obličeji ani nepamatuji. Horší byla cesta nahoru na druhé straně. Podle jedné cedule to bylo 15 minut a středně těžký výšlap, po dalších 10 minutách nová cedule a na ní již pravdivý nápis 45 minut a HARD. Což mohu potvrdit, sotva se mi podařilo najít síly na ten výšlap. Takových schodů… a k tomu bylo šílené dusno. Nahoře jsem to vzal po okraji kaňonu směr vyhlídková plošina, k mému zklamání se počasí nezlepšilo. Bylo ještě horší a uprostřed cesty mě zastihl slušný slejvák, před kterým se nedalo nikam schovat. Na vyhlídkové plošině mě přivítal silný vítr, mlha a mrholení. Kosa byla slušná. Taky jen blbec si jede do hor jen v tričku. Tož nic, vzdal jsem to a zamířil zpět na vlak.

Zpět do Sydney vlak dorazil v půl třetí odpoledne. Dobrou hodinku se mi podařilo ve vlaku prospat. Ach to ticho… Počasí v Sydney stejně nevrlé jako v Blue Mountains. Už ve tři jsem byl doma, vysprchovaný a v posteli koukal na film. Ven by mě nikdo nedostal. Naakumulovaná únava ještě z předchozího dne o sobě dávala hodně vědět. Zbytek dne prostě pohoda a hlavně relax.

A to byl můj slavný první výlet po 4 měsících. Celkem propadák. Ale alespoň jsem se poučil a příště nepodcením počasí a oblečení. Vím, že na placení kartou dostanu v automatu na jízdenky slevu a cesta vlakem tam a zpět se mi opravdu líbila. Už teď tuším, že si do Katoomby nějaké sobotní odpoledne zajedu ještě jednou. Hlavně si užít panoramat a udělat nějaké fotky. Jestli budu šplhat po těch všelijakých trasách ještě jednou, to momentálně vážně netuším…

5 komentářů u „AUS – Nepovedený výlet do Blue Mountains

    1. Stačil mi jich plný obličej a jiné části těla. Naštěstí se nejednalo o veliké. Ještě abych kvůli tobě ty velké hledal. Zbytečně riskantní pro mě. Nejsem takovej šílenec jako ty.

  1. Tyjo, pěkný – navzdory počasí a pádu vypadají fotky parádně! (A silně mi to připomnělo náš jediný severský trek na Preikestolen) Hlavně, že se ten pád obešel bez větších následků a nevzalo ti to chuť do dalšího cestování. Byla by to škoda – osobně z podobných výjezdů nakonec stejně nakonec vzpomínám jen na výlety a mejdany… 😉

    1. Přesně – severský trek. To je správné přirovnání k podmínkám, které jsem měl. Opravdu mi byla zima. Ten pád asi spotřeboval hodně mého štěstí. Absolutně nic se mi nestalo, až na malinkatý škrábanec. A cestování je v plánu veliké, ale ještě si musím pár týdnů počkat.

      1. Ja si rikala, ze preci nepojedes na opacny konec planety, abys tam drel jak mezek, behal a chodil do skoly… tos mohl delat vlastne i tady 😉 Na cestovani jsem moc zvedava a tesim se na nasledne reporty!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *