AUS 33. den – Práce, běh, škola, práce, běh… a nějaká ta zábava

Od té doby, co chodím každé ráno do práce mi dny utíkají nějak rychleji. Ani nemám nějak čas na internet a na blog. Takže pokud se články nebudou objevovat moc často, opravdu za to nemůžu.

Běžný den…

Nadpis mluví za vše. Ve všední dny brzy ráno vstávám, buď v pět nebo v půl páté, jdu nebo běžím (častěji) do práce, tu si odbudu, pak cesta domů (opět chůze nebo běh), kde vždy něco sním, rychle se podívám na internet a pak jdu ven, nejčastěji do Hyde parku hrát nebo se dívat na šachy nebo si něco číst či se učit, pak škola a kolem půl deváté dorazím domů, dám sprchu a celkem vyčerpaný do deseti večer usnu jako neviňátko. Ale celkem jsem si na tento režim zvykl a jsem s ním spokojený. Ani žádnou větší únavu nepozoruji.

Škola

Ve škole minulý týden proběhl takzvaný food-day a byla to docela sranda. Hlavně hrozná neorganizovanost a chaos, všichni byli všude, hrozně lidí. Každý něco přinesl a na stolech bylo tolik jídla, že se všichni doslova přejedli. Některá jídla byla velmi zajímavá, jak chuťově, tak vzhledově. Bohužel jsem neudělal moc fotek, ale snad i ta trocha bude stačit. Foo-day (čtvrtek 30.8.) byl můj poslední den v dopolední škole. Od pondělí jsem nastoupil do večerního kurzu. A abych řekl pravdu, je to to nejlepší co jsem mohl udělat. V mé dopolední třídě byla většina lidí z Thajska a často spolu mluvili tím svým kvákáním. Jejich výslovnost byla přímo příšerná a nebylo jim vůbec rozumět. I Jamesovo styl výuky byl takový zvláštní.

Zato večerní třída, to je jiné kafe. Lidi z Asie jsou tam také, ale je jich minimum. Ve třídě nás je okolo 15, ale většinou je stav do 12 lidí. Národnostně jsou z Brazílie, Peru, Malajsie, Korea, Itálie, Thajsko, Maďarsko a možná ještě od jinud, ale na to si nevzpomenu. Každopádně výslovnost všech těchto lidí je na úplně jiné úrovni a jde jim docela dobře rozumět, tedy až na jednoho Thajce a Korejce. Těm často nerozumí ani učitel – George.

George by si zasloužil vlastní kapitolu. Asi 27letý kluk, šíleně vitální, samý vtip a srandička a jeho styl výuky je dokonalý. Dokonale nás všechny rozmluvil a zbavil studu z mluvení. Vždy na tabuli napíše na začátku hodiny témata k hovoru, udělá z nás dvojice či skupinky a nechá nám prostor. Když vidí, že to někde nefunguje, tak přijde a zapojí se do hovoru. Nebo vyučuje formou her plných rozhovorů, využívá projektor, i nějaká ta písemná gramatika. No prostě dokonalé. Jen škoda, že jsem si ho mohl užít pouze týden. Byl to totiž jeho poslední na této škole, takže v pátek večer proběhla rozlučková party. Opět hrozně všelijakého jídla a hlavně zábava. Všechny nás zajímá, jaký bude náš nový učitel či učitelka…

Zábava

Po této rozlučkové party mě kluci ze třídy přemluvili a šlo se „na jedno“. Jelikož mi včera přišla první výplata, tak jsem neviděl nejmenší problém. Jeden džbán piva stojí 14 AUD (cca 4 – 5 sklenic). V druhé hospodě se nám podařilo chytit stůl a už to jelo. Pivo, jídlo (to platil spolužák na jehož jméno si nemůžu vzpomenout, dostal totiž od svého šéfa prý 200 AUD spropitné za to, že mu pomohl s kufry do auta) a zábava. Jen jsem začal být po hodině dost unavený, přeci jen jsem vstával v půl páté ráno. V té hospodě měli několik projektorů, na kterých zrovna běželo finále australské ligy rugby, které promítali na velké stěny, takže úhlopříčka dobrých 5 metrů. Dost mě to zaujalo a koukal jsem na to. Až tak, že se mě spolužák ptal, jestli jsem v pořádku. Ujistil jsem ho, že jsem a radši se více zapojoval do hovoru. Ale sledovat plátno hru jsem nepřestal. Ty manévry na hřišti byly přímo neuvěřitelné. Kam se na to hrabe americký fotbal. Rugby má spád, žádné zbytečné zastavování hry. Každopádně jsem kluky přibližně v půl jedenácté opustil a kolem čtvrt na dvanáct jsem přejedený padl do postele a usnul. Vstávání dnes ráno bylo těžší, přeci jen měsíc jsem nepil a nejedl moc masa a najednou takový nátřask. Prostě jsem byl nafouklý. Ani to pivo mi neudělalo nějak dobře se žaludkem. Příště s tím jídlem volněji, o pivě nemluvit.

Práce

V práci se mi podařilo více než dobře zaběhnout. Všechny své činnosti již zvládám s naprostým přehledem a každý den mi zbývá tak hodina času, po kterou se vždy snažím vyhýbat Katce, aby mi nedala nějakou protivnou práci navíc. Takže se jedná opravdu o snadno vydělané peníze. Pár fotek interiérů o které se starám je pod článkem. Nejen, že se jedná o celkem lehce vydělané peníze, ještě to má spoustu dalších výhod. Dvakrát do týdne dostanu v práci toustový chléb, buď sladký nebo normální světlý. Také mám k dispozici neomezené množství ovoce. V budově je totiž restaurace a oni nám dvakrát do týdne dají dvě bedny plné ovoce, které jim zbylo. Momentálně se jedná o hromady jablek, banánů a hroznového vína. Katka říkala, že v létě to bude i dost melounů, manga a jiné všelijaké plody. No prostě paráda. Nemám si na co stěžovat. Navíc si vždycky v neděli můžu vzít z práce domů libovolné množství toaletního papíru.

Lidé, kteří v námi uklízeném domě žijí, jsou všichni bohatí nebo z vyšších vrstev. Jejich životní styl je pro normálního člověka dost nepochopitelný. Hodně jich vstává kolem 11 dopoledne, stále někdo někam cestuje, zato dost sportují, kromě cyklistiky i běh, a nás berou jako inventář. Ale s tím už jsem se smířil, člověk se prostě musí chovat jako neviditelný a neustále se usmívat. Když se stěhují, tak běžně vyhazují zajímavé věci: knihy (výběr žánrů je opravdu široký), všelijaké vybavení bytu, monitory od počítačů, televize (Katka říkala, že má doma z práce LCD), čas od času cennosti. Mě například vyřešil odpad problém s polštářem. Našel jsem na zemi v „Garbage room“ (místnost s odpadovou šachtou) prakticky nový polštář, stačilo vyprat a spaní je zase po dlouhé době pohodlné. Dokud také nebudu mít takový životní styl, tak to asi nepochopím.

Běh

Běh je také dost v pohodě. Převážně do práce běhám a už jsem si na ty ranní běhy zvykl. Na rozproudění organismu neznám nic lepšího. Opravdu, zkuste si to. V práci jsem pak vždy naprosto svěží. Skutečný trénink následuje ale až po práci. Buď běžím domů stejnou trasu jako do práce (odpočinkový den) a nebo si to nějak prodloužím. Mám několik tras různých délek – 5, 7, 10, 12, 16 a 22 km. Takže až na jednotvárný podklad také paráda. Dost jsem se rozběhal a běhám týdně objemy, o kterých se mi dřív ani nezdálo, ale mám v plánu po maratonu, který je příští neděli, zvolnit. Začnu si asi více hrát s bosoběhem a více chodit hrát šachy. O těch ale někdy příště…

2 komentáře u „AUS 33. den – Práce, běh, škola, práce, běh… a nějaká ta zábava

  1. Strašně moc Ti držím palce a obdivuji, jak si umíš poradit a všechno zorganizovat a popsat. Jen Ti to asi fakt ubíhá rychle – máš tam datum 30.9. v článku, což teprve bude ;-).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *