Praha – Singapur

Cesta začala 1. srpna z nádraží Praha-Florenc se StudentAgency do Berlína. Vlastně jsem vyjel směr Praha s ČD již ve půl čtvrté odpoledne, ale to nijak nepočítám. Tak tedy autobus s mírným zpožděním v 11 hodin večer vyrazil. K mému nemilému překvapení se jednalo o ještě starší typ, než se kterým jsem jel na jaře do Francie. Nejsem zrovna největší postavy, ale kolena jsem měl napasovaná na sedačce přede mnou. Hned po vyjetí na mě padla příjemná únava a já si liboval jak celou cestu prospím. To bych ale nesměl dostat super spolucestujícícho, nějakého celkem tlustého Rusa (to mi došlo až po hodině a půl, že je rus, protože si hrozně huhlal pod vousy), který se pořád na něco ptal, nebylo mu rozumět a při každé příležitosti někam šel. Nic příjemného. Takže cesta, při které bylo v plánu se vyspat na Berlín spíš unavila a já v Berlíně vystoupil unavenější než kdy dřív.

Vyznat se v Berlíně je také kapitola sama pro sebe. Autobus nás tam vyhodil s půlhodinovým zpožděním ve čtyři ráno na menším autobusovém nádraží a hned zase odfrčel. A postarejte se o sebe sami. Nu což. Nejdřív mé kroky směřovaly do budovy nádraží, ale tam jsem bohužel na nic kloudného nepřišel. Ono tam taky moc lidí (bezdomovce nepočítám) po čtvrté ráno ochotných nebylo. Tak mé kroky vedly k nejbližší autobusové zastávce, kde už plán mhd studovala jedna česká dvojice, která byla slušně v koncích. I když u mě šlo spíš o začátky konců. Vypsaný itinerář mi moc nepomohl. Nic se mi tam nepodařilo na zastávce vykoukat, tak jsem se přesunul k další a hledal číslo autobusu, které jsem potřeboval. Tam také nebylo a tak jsem proces hledání zopakoval na všech čtyřech zastávkách co tam byly, každá na svém cípu křižovatky. Pak mi najednou došlo, zase po několikaminutovém zírání do plánku, že bych se mohl popovézt s S-Bahn a pak si chytit speciální autobus na letiště Tegel. Hledání stanice nadzemky mi zabralo další čtvrthodinu a opět projití značného kusu okolí, nakonec se mi jí podařilo objevit. Ale ještě nebylo pět a já si neměl kde koupit lístek, v pět otvírali v jednom obchůdku nad tratí. Za pár minut otevřeli, já si koupil lístek a pomalu sešel s kufrem v ruce schody dolu k trati. A co tam nebylo, parádní automat na jízdenky, který bral i bankovky. Tolik k tomu čekání na otevření krámku… Cesta nadzemkou byla jen na druhou zastávku a pak jsem hned přesedl na BUS 109, který mě dovezl hezky k letištní budově. A mohlo začít několikahodinové čekání na mé letadlo. Na letiště jsem přijel v 6:30 ráno a letadlo plánovaný odlet ve 12:10.

Pohled na plochu
Kdyby se někomu chtělo někam jinam…

Letiště Tegel je dost malé. Celé se dá prohlédnout za 10 minut svižnější chůze. Z toho vyplývá, že lidí hodně (protože Berlín), míst na sezení málo a tedy žádné místo kam se natáhnout a trochu se prospat. A vlastně se mi ani moc nechtělo. Tak jsem se snažil číst, čas od času koukl na tabuli s odlety a zase si četl. Ještě jsem to prokládal procházkami a postupným konzumováním baget, které jsem si na cestu udělal. Poznámka pro příště: Vajíčka na měkko sice v bagetě skvěle chutnají, ale po delší době rozmočí housku a jsou spíš na škodu. Nejhorší je, že při delším cestováním mě vždycky začnou hrozně bolet oči, ale to je asi nejspíš hlavně z nevyspání. Opět bolely, takže přestávky mezi čtením byly stále delší. Nakonec padlo čtvrt na jedenáct a konečně začali odbavovat můj let na bráně A14. Chvíli to zabralo a konečně jsem se mohl další hodinu loudat po letišti bez toho otravného kufru. Hrozně omezoval. Vylezl jsem si na pár věží (všude skla, ven se člověk nedostane), podíval se na letiště z výšky a pak se opět začal nudit. I ty letadla člověka po chvíli omrzí…

Konečně letenky
Náš malý Airbus
Opravdu menší letadlo

Let do Helsinek byl pak už pohodový. Naposledy jsem letěl do Thajska a to už je dobrých 11 let, takže to pro mě byla vlastně taková novinka. Typ letadla byl jeden z menších Airbusů, přesně nevím. Ale i přes to, že se jednalo o menší letadlo (na každé straně letadla po dvou sedačkách), bylo uvnitř místa dost. Hlavně na nohy, tentokrát šly i natáhnout. Pohled z okna byl něco, opravdu jsem si ho užil. Ještě, že se mě ta slečna při odbavování zeptala kde chci sedět a já jí pochopil. Jenže z Berlína do Helsinek je to co by kamenem dohodil a ty dvě hodiny uběhly jako voda. A ani svačina nebyla vůbec špatná.

Svačina
Pohled z okýnka na Finsko

Samotné Helsinky z výšky jsou úchvatné. Takhle zelené a rozložité město jsem už dlouho neviděl. Jinak letiště je tak nějak o ničem. Je sice obrovské (oproti letišti Tegel vážně obrovské) se spoustou krámků a wifi zdarma, ale výhled z něj nestojí za nic. Na všechny strany je cca 1 km rovina s dráhami a za nimi stěna stromů nebo travnatá pláň. Prostě o ničem. Bohužel jsem si lety dal tak, že musím v Helsinkách čekat celých 11 hodin. A to se mi ještě hodina ubrala časovým posunem. To je holt ta moje opatrnost. Ale všechno se dá přežít, i takhle dlouhé čekání. Ono to jde s notebookem a neomezeným množstvím literatury v pohodě. Teď už jen skoro 17 hodinový let do Singapuru. Bože, jen ať sedím zase vedle nějakého hubeného člověka, jako při letu z Berlína…

Výhled z letištní haly v Helsinkách
Z Helsinek o něco větším letadlem

Tak jsem se s tím časem opět sekl. Nebyl to 17 hodinový let, ale pouze necelých 11 hodin. Opět časový posun ubral těch 6 hodin, které byly na letence. Nevadí. Letělo se velikým Airbusem A340-300 a já měl to štěstí, že jsem zase seděl u okna. Díky velikosti letadla nebylo skoro vůbec cítit zrychlení při startu, na rozdíl od menšího Airbusu z Berlína. Obě dvě jídla vynikající, dost mě to překvapilo. Úplně se bojím asijských aerolinek a jejich jídel, se kterými poletím ze Singapuru. Prostě nemám letu ani personálu co vytknout. možná jen to, že první jídlo začali podávat přibližně půl hodiny po startu, takže jsem se do jeho snědení musel donutit, chtělo se mi totiž šíleně spát. Jinak byl let až na pár otřesů letadla naprosto klidný.

Opravdu luxusní sezení
Večeře – kuřecí s těstovinami
Snídaně – brambory, omeleta a masové kuličky

Po čistém, sotva citelném, přistání s Singapuru jsem odjel z letiště nadzemkou směr město. Ale přiznám se, že to nebylo tak jednoduché. Dobrou hodinu jsem bloudil po letišti a hledal odkud nadzemka jezdí. Ale opět se mi podařilo zorientovat, pomocí milých slečen na informacích, a odvoz z letiště našel. Srandu při kupování lístků snad ani nezmiňovat, ale podařilo se a mám v kapse permanentku až do pondělí. Na hostel jsem dorazil bez problémů a i když vypadá dům, ve kterém se hostel nachází, naprosto hrozně, je uvnitř celkem luxusní. Spolubydlícího znám zatím jenom jednoho, nějaký Turek, který už v této části Asie 7 měsíců pracuje. Možná jich ani o moc víc nepoznám, protože má angličtina je stále ještě dost bídná… To je prozatím vše, nějak nemám sílu víc psát. Časový posun udělal své. Ale zítra se do poznávání města vrhnu po hlavě.

Momentka ze Singapurské MHD
Momentka z MHD 2