AUS 11. den – První týden školy za mnou, hledání práce a úspěch!

Vůbec mi to nepřijde, ale utíká to jako voda. Už jsem v Sydney celých 11 dní. Moc se toho od posledně nestalo, ale něco přeci jen. Přiznám se, že mě zatím Austrálie docela zklamala. Nemyslím prostředí, počasí a tak. Myslím ten styl života. Je takový moc rychlý, všichni se pořád někam ženou. Třeba mí spolubydlící se vždy staví na pokoji jen vyspat a hned zase někam ženou. Pro Čecha zvyklého na pohodu z domova prostě veliký skok jinam a mě se to moc nelíbí.

Nejdřív zase o škole. Týden v ní utekl jako voda. Jakpak by neutekl, když mám vyučování pouze od pondělí do čtvrtka od 8:45 do 14:30. O spolužácích jsem už psal a nic se nezměnilo. Vyučování vypadá asi tak, že se neustále skáče od jednoho tématu k druhému. Chvíli se probírá gramatika, pak se čte, najednou si povídáme o zajímavostech z našich zemí, pak hned nějaké doplňování, to se najednou přeruší a Jason (náš učitel) pustí ze svého Ipodu do reproduktorů písničku třeba od Lennona, kterou všichni povinně zpíváme a potom si třeba povídáme o Austrálii nebo o australské angličtině. Prostě se to jen tak nedá popsat. To se musí zažít. Ve čtvrtek byla poslední hodina spojená s druhou třídou, nižší level angličtiny, a byla vědomostní soutěž o Austrálii. Týmy byly promíchané, ale jelikož naší třídu Jason na soutěž připravil, tak to nebylo nic složitého. Těch dvacet otázek se nám podařilo skvěle až na tři zvládnout a naše skupina soutěž vyhrála. Za první místo sice nic nebylo, ale bylo příjemné porazit druhého v pořadí o dobrých 15 bodů, měli jsme jich 39,5 a maximum bylo myslím 44 nebo tak nějak. Musím se pochlubit, že většinu věcí jsem už věděl předtím, než nám je Jason řekl. České školství není, nebo nebylo, zase tak hrozné. A pak už jen domů na volné tři dny.

No volné, jak se to vezme. Celý čtvrtek odpoledne jsem strávil (pokud nepočítám hodinku běhu) rozesíláním životopisů a psaním na různé práce. A najednou úspěch. Z nějaké pizzerie mi odepsali ať se v 5.30pm stavím na interview. Hledali někoho na pozici „pizza driver“. Tož dorazil jsem tam, 40 minut chůze přes celé město, a co se nestalo. Vzal si mě do parády nějaký Slovák, sjel mě za to, že jsem si vůbec dovolil přijít s tak špatnou angličtinou a po napsání si mých detailů mě poslal pryč. No nebudu lhát, že mi maximálně zvedl mande. V inzerátu se o vynikající angličtině nepsalo ani slovo. No což, za hodinku se mi to podařilo hodit za hlavu a pohoda. Zbytek dne v hledání práce opět neúspěšný.

Pátek dopoledne patřil bance a procházení se po městě. Původně jsem měl být na kurzu ohledně RSA certifikátu (povolení na roznášení alkoholu v AUS), ale nechtělo se mi za něj utrácet těch $130 AUD. Odpoledne patřilo učení se angličtiny, a jelikož bylo nádherně, šel jsem s učením do jednoho parku v přístavu (první tři fotografie). Jenže se asi za hodinu zatáhlo a začal vát silný vítr, takže zpět domů. Rychlé jídlo a směr město na domluvené interview. O tom jsem vlastně nepsal. Začátkem týdne se mi ozvali z nějaké restaurace kam jsem psal, jestli bych se nemohl stavit na pohovor. Proč ne, že? Mělo se jednat o pozici „food runner“ (jenom roznos jídla), takže angličtina moc potřeba není. Hezky ve 4pm jsem se dostavil na určenou adresu, kruhový mrakodrap uprostřed města a restaurace je ve 37. patře, cesta výtahem byla šílená, byl hodně rychlý a tudíž docela znatelné to převýšení, jak v letadle. Výtah rovnou do restaurace, která byla hodně luxusní. Jak by taky ne, když z byl takový výhled na všechny strany, restauraci patří celé 37. patro. Hned si mě všiml jeden barman a zeptal se mě co tam pohledávám. Já řekl, že mám interview s Jeremym od 4 hodin. On odpověděl jen, že tady Jeremy není, ať mu dám CV a odešel. Za chvíli přišel jiný barman, takže se situace opakovala a ten si ode mě mé CV vzal, řekl mi, že mi kdyžtak zavolají a popřál mi hodně štěstí. Takže takhle skončila má neslibněji vypadající nabídka práce. Hned jsem to hodil za hlavu a cestou domů se alespoň podíval do velkého (tři patra) Apple store. Docela to na mě zapůsobilo, ale ty cenu už tak ne. Zrovna levné ty hračky nejsou. Asi zůstanu u levnějšího Androidu a Windows. Večer už jen relax s filmem, dřív jsem nevěděl, že na youtube.com je tolik celých filmů.

Sobotní (dnešní) ráno patřilo běhu, hezky dlouhému. Pomalých 18 km podél pobřeží, i kolem domu opery a pod Harbour Bridge. Maximálně jsem si to užil. Většinu času jsem přemýšlel nad mou situací a probíral to v hlavě. Nakonec jsem se rozhodl, že se na hledání práce teď vykašlu a další čtyři týdny se budu naplno věnovat angličtině a práci najdu kdyžtak potom. Jaké ale bylo mé překvapení po doběhu domů. Na mobilu 2 SMS a dva nepřijaté hovory. Nevím proč jsem to neslyšel, celý běh jsem měl v uších handsfree a poslouchal jsem angličtinu, mimo jiného. Nevadí, každopádně psal a snažil se mi dovolat Petr z jedné české restaurace, že se jim uvolnilo místo na pozici „dishwasher“, tedy mytí nádobí. Petrovi jsem psal hned svůj první den v Sydney, ale to mi nabízená práce jako „kitchenhand“ (pomoc k kuchyni) utekla asi o hodinu. Hned jsem mu zavolal a řekl mu, že to beru. Za $13 AUD čistého na hodinu se mi to zdá dobré. Člověk při tom ani nemusí přemýšlel. Budu mít na nájem, jídlo a ještě mi hodně zbude. Hned je to lepší, ale i tak se mi ten styl života zatím moc nelíbí. Ale třeba se to změní.

Takže takhle to prostě funguje. Hned jak se člověk rozhodně, že se na něco vykašle, tak se původní věc vyřeší sama. Za hodinku a půl jdu na první šichtu, tak to snad nebude úplně nejhorší. Jenom nevím, jak vysvětlím učitelovi, že jsem nepřišel na dnešní party. Dal nám totiž každému vstupenku do jednoho klubu v Sydney a ještě se předtím ptal, jestli přijdeme. Ale snad to pochopí. Holt tu party obětuji.

A aby toho nebylo málo, malou radost mi udělal i spolubydlící Jinmin. On pracuje jako uklizeč pro jednu firmu tady v Pyrmontu a čas od času odtud něco přinese, například toaletní papír. Včera si odtud přinesl i několik piv a jedno mi dal. První australské pivo, které se mi podařilo ochutnat. A není vůbec špatné. Trošku silnější než české, možná i více hořké, ale zato dobré. Udělal mi radost, klik jeden korejská.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *