AUS 16. den – Snažím se zvyknout, ale moc to nejde

Dnešek je den, kdy skončil můj druhý týden ve škole zde v Sydney. Za těch 16 dní se toho vlastně ani moc nestalo, ale to se snad změní.

K mé první práci. Jak už jsem psal minule, šlo o práci mytí nádobí v kuchyni. Nic složitého a peníze celkem pěkné, i když ne nejvíc. Když jsem dorazil do restaurace, hned mi bylo jasné, že to asi nebude moc dobré. Nemyslím práci, ta byla lehká, myslím dobré pro mou angličtinu. Jelikož se jedná o českou hospodu, tak tam pracují pouze Češi a tudíž pouze čeština. Po dvou směnách jsem tam z toho důvodu skončil. Trochu mě to štve, ale kdybych chtěl pracovat s Čechy, mohl jsem zůstat v ČR.

Ve škole žádná změna, jen možná o něco lépe rozumím. Dost mě štve, že mám ve třídě 9 lidí z Thajska. Pořád mezi sebou kvákají tou svojí hatmatilkou a stále se diví, že mají špatnou angličtinu a není jim rozumět. Jak by taky mohli dobře mluvit, že? No, každopádně to s nimi není žádný med. Ještě, že tam je jeden klučina z Mongolska a jedna holka z Peru, s těmi to celkem jde.

Přiznám se, že se mi tady pořád nezačalo líbit. Dokonce jsem uvažoval, že bych jel domů. Ale pochopitelně z toho sešlo. Bylo mi totiž řečeno, že mi škola peníze nevrátí. Trochu dost mě to překvapilo, v ČR mi totiž bylo řečeno něco jiného. No, nic se nedá dělat. Holt si tady budu muset zvyknout…

Příští čtvrtek je ve škole den národních jídel, tak snad už budou konečně nějaké akčnější fotky. Asi udělám klasický český řízek, tedy pokud na něj seženu suroviny.

6 komentářů u „AUS 16. den – Snažím se zvyknout, ale moc to nejde

  1. Je to narocne „zacinat“ v cizi zemi. A ted si predstav ze ti migranti z Asie jinak treba nemuzou, a kdyz neudelaji IELTS na dostatecnou uroven tak je poslou zpatky domu do chudoby.

    Casem urcite poznas nejake pratele, ty prvni tydny jsou tezsi pak se veci ustali a clovek si najde cas a styl jakym se mu ta zeme bude vic libit. Ja sem na zelandu uz skoro 2 mesice a pozoruju ze rodily mluvci sou sice ochotny a vsechno ale za pratele je mit asi nebudu protoze v neformalni reci jim proste obcas nerozumim a hlavne – mluvim straaasne pomalu z jejich pohledu. No neni to lehky ale pak bude clovek rad za zivotni zkusenost 🙂

  2. Ahoj,
    i přesto, že na to možná teďka máš jiný názor, je dobře že ti škola peníze nevrátí, tudíž že se nevrátíš do ČR. Jednou za to budeš děkovat…..
    Vím, sedím si tu doma a jen čtu co píšeš a vůbec nevím, jak se cítíš a tak, ale vzdát to po šestnácti dnech?? Tak to mi teda řekni jak jsi mohl uběhnout maraton! Bojuj…především sám se sebou a uvidíš, že se ti nakonec nebude domů chtít 🙂

    A ještě něco: buď pozitivní, protože pak tě budou potkávat samý pozitivní věci. A to není jen blbost, co se někdy říká. To je fakt a opravdu to funguje, když budeš mít dobrou náladu a budeš vděčný a rád a budeš se soustředit na takové dobré pocity a obklopovat se věcmi, které tě těší, všechno se zlepší, když v to budeš věřit….jen to chce trochu trpělivosti… 🙂

  3. To si sedne, uvidíš! Mám to párkrát za sebou a moc dobře si vybavuju to zoufalství při prvním delším výjezdu, jak já chtěla tehdy domů!! Příšerný bydlení s diskotékou v přízemí, blázniví spolubydlící, tehdy čerstvý přítel (dneska už manžel) za oceánem a já prvních pár neděl vůbec nechápala, co mě to sakra popadlo, že jsem se rozhodla odjet (stejnou krizi jsem měla i při dalším výjezdu, leč trvala už o poznání kratší dobu… při těch následujících už se nedostavila a návrat z T. jsem dokonce obrečela, jak se mi nechtělo zpátky) – když si konečně všechno sedlo, začli jsme s kamarádem ve volnu cestovat, vyráželi jsme večer ven a hned to bylo o poznání veselejší… Věř mi, že i když bys teď byl nejradši doma, za rok touhle dobou si budeš prohlížet fotky a pročítat blog, popíjet u toho český pivo a jíst český jídlo a s nostalgickým úsměvem si říkat, jak mohl sakra ten rok tak utýct? Drž se, běhej, studuj a dál piš, ať máme co číst! 🙂

  4. Děkuji všem za komentáře. Jak všichni píšete, že mi to sedne, tak v to doufám. Vždyť ani nic jiného nejde. 😀 Jsem ani netušil, že mi sem zabrousí tolik lidí.

    Xoana: Zrovna čtu Tajemství, takže jsi mě tím příspěvkem úplně dostala. 😉 S tím myšlením to vidím stejně. A maraton mi oproti tomuhle přijde jako procházka rozkvetlým sadem…

    1. No, tak to sedí 🙂 Ale víš co? Vím o tom jen pár měsíců a když jsem se s tím trošku sžila a začalo to fungovat, za tu dobu jsem to řekla spoustě lidí a strašně mě překvapuje, kdo všechno to ví a nechává si to pro sebe 😀

      Drž se, a přeju ti, aby až tě přejde krize, byl celej tenhle rok ještě lepší, než nějakej rozkvetlej sad 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *