AUS – 4. až 6. den

Abych řekl pravdu, nějak se mi začínají ty dny slévat. Jak z člověka opadne prvotní překvapení a trochu se zabydlí, jsou pro něj dny úplně normální. Stejně jako doma v České republice. Přiznám se, že jsem ještě nenafotil nové bydlení, ani zvenku. Kdo by chtěl dům vidět alespoň z ulice, může pomocí google street view, stačí si najít 274 Harris Street, Pyrmont, Sydney (je to ten červený rodinný domek). Ale slibuji, že do příštího reportu fotky dám.

Čtvrtý den (pátek) – Přišla malinká časová dezorientace. Původně jsem myslel, že se mám už ráno stěhovat, ale pak mi došlo, že Oskar mluvil o sobotě ráno, takže ještě jedna noc v hostelu. Co se dalo dělat, přišlo rychlé vymýšlení náhradního denního programu. Nakonec zvolen pěší výlet na Bondi Beach. GPS ukazovala necelé 2 hodinky chůze, něco kolem 8 km. Vzal jsem si jídlo, pití a vyrazil jsem. Musím říct, že o dobrý nápad se nejednalo. Nápad sám o sobě v pohodě, ale vybrán špatný den. Bylo hrozně ošklivé počasí, zataženo, čas od času přeháňka (ty začaly až hodinu po odchodu z hostelu) a silný studený vítr. Opravdu silný vítr, čas od času se mnou smýkal z jedné strany chodníku na druhou. Ale i tak jsem šel hezky pomalu dál a dál. Po hodině a půl cesty mi zbýval podle GPS necelý 1,5 km, tak jsem GPS vypnul a šel po paměti. Chyba! Na jedné křižovatce se mi podařilo špatně odbočit a když už jsem dobrých 20 minut šel pořád dolů z kopce a pláž nikde, začalo mi to být divné. GPS ukázala, že bych se musel vrátit. Jenže, kdo by se chtěl šplhat zpět do toho kopce, že? Tak jsem šel dál (na Bondi Beach se vykašlal), došel k nejbližší vodě, tam si sedl, najedl se a šel zase pomalu směr centrum. Tam jsem se chvíli díval na šachisty, došel si nakoupit, skočil do kanceláře australiaonline na net a vrátil se na hostel. Kam přibili dva noví spolubydlící a na pokoji začalo být dost těsno.

Pátý den (sobota) – Konečně nadešel den stěhování. Ráno brzký budíček (což bylo celkem utrpení) a po rychlém sbalení směr Pyrmont, mé nové bydliště. Na recepci mě ještě kluk zavalil dlouhým monologem, ze kterého jsem pochopil, že mám zaplacenou ještě jednu noc. Po zopakování, že mi to je jedno, mě konečně odhlásil a já se mohl zdekovat. Cestou na hostel nic zajímavého, snad jen, že můj levný kufr vydržel! Což je dost zázrak. NA hostel jsem dorazil přesně v devět, otevřel mi nový spolubydlící, ani se na nic neptal, a já se mohl nastěhovat. A jelikož bylo venku hnusně a já nebyl pořádně na internetu pár dní, tak jsem napravoval resty. Přiznám se, že jsem zůstal uvnitř domu celý den, stejně jako zbytek osazenstva. Můj nový spolubydlící z pokoje mi udělal k večeři na uvítanou obrovský steak se smaženou cibulí. Čímž mě dostal, někdy mu to budu muset oplatit. A později večer jsme na pokoji seděli a dobře hodinu a půl ve třech kecali na všechna možná témata. Dokonce i já se svou prachbídnou angličtinou jsem rozuměl prakticky všemu, co kluci říkali. Probrali jsme prakticky vše, od politických situací v našich státech, přes holky různě po světě a ještě přes několik témat až ke koníčkům. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavých věcí a kluci také.

Šestý den (neděle) – I když jsem chtěl vstát brzy, nějak se nepodařilo. Takže na plánované vyběhnutí došlo až po desáté hodině. Byl to první běh po týdnu nicnedělání, těch x nachozených kilometrů každý den se nedá brát za pohyb. Bylo to hodně těžké, to přiznám. Vzduch byl studený, foukal vítr a už po jednom kilometru mi nějak ztěžkly nohy. Trasa byla vybrána dopředu hezky kolem pobřeží k Harbour Bridge a zpět. Zpáteční polovina byla těžší než první, protože foukal silný protivítr. Ať jsem dělal co jsem dělal, tak lepší výkon prostě nešel: http://www.endomondo.com/workouts/80635712 . Opravdu jsem do toho dal vše. Jinak jsem zbytek dne nic moc nedělal, napsal jsem na pár prací (odezva jen z jedné, ale nevím jestli za 8 AUD na hodinu má cenu se honit, přeci jen mám pořád na nalezení práce dost času) a došel si nakoupit do města. Jinak pár rozhovorů se spolubydlícími a leháro. Ono bylo venku stejně zase ošklivě – 13°C s větrem je prostě zima.

Celkem se těším na zítřek. První den ve škole. Konečně bude zase trochu vzrůšo.

Na fotkách můj společník (rackové jsou díky zimě k vidění spíš ve městě kolem rychlých občerstvení než v přístavu u moře) při obědě a jedna část pobřeží. Opravdu byla zima o fotit se mi nechtělo, příště to napravím.