Zátopkův půlmaraton, aneb blíž ještě bedna nebyla

Poslední dva články byly krapet více negativní, když je zpětně čtu, takže dnes změna o 100%. Co nejpodrobněji popíši svůj zážitek z posledního dne Zátopkova zlatého týdne. Původní plán – jen se podívat a fandit. Výsledek – skoro hodnocené místo.

Míra dává rozhovor do novin

Původně jsem měl běžet všechny tři závody (10 km, 5 km a maraton) jenže mě zradilo zdraví (psal jsem již dříve) a já se rozhodl závody zrušit, což jsem úspěšně udělal. Jelikož jsem ale měl tento pátek cestu do Prahy, rozhodl jsem se na Veroniku a Mirka podívat, jak jim maraton půjde. Pro jistotu jsem si vzal ale věci na běhání do batohu, chtěl jsem běžet kus maratonu s Veronikou jako doprovod. Okostice se již přes týden neozvala a tak mi to přišlo jako dobrý nápad. Jenže už večer předem mě napadlo, že bych si mohl zaběhnout alespoň půlmaraton. Takže jsem byl nerozhodnutý, ale pořádně nahlodaný.

I Sára přišla závod zkontrolovat

Na výstaviště do Holešovic jsem dorazil přibližně ve tři čtvrtě na dvě. K mému překvapení byla u registrace již značná fronta. Já ale potřeboval sehnat hlavního pořadatele pana Šroubka. Při zrušení registrace jsem s ním byl totiž dohodnutý, že mi peníze za startovné vrátí zpět. Naštěstí se mi ho podařilo najít a dohodnout se s ním, že mi nic vracet nebude a já si místo toho zaběhnu půlmaraton. Spokojenost na obou stranách. Já mu za toto řešení a vstřícnost ještě jednou děkuji.

Příprava na start

Úspěšně tedy zaregistrován jsem si sedl stranou a začal sledovat frmol příprav. To mě vždycky baví. Po chvilce ale dorazila Veronika, takže jsem se bavil s ní a bokem sledoval debatu s Lassé Virénem, které ale nebylo moc rozumět. Po další chvíli dorazil i Míra. Start maratonu se už povážlivě blížil a tak směr šatny a pak postávání s čekáním na start. Já se jen převlékl a šel ke startu s foťákem. Počasí opravdu přálo, 31°C ve stínu při startu maratonu zas moc časté není. Dvě zbývající hodiny do startu půlky jsem jen pil vodu a čas od času udělal nějakou fotku.

Těsně před výstřelem
Míra po prvních pěti kilometrech maratonu
Veronika po 10 km maratonu, počasí jí bohužel nesedlo

Půlmaraton měl sice start o dvě hodiny později než maraton, ale teplota byla naprosto stejná. Na startu nás stálo o něco víc než sto, ale bylo mezi námi i pár později startujících maratonců. Teplota mi moc nevyhovovala, ale co se dalo dělat. Po startu jsem vyrazil ale raději o něco pomaleji. Jenže někdy v půlce čtvrtého kilometru jsem potkal kamarádku ze základky, kterou jsem již několik let neviděl, byla ve Stromovce na bruslích. Běžel jsem vedle ní a tudíž bylo tempo krapet jinde. Kilometr jsem s ní strávil, pokecal a pak běžel dál. Hned následně jsem se chytil jednoho běžce a běžel s ním celé další kolo. Tím běžcem byl Tomáš David, který byl nakonec i o 11 s v cíli dříve. Po druhém kole ale Tomáš trochu zrychlil a to se mi moc nelíbilo. Takže jsem se od něj odpojil a krapet jsem zpomalil. Zbývalo mi ještě 10 km a já se rozhodl, že čas přestanu řešit a pořádně si to užiji. Zpomalil jsem až skoro k 5:00/km a začal se více bavit s maratonskými běžci, chvíli jsem strávil i s Veronikou a Mírou. No prostě pohoda. Přibližně na 16. km jsem cítil, že sil je ještě hodně a tak jsem za to pořádně vzal. Na 18. jsem předbíhal pár běžců na půlce, snažili se mě držet, ale já stále zrychloval. Cílem jsem doslova prolétl.

Na startu

Až na jednu menší krizi, kterou přičítám nedostatečné trénovanosti z důvodu bolesti okostice, jsem se závodem maximálně spokojený. Výsledný čas 1:37:51 sice nebyl moc blízko osobáku, ale v tom počasí a s předcházející týdenní přípravou naprosto skvělý. Co se týká občerstvovacích stanic, tak nemám jedinou výtku. Ale věřím, že ze začátku maratonu to mohlo být nedostatečné. I když občerstvovačka u Vltavy by více dobrovolníků snesla. vlastně jsem celkově se vším spokojený. Podle mě povedená akce. Sice byla trať z důvodu několika se prolínajících závodů nepřehledná, ale s tím se už nic nenadělá. Za mě má akce i přes nepříznivé počasí 100 %.

V posledním kole kousek před cílem

Dostalo mě ale vyhlašování výsledků. Ne jejich průběh, k tomu nemám co vytknout, ale spíš výsledné časy. Hodnocených bylo 6 míst a čas šestého na půlmaratonu byl 1:37:11. Tedy jen o 40 sekund lépe než byl můj. Již při vyhlašování jsem věděl, že jen pár sekund přede mnou doběhl výše zmíněný Tomáš. Tedy doběhl jsem osmý. Nejdříve mě chvíli mrzelo, že jsem se na trati tu druhou půlku tak flákal, ale nakonec převládly pozitivní pocity. Vždyť jsem doběhl na 8. místě z 98 běžců! Zatím můj nejlepší výsledek. Teď už jsem jen maximálně spokojený. Pár dní po zranění a bez pořádného tréninku to snad ani lepší být nemohlo.

Detail mých nohou (foto převzato z galerie na behej.com)

3 komentáře u „Zátopkův půlmaraton, aneb blíž ještě bedna nebyla

  1. Krrááá. To mám krrááásnou fotku. A s další hezkou vránou!! Jen ten divnej žlutej havran za mnou to kazí.
    Krá,krrááá. Sára

  2. Maximálně praktické! Nevím jestli to znáš, ale takový pot v očích je opravdu něco. Tohle byl první závod, kde mě netrápil. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *