Singapur – Kuala Lumpur – Sydney

Už zbyly jen poslední dva lety. Letět nízkorozpočtovými aerolinkami má své velké nevýhody. Hlavní je, že člověk nedostane žádné jídlo (pokud si ho předem neobjednal), pití a ani jiné věci, jako je deka a polštářek.

První let ze Singapuru do Kuala Lumpuru byl opět menším Airbusem, tentokrát A320-200. Zvenku ani zevnitř letadlo nevypadal nijak extra. Jediné mé štěstí bylo, že jsem opět dostal místo u okýnka a tak jsem si mohl užívat pohledu na západ slunce a přibližující se bouři plnou blesků. Letadlo opravdu nebylo v nic moc stavu, přísahám, že jsem při startu slyšel hodně divně vrzat trup a cítil letecké palivo. A vůni podobnou benzínu snad ještě poznám. Ale naštěstí se při startu, následující hodině letu a ani přistání nic nestalo a já si tak mohl užít letiště v Kuala Lumpuru řádnými doušky.

Škoda, že jsem si ho nevyfotil. Pokud to srovnám s letištěm v Singapuru, tak Singapur je 23. století a Kuala Lumpur 20. století. Až takový rozdíl mezi ne moc vzdálenými hlavními městy je. Nejdřív si mě díky špatnému značení a trochu mé zmatkovitosti přehazovalo několik imigračních úředníků, až musela zakročit jedna policistka a ta mě poslala výtahem na správné místo. Vůbec té jejich angličtině nebylo rozumět. Pak už jen kontrola a čekání na otevření brány č. 16. Naštěstí mají na svém letišti alespoň 3 hodiny internet zdarma, takže jsem mohl dopsat reporty ze Singapuru. Po otevření brány jsem šel k odbavení jako první, ale úřednici se něco nelíbilo a pořád se mě na něco ptala. Opět jí bylo úžasně rozumět, pochytil jsem každou třetí větu. Naštěstí přišel australský úředník a zcela jednoduše se mě zeptal na víza. Tak jednoduché a ta ženská to nemohla vymáčknout. Chlapík mě ještě chvilku podusil, což mi ještě víc ubralo kus dobré nálady a konečně jsem si mohl jít sednout do čekárny.

Nahnali nás do obrovského letadla Airbusu A330-300 a nechali nás sedět. Já opět u okénka, jaké to štěstí. Vedle mě ob sedadlo Australan a hned co přišel nějaké hlášky. Bohužel měl tak divně hluboký tón hlasu, že jsem se na něj radši jen usmíval. Čas odletu uplynul a stále nic. Najednou nás z letadla zase vyhnali pryč, asi byla nějaká závada. Nevím a Australan vedle mě také ne, tak moc bylo těm reproduktorům rozumět. Naštěstí bylo zpoždění dlouhé jen hodinu a čtvrt. Za dalších 8 hodin jsem konečně stanul nohou na letišti v Sydney. Úžasný pocit…