Singapur 2/2 – neděle (běh), pondělí

Poznámka na úvod: Fotek je více, proto jsou všechny v galerii pod příspěvkem.

Jedna z hlavních věcí, které jsem si alespoň jednou nechtěl nechat v Singapuru ujít, bylo běhání. V den příjezdu nebyly síly a v sobotu zase chuť, takže jediný vhodný čas byl dnes, tedy v neděli, brzy ráno. Budíček v 5:50 ráno, v ČR nebyla ještě ani půlnoc. Taky jsem se na ní cítil, jeden den aklimatizace není nic moc. Rychlá hygiena, převléknutí do sportovního, nazutí bot a s lahví v ruce se šlo ven. I když byla tma a šest hodin ráno, venkovní teplota byla na 27°C a vlhkost vzduchu jsem radši nezjišťoval. Trasu jsem měl předem naplánovanou, našel jsem jí od jednoho běžce na endomondu k dispozici. Vedla kousek od mého hostelu okolo jednoho kanálu, který vedl až do moře. Teoreticky jsem vše věděl, prakticky to bylo horší. Orientace v singapurských ulicích není žádný med, tuplem za běhu. Po chvilce bloudění a jednom zastavení a kouknutí na GPS (běžel jsem správně, tedy jakž takž) jsem kanál přibližně po 20 minutách našel, pak už byla orientace jednoduchá a já se mohl soustředit pouze na běh. Žádný luxus to nebyl, i pocity byly úplně jinde. To horko bylo v pohodě, ale s tou vlhkostí jsem vůbec nevěděl a stále nevím jak bojovat. Nevím jak to popsat, ale asi nejbližší by byl pokus o běh v parní lázni. I přes tyto podmínky jsem potkal neuvěřitelné množství sportujících místních a cizinců. Většina z nich opětovala pozdrav a usmála se. Ještě musím dodat, že hodně jich už jenom končilo, ti museli vstávat v úplně jinou hodinu než já. První polovinu běhu jsem ze začátku bloudil, ale cestou zpět už jsem běžel tak, jak jsem si to původně nad mapami naplánoval. Pár stavenišť mi to krapet znemožnilo, ale skoro to bylo na 100 %. Celkem bez pár metrů 13 km. Dostal mě i můj stav po doběhnutí, věci byly promočené asi tak, jako kdybych s nimi skočil do vody. Proto jsem se na běh v pondělí ráno vykašlal, potřeboval jsem je suché do kufru. Na behej.com jsem četl článek o běhání v Singapuru a ten pán tam psal, že se po běhu ještě neuvěřitelně dlouho potil, jak bylo tělo přehřáté a musel neustále chodit do sprchy. Opět s tím nesouhlasím, já si dal tři studené sprchy hezky po sobě, pak byl jen chvilku v klimatizované ložnici a pohoda. Ale i tak na maraton nebo i jen půlmaraton do Singapuru pojedu až po hodně letech tréninku. Odkaz na můj běh v Singapuru zde: http://www.endomondo.com/workouts/78290687.

Můj hlavní plán, ostrov Sentosa, padl již první den a já pořádně netušil kam se ten druhý den podívat. Naštěstí je internet všemocný a poradil mi ZOO Singapur, pátou největší zoologickou zahradu na světě. Kdo by takovou šanci nevyužil, že? Tak se jelo. Cesta byla složitější s několika přestupy, ale vůbec mi to nevadilo. Kousek od druhého přestupu bylo pár obchodních domů, kde měli k dispozici boty Vibram Fivefingers, které jsem si také chtěl v SIN koupit. 

Po půlhodině hledání a tak půllitru potu jsem byl konečně v plánovaném obchodním domě. Jaké bylo ale mé překvapení při zjištění, že obchody v neděli otevírají v tomto obchodním domě až ve dvanáct hodin? Obrovské, já si myslel, že jsem v Asii a tam obchodníci prakticky nespí. Očividně jsem se spletl. Namířil jsem si to tedy k druhému obchodnímu domu s pětiprsťáky, ten byl od tohoto kousek. Přibližně další půllitr potu. Jelikož se jednalo o menší obchoďák, měl jen čtyři patra a na každém nepočítaně obchodů. Naštěstí už tam měly obchody otevřeno, asi jiná čtvrť. Podle plánku měl být obchod s mnou hledanými botami na patře kde jsem se právě nacházel. Ale i když jsem ho celé prošel dvakrát, prostě jsem ho nenašel. Tak jsem začal procházet i ostatní patra. Opravdu byl ten obchodní dům veliký, opět mě šíleně bolely nohy. Ještě jednou jsem se rozhodl projít to původní patro a pak jít pryč. Měl jsem štěstí, při prvních dvou kolech jsem si nevšiml jedné odbočky, kde bylo ještě několik obchodů a mezi nimi i ten, který jsem hledal. Bylo to zbytečné, boty nemám. NE, že by je neměli, jen byly hrozně drahé. Staly 200S $, což je cca 3000 Kč. Za tu cenu bych si je koupil i doma. Takže mě zase čeká ebay.com a zaslání bot do Austrálie v přepočtu za 800 Kč. Tolik k nákupu bot v Singapuru.

Vystát frontu ani nebylo tak zlé. Ta půlhodina utekla dost rychle, i když musím uznat, že konec se přímo vlekl. Pak jsem vyplázl 20S $ a šel si užívat umělé přírody. Už jen řeknu, že ZOO v Singapuru opravdu stojí za podívání. Mě zabrala asi 3 hodiny času, protože jsem šel prostě rychleji. Více řeknou už jen fotky.

Ze ZOO jsem na hostel dorazil až k večeru totálně unavený a zpocený. Sedl jsem si a chvíli si jen četl. Pak zase ven na večeři, tentokrát jsem se netrefil a dal jsem si čistě vegetariánské jídlo. A večer už jen chvilka čtení zpráv na internetu a pak už jen čtení knihy. Dobře, přiznám, že došlo chvilku i na učení angličtiny.

V pondělí už jen přebalení kufru, rozloučení se s domácí a směr letiště. Tam na mě čekalo překvapení, z mé třídenní jízdenky mi vrátili 10S $ deposit, takže se tato karta určitě vyplatí koupit. Nejdřív jsem si to nemyslel, ale po tom vrácení depositu už ano.

Už jen snad drobnosti, na které jsem předtím zapomněl. O pití se není v Singapuru potřeba moc starat, pitná voda je na všech toaletách k dispozici a často jsou ve městě pítka. Toalety jsou po celém Singapuru k dispozici zdarma, všechny jsou luxusní a uklizené. Pokud někdo chce jet do Singapuru za pěknými holkami asi ho zklamu. Při mém pohybu po městě jsem prošel všelijaké čtvrti a na moc pěkných holek jsem nenarazil. Spočítal bych je na jedné ruce. Ovšem nepočítám cizinky ze západních zemí, ty byly pěkné snad všechny. Ještě co se týká složení obyvatel Singapuru. Nejčastěji člověk potká místní asiaty (ono se to špatně pozná, i když poznávací znaky jsou) a po nich je nejvíc Indů. Pak jsem si ještě dost jistý Turky, těch bylo také velké množství. Určitě i jiných národů ze zbytku Asie bylo hodně, ale nejsem si jistý, že bych je poznal, takže jsem je započítal mezi místní asiaty. Navíc jsou všichni, naprosto všichni, milí, usměvaví a přívětiví. Příjemná změna oproti Evropě.

Co se týká bezpečnosti, řeknu jen, že západní státy mají hodně co dohánět. Příklad z praxe. V jednom indickém občerstvení kousek od hostelu jsem zapomněl fotoaparát s celodenními fotkami. V klidu jsem došel domů, zapnul počítač, udělal si pití a četl zprávy na internetu. Po chvíli, cca tři čtvrtě hodiny, jsem sáhl pro foťák s tím, že stáhnu fotky do počítače. A on v kapse ani na stole nebyl. Napadla mě hned to občerstvení, fotil jsem si tam jídlo. Tak jsem nechal věci na stole jak byly a šel se tam podívat. Moc jsem tomu nevěřil, už jsem se s foťákem v duchu rozloučil. Majitel mě hned viděl a fotoaparát mi podával. Ještě se u toho smál a div se mi neomlouval. Po srdečném poděkování jsem se šťastný vrátil na hotel. Víc k bezpečí asi nemám co dodat.

Ještě jsem stále plný dojmů, takže jsem možná na něco zapomněl. Kdyžtak se ptejte. Teď už jen pár hodin v letadle a vysněná Austrálie!

1 komentář u „Singapur 2/2 – neděle (běh), pondělí

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *