AUS – Poprvé ve škole a fotografie mého bydlení

Nastal den mého nástupu do školy. Konečně zase trochu změna. V agentuře mi řekli, ať jsem ve škole na osmou, jak jinak, hezky jsem poslechl. Dokonce jsem tam radši byl dřív, aby se něco neřeklo. Vlezu do mnou pracně nalezené budovy školy a tam jen úzká chodba a zamčené dveře. Třídy nikde, jen prostá sedačka. Tak jsem si na ní sedl a čekal.

Zbytečné obavy z pozdního příchodu. Ředitelka přišla až čtvrt hodiny po mně, do té doby si šlo povídat akorát tak s uklízečem. Milá (ještě aby ne, když to stálo takové prachy) paní ředitelka přišla, podivila se mému brzkému příchodu a usadila mě k počítači s internetem, ať zatím hezky počkám. Netrvalo dlouho a přišla recepční. Ta si mě pak zapsala, vyfotila a zase si mě nevšímala. Po nějaké době přišly ještě další lidé na zápis (dvě moc pěkné Brazilky, Rus, Španěl a asi Korejka, ale tou si jistý nejsem) a všechny nás vzali na úvodní brífink. Po něm následoval rozřazovací test, který měl 40 otázek a byl typu a, b, c, d. Minimálně 25 se mi jich podařilo dát, u těch dalších mi vždycky chybělo nějaké slovíčko. Po testu prohlídka zbytku školy. Ukázalo se, že za zamčenými dveřmi se nacházejí učebny. Je jich asi pět plus dalších několik kanceláří a jedna velká společenská místnost s kuchyňkou sloužící k obědům.

Po krátké pauze nás rozhodili do kurzů. Bohužel ani jedna z Brazilek se mnou do třídy nešla. Dali mě do třídy středně pokročilých. Normálně bych z toho byl nadšený, ale momentálně moc nejsem, protože až na jednu holčinu je plná třída asiatů – asi 7 lidí z Thajska, Japonec, Číňan a jedna holčina z Peru. Mimochodem hrozně pěkná. Přišla chvilku po mě a první co bylo, tak řekla celé třídě, že se zrovna rozešla se svým klukem. Dost dobrá sranda… A pak začalo vyučování, které je dost volné a zábavné. Spíš jde o volnou lehce korigovanou zábavu Jasonem, naším učitelem. Víte, proč nejsem nadšený z tolika asiatů ve třídě? Protože jejich výslovnost je přímo otřesná. Což jsem už poznal na několika spolubydlících. Z celé třídy rozumím dobře prakticky jenom té holčině z Peru a učiteli Jasonovi. No, bude to zábava. Každopádně látce v pohodě rozumím a třeba se v téhle třídě zdržím pouze týden nebo dva. To, že mě celá třída hned po mém příchodu vyzpovídala snad není třeba ani zmiňovat. Jednalo se o úplně automatickou věc.

Po škole směr jeden hotel pro pár rad ohledně hledání práce za Čechem, který je v Sydney už delší dobu. Kdyby něco, zde je jeho blog: http://cabal.blog.idnes.cz/. Rady se mi podařilo získat, trochu jsem i pokecali, tedy spíš mluvil Honza a s plnou hlavou věcí na přemýšlení jsem ho po půl hodině opustil. Akční to člověk. Ale neváhal poradit a to se cení. Poděkoval jsem mu už na místě, ale kdyby na to tady narazil, tak děkuji ještě jednou dodatečně.

Později odpoledne jeden pohodový běh a zbytek dne posílání životopisů na různé práce. Snad se někdo chytí. Ale i kdyby ne, tak se zítra půjdu podívat na roznášení letáků. Kdyby to něco hodilo, tak i ty letáky budu nosit.

A jelikož se mi k tomu několik posledních dní nepodařilo dostat, tak sem dám konečně slíbené fotky doupěte, kde bydlím. Mže se to zdát jako obrovský chaos, ale to je prostě 5 lidí z různých kultur v jednom domě. Takže žádné obličeje plné odporu, to je život. 😀