Sydney Marathon 2012 – lepší než jsem čekal!

A je to za mnou, v neděli dopoledne jsem se zúčastnil závodu  Sydney Marathon 2012. Třetí maratonská vzdálenost v tomto roce. Můj cíl na výsledný čas byl jasný – pokořit 3:15:00. Naběháno bylo a hlavně psychická stránka věci byla lepší než kdy dřív. Prostě jsem si na to věřil.

Středa – Marathon Expo

Expo trvalo celé 4 dny, ale já se rozhodl zajít si na něj hned ten první. Na středu jsem měl totiž naplánovaný volný den bez běhu a tak mi to přišlo takové nejvhodnější. Hlavním sponzorem tohoto běžeckého seriálu (běží se ještě běh s dětmi, 10 km a půlmaraton) je Asics a podle toho také expo vypadalo. Žádná jiná značka tam nebyla, tedy pokud nepočítám sporttestery a nějakou tu výživu. Takže jsem byl s expem během dvou minut hotový. V jedné části prodávali trika s nápisy letošního ročníku maratonu, což mě krapet překvapilo, protože v propozicích slibovali tričko. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, ale nakonec jsem se rozhodl triko si nekoupit (45 AUD není zrovna málo) a doufat, že ho dostanu v cíli.

Vydání čísla bylo otázkou chviličky, desetiminutovou frontu nepočítám. Vytvořila se i přes to, že odbavovacích okének bylo opravdu hodně.

Registrace – všelijaké závody
Expo 1
Expo 2
Expo 3

Startovní balíček byl dost malý, až mě to překvapilo. Malá modrá plátěná taška od Asics s číslem, nějakými letáky, vzorky krému Q10 denní a noční od Nivey, energetický nápoj a cereální tyčinka. Ta samotná velikost balíčku vyvážila. Tak dobrou tyčinku jsem snad ještě nejedl, navíc 100% přírodní. A dostal jsem číslo A 10173. Aznamená první koridor pro běžce s cílovým časem pod 3:45, rychlejší možnost na výběr nebyla. U čísla nechyběly špendlíky a čip byl řešený zajímavě, jen dva magnetické proužky zezadu čísla. Nic se tedy nemusí vracet pořadatelům.

Startovní balíček

Sobota – den před závodem

Program jsem měl promyšlený dopředu. Celý den nic nedělat, jíst hodně těstovin s rýží a hodně pít. Musím se pochlubit, že se mi to podařilo do puntíku splnit. Celý den jsem se povaloval na posteli, hrál šachy, brouzdal po internetu a dodržoval klidový režim. Ani mi to nebylo líto, protože počasí bylo se mnou a venku byl dost nevlídně. Spát se šlo brzy, protože budíček byl naplánovaný na šestou

Neděle – Sydney Marathon 2012

Vstávání bylo v pohodě, jen mě trochu překvapila teplota v místnosti. Jelikož se v Austrálii netopí, bylo mi jasné, že venku to bude stejné. Taky ano – 11°C. No což, navlékl jsem si připravené věci (dlouhé kalhoty s mikinou), ještě jednou zkontroloval obsah batohu a pomalým tempem vyběhl směr start. Měl jsem to naplánované jako rozehřátí před závodem. Necelých 4,5 km bylo akorát, teď to můžu potvrdit. Jen jsem si asi po kilometru uvědomil, že jsem si zapomněl dát k snídani banán a jablko. No co, nemělo by to vadit, vždyť by mělo být dostupné jídlo na občerstvovacích stanicích.

Před Harbour Bridge mě vyděsili běžci na silnici. Nevěděl jsem co se děje, ale každopádně běželi závod. Že bych si špatně přečetl propozice a start byl dřív? Naštěstí ne, jeden pořadatel mi potvrdil, že se jedná o jiný závod. Dost jsem si oddychl.

Potkal jsem při přesunu na start

Při přebíhání Harbour Bridge a po mojí pravé ruce pozorování východu slunce mi došlo, že dnes je úplně nejideálnější den na maraton. Obloha bez mráčku, teplota ideální (v předpovědi bylo max 22°C, a to až odpoledne), bezvětří a u mě naprosto skvělé pocity. Věděl jsem, že dnes je můj den!

U startovního prostoru jsem se převlékl, zabalil batoh do igelitky, nalepil na ní číslo a odevzdal ho na převoz k cíli. Poté následovala už jen návštěva záchodu a klidný přesun do mého koridoru u startu. Pochopitelně jsem opět běžel ve Vibram FiveFinger, tentokrát ale model Bikila.

Před startem
Opět je mám
Odvoz věcí do cíle

Samotný závod

Maratonu se zúčastnilo je 2896 běžců, takže koridory nebyly moc velké, ale i přes to bylo místa dost. Žádné mačkání jako v Praze. Procházel jsem svůj A koridor a hledal vodiče na 3:15:00, ale nikde jsem ho neviděl. Tak jsem si stoupl do míst, kde by podle mě měl být, a čekal na něj. Po deseti minutách tam vodič přišel, jen to nebyl 3:15, ale 3:00. Přesun o pár metrů vzad byl samozřejmostí. Napodruhé jsem se s místem trefil a dva vodiči na 3:15 stáli vedle mě. Pár minut čekání a odstartovalo se. Cítil jsem se naprosto lehce, mohl bych přímo létat.

Někde na trati

Vodiči byli dva a v tlačenici na startu se od sebe oddělili. Tak jsem se držel toho, který byl víc vzadu. Vyrazil krapet rychleji než jsem čekal, snažil se totiž postupně dohnat svého kolegu vepředu. Nějak mi to nevadilo. Rychlost mi přišla naprosto v pohodě, takový rychlejší výklus. Opravdu ze mě ten den energie přímo čišela. Běh s vodičem mi nečinil žádné problémy.

Měřím mezičas – asi 25. km

Během chvilky jsme byli na druhé straně Harbour Bridge v místě na fotce výše. Samá zatáčka za mostem. Dost mě po dalším kilometru překvapilo docela dlouhé táhlé stoupání, ale stačilo jen nepatrně upravit tempo a pohoda. Jedna zatáčka a prvních 5 km bylo za mnou, ani mi to nepřišlo. 50 m za nafukovacím kuželem s číslem 5 km byla občerstvovací stanice. Už jsem se těšil na banán. Jaké bylo ale mé překvapení, stanice měla jen vodu a iontový nápoj, jídlo se nekonalo. No což, dal jsem dva doušky vody a spoléhal na další stanici. Tempo se ustálilo a já si v klidu běžel tak 30 m před mým vodičem. Kolem trati nebylo moc lidí, ale i tak celkem pěkně fandili. S Prahou se to ovšem srovnávat nedá. Ustálil jsem si tempo na příjemné hodnotě a prostě běžel a kochal se okolím. Při tom jsem si všiml, že svého vodiče nechávám vzadu a pomalu mu utíkám. Ale jelikož se mi běželo lehce, nechal jsem to tak. Běželo se okolo Royal Botanic Garden a kousek za ní byla za zatáčkou další občerstvovací stanice. Tak brzy jsem jí nečekal, takže jen osvěžení. Opět bez jídla.Tak snad příště na 10. kilometru.

Cca 1 km do cíle, za mnou u opery

Najednou tady bylo 10 km. Ani jsem se nenadál a čtvrtka byla za mnou. 10. km byl v Hyde parku, jen pár metrů od mého oblíbeného šachového koutku. Bylo ale ještě brzy a nikdo tam nebyl.  A u této mety velká občerstvovací stanice. A co myslíte? Jídlo opět nebylo. Myslím si, že z toho by byla Veronika přímo nešťastná. Na konci Hyde parku jsem doběhl druhého vodiče na 3:15. Řekl jsem si, že toho už bych se mohl držet, ale jeho tempo bylo o něco pomalejší než mi vyhovovalo a tak jsem ho nechal po chvilce daleko za sebou. Proběhlo se ven z centra do příměstských čtvrtí a běželo se kolem velikého parku a několika volně přístupnými hřišti na Rugby. To v Čechách se člověk na ty fotbalová hřiště nesmí pomalu ani podívat.

Taková nálada byla po většinu závodu

Na 13. km mě předběhl zajímavý kluk. Měl zatejpované levé koleno a hrozně zajímavý styl běhu. Běžel jako slon, hrozně dusal, dýchal hlasitě a bylo vidět, že běží úplně na krev. To jsi začal brzy hochu, tohle tempo nemůžeš vydržet. Víc jsem si ho nevšímal a běžel si svoje. I tak jsem stále někoho předbíhal. A 15. km s občerstvením, už jsem se nemohl dočkat. Jídlo bylo nebo ne? Jistě, že ne. Voda a ionťák přeci musí na maratonu stačit. Vždyť je to jen 42 km. Mé tělo už si na to nějak zvyklo a tak mi postačila voda.

Cílová rovinka byla nejtěžší

Dále se cesta různě klikatila Centennial Parkem. Musím uznat, že je opravdu obrovský. Bylo to přímo pokochání pro oči, kdyby takové parky byly v ČR… V parku bylo několik občerstvovací stanic, ale vždy jen osvěžení. Až těsně před půlmaratonem měli něco do žaludku. I když jsem nikdy energy gel neměl, riskl jsem to a tentokrát si jeden dal. Měl jahodovou příchuť, nebo mi to alespoň jahody připomínalo. Trochu mi žaludek zaplnil a bylo to v pohodě. Už jsem neměl pocit lehkého hladu.

Ale i tak jsem se snažil držet styl

Jenže na 23. km přišel jiný pocit. Pomalu jsem cítil, že by nebylo špatné zajít si na záchod. A nejednalo se o malou. Naštěstí pocit nebyl nijak silný a já si řekl, že těch necelých 20 km do konce vydržím. Pocit se pomalu stupňoval, ale pořád to bylo v normě. Cesta se vracela zpátky do centra. Proběhlo se několik občerstvovaček (na všech už byly gely a někde dokonce dávali i gumová zvířátka) a najednou jsem si všiml, že i přes nepříjemné pocity tlaku se mi běží hrozně lehce. Začal jsem zrychlovat, vždyť už mi zbývalo jen 10 km do cíle. Každou chvíli byl na trati někdo kdo šel, někteří to kapánek přepískli. Na 30. km mi bylo jasné, že hranici 3:15:00 s přehledem překonám. Oni taky vodiči byli Bůh ví jak daleko za mnou.

35. km tu byl jako nic a pak konečně začal maraton. Neměl jsem krizi, jen kilometry byly nějaké delší než předtím. Navíc ty táhlé kopce a do toho v některých místech protivítr. Jako na potvoru vždy tam kde se běželo do kopce. Poslední kilometry vedly i přes Pyrmont, v jednu chvíli jsem byl od své postele vzdálený jen necelých 50 metrů vzdušnou čarou. Jak se mi tam chtělo. Ale nepolevil jsem, hezky jsem si držel tempo a běžel. Nechci si nijak extra stěžovat, ale těch kopců bylo v posledních 5 kilometrech nějak moc. I zpětný pohled v Endomondu mi to potvrdil.

STOP – Je to za mnou, pocity nepopsatelné jako obvykle

Z Pimu jsem věděl, že by mi někdy kolem 38. km měli začít hrozně tvrdnout lýtka. A taky, že ano. Ony ty pětiprsťáky jsou prostě botym které o sobě dají vědět. Naštěstí se nejednalo o nic hrozného. V Praze bylo hůř. Věděl jsem, že mi zbývají jen 4 km, tak jsem začal zrychlovat a stále někoho předbíhal. Slyšel jsem od běžce, se kterým jsem dlouho běžel, toto: „Strong finish. GO!“ Když GO, tak GO. A běžel jsem. Jenže na 41. km přišla krize a tempo se mi zpomalilo až na 5:00/km. Bylo to těžké, ale sebral jsem se a posledních několik set metrů si běžel to své. Závěrečný 195 m dlouhý sprint jsem si neodpustil. Cílový čas podle mých hodinek i podle sms od pořadatelů 3:11:42. Můj předem naplánovaný čas jsem překonal o 3 minuty a 8 sekund. No prostě paráda. A nejlepší na tom bylo, že jsem něco podobného očekával už na startu. Takový to prostě byl den a na to jsem se cítil.

Výdej tašek naprosto plynulý

A co bylo ještě lepší. V cíli jsem normálně vzal několik lahví energy drinků, lahev vody, nějakou výživnou zmrzlinu bo co to bylo, převzal medaili, tričko (opravdu jsem ho dostal, propozice nelhaly) a v klidu šel pro své věci. K těm to bylo dobrých 500 m do parku vedle Royal Botanic Garden. Vůbec jsem necítil únavu a potřebu si sednou tak jako na jaře v Nantes. Na PIMu jsem si možná v cíli dokonce na chvíli sedl na zem. Ale tady… nic. Prostě v pohodě pro věci. Chvíli posedět na slunci, protáhnout se a bez problému odkráčet domů. Prostě krásně strávené dopoledne. Původní plán snajíst se v cílovém bufetu vzal rychle za své, žádný cílový bufet alá Nantes nebo PIM se nekonal. Vzpomínky na úžasné občerstvení v Nantes mi proběhly během závodu několikrát.

Maximálně spokojený u výdeje věcí

Pozávodní dodatek

Cesta domů nádherná, poslední 2 km jsem sundal boty a šel bos. Nálada báječná. Doma sprcha a zasloužené jídlo. Toho jsem snědl opravdu hodně. Aspoň bude rychlejší regenerace. Díky chybějícímu ovoci na občerstvovacích stanicích a chybějícímu cílovému bufetu hodnotím závod na dvě, také kvůli fotkám ze závodu. Za tu nehoráznou cenu totiž mohly být fotky ze závodu zadarmo. Jenže ne, stejně jako na PIMu by si je musel člověk draze zaplatit…

Cílové triko a medaile
Medaile líc
Medaile rub

Mezičasy:

  • 5. km – 21:18
  • 10. km – 42:50
  • 15. km – 1:05:45
  • 20. km – 1:28:30
  • 21.0975 – 1:33:36
  • 25. km – 1:51:10
  • 30. km – 2:14:26
  • 35. km – 2:37:35
  • 40. km – 3:01:28
  • 42,195 – 3:11:42

Časy pětek:

  1. 21:18
  2. 21:31
  3. 22:54
  4. 22:45
  5. 22:40
  6. 23:15
  7. 23:08
  8. 23:53
  9. 2,195 km – 10:14

Malé srovnání s PIMem. Po dnešku mi totiž nejde do hlavy, proč jsem na něm zaběhl tak špatný čas – 3:27:09. Přitom pokud porovnám tyto dva maratony, tak PIM je naprostá rovina, ne-li trochu z kopce. Tak těžkou městskou trať jako v Sydney jsem ještě neběžel. Samá táhlá hodně dlouhá stoupání a přišlo mi, že trať byla udělána tak, aby se to klesání, které by člověk čekal po otočce, moc nevyužilo. Vždy se rychle někam odbočilo. Že se jedná o těžkou trať dokazuje i čas prvního muže – 2:11:52. Takže na osobáky tuto tra´t moc nedoporučuji. Její profil si můžete prohlédnout na mém Endomondu (na čas a délku nekoukat, vždy mi to hodí lepší než oficiální čas): http://www.endomondo.com/workouts/92295023. Nastoupáno 816 m a 833 m klesání. Pro porovnání profil PIMu 2012: http://www.endomondo.com/workouts/55241385. Nastoupáno 402 m a klesání 393 m.

A jak jsem nakonec dopadl? Oficiální čas: 147. z 2896 závodníků, 139. z 2160 mužů a 8. ve své kategorii M18-24. Reálný čas: 151. ze všech, 143. z mužů a 8. místo v kategorii zůstalo. To 8. místo mě maximálně těší. Ani nevím, jestli jsem náhodou něco nevyhrál. Každopádně úspěch. Druhá půlka o pár minut pomalejší než první, ale to se dalo čekat. Taky jsem si pořád říkal: „Nežeň to tolik. Zpomal!“ A pak to tak dopadá. První půlka je jen minutu za osobákem, opravdu jsem jí běžel rychleji než jsem měl, ale já to tak prostě cítil.

Mé výsledky Sydney Marathon 2012

Byl to můj čtvrtý maraton za necelý rok. Při prvním startu jsem měl čas 4:30:24 a povedlo se mi zlepšit až na dnešních 3:11:42. Běhám vážněji necelý rok, ale žádné tepy a plány, prostě jen na pocity. Kam až se můžu takto dostat? Že by v Praze na PIMu 2013 padla hranice 3 hodin? Uvidíme…

11 komentářů u „Sydney Marathon 2012 – lepší než jsem čekal!

  1. Gratulovala jsem uz na DM, ale tohle si zaslouzi jeste jedno blahoprani! Hlava mi nebere, jak ses zvladl za rok takhle famozne vysvihnout? Ja za necelej rok nejsem schopna tempo 5:00/km ani drzet na desitce, natoz o nem mluvit jako „o pomalejsim“ 🙂 A fotky mas ze zavodu moc hezky (postradam uz jen vitr ve vlasech ;-), tak si nejakou na pamatku kup, penize budou, my nebudem a za padesat let se ji den pred Bechovicema rad pokochas (jooo, to byly casy, kdyz jsem jeste behaval pomalu :-D) btw osmy misto v kategorii – *thumbs up*!!

    1. Ještě jednou děkuji. Tak já jsem běhal přibližně další tři roky předtím, ale nikdy ne vážně. Popravdě, časy se mi začaly zlepšovat až ve chvíli, kdy jsem je nějak extra přestal řešit a začal jen víc běhat. Chce to jenom čas a nikam zbytečně nechvátat.

  2. Ano, já bych byla bez jídla nešťastná 😀 Jak to tak čtu, nechceš se pustit na dráhu spisovatele? Energetické gely jsou nevyzpytatelné, po nich často přichází tik s tendencí zaměřit svůj zrak na WC (a nejedná se o malou potřebu) 😉

    1. Já a spisovatel? Ten sen už jsem dávno vzdal… 🙁 Jinak ten pocit potřeby WC podle mě nebyl z toho gelu. Na to nastoupil moc rychle po něm. Ale stejně si ho v budoucnu, pokud to tedy nebude jediná možnost, nedám.

  3. Gratuluji k nechutne super vysledku. Za necely rok se zlepsit na maratonech o necelou hodinu a pul … to je mazec. Ale mas na to vek. Jeste pracuj na rychlosti, mas na to dat to pod 3 hodiny. Asi talent. 🙂
    Jinak mozna se ti lepe bezelo v AU nez CZ i diky nadmorske vysce. Plus vspani, strava, psych.rozpolozeni. To vse hraje roli. Kazdopadne u more se beha lepe, nez o kousek vyse. 🙂

    1. Mockrát děkuji za gratulaci. Jestli talent, to nevím, spíš si myslím, že vyběháno a vydřeno. Ale nějaké zlepšení ještě určitě bude.
      S tou nadmořskou výškou mě to nenapadlo. Možná to bude pravda. 😉

  4. Čau, neznám Tě, náhodou si vyběhl někde v google. Pekněj článek, poutavé čtení a podrobný rozbor podle mého gusta. Jen tak dál 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *