Běhání ve Vivobarefoot Achilles?

Na expu k PIMu 2012 jsem cíleně vyhledal stánek Vivobarefoot s tím, že si od nich alespoň jeden pár jejich bot odnesu. Nakonec to vyhrály běžecké sandály Achilles. Za prvé se mi líbili už dříve, hlavně jejich futurističnost a za druhé mi ostatní boty připadaly na noze jako kdybych jí měl obalenou igelitem. Neoprenovou vložku jsem do nich kupovat nechtěl. Od pražského maratonu uběhla již dlouhá doba a tak mi přišlo dobré sandály nejen z pohledu běžce zhodnotit.

Hezky spolu
VFF a Achilles

Z hlediska vzhledu se jedná o boty, které na první pohled zaujmou každého. V tom se naprosto vyrovnají pětiprsťákům. Jelikož již před několika týdny nahradily mé staré sandály, tak je nosím opravdu často – každý den. Jakmile se v nich objevím někde mezi lidmi, tak si na mě hned co nejméně nápadně ukazují a baví se o mých botkách. Díky VFF jsem na podobnou pozornost zvyklý, tak si to už jenom užívám. 🙂 Prostě boty z budoucnosti. Zatím jsem ale potkal jen jednoho člověka, kterému se Achilles vyloženě líbily, zbytek lidí mi řeklo nebo říká, že nejsem normální.

Co se týká pohodlnosti. Již jsem psal výše, že nahradily mé staré sandály a je to tak. Poprvé jsem si je na nohy vzal, když jsem šel z expa a hned mě dostaly. Podrážka prakticky žádná, myslel jsem, že přejití prahy bude utrpení a hlavně chůze po kočičích hlavách, ale naprosto jsem se mýlil. Nohy botky hned přijaly za své a chůze mi přišla o hodně lepší než ve VFF (a v těch je dost dobrá, pokud tedy není člověk den po maratonu). Na chůzi naprosto dokonalé. Navíc prý mají podrážku z kevlaru, takže by měli vydržet opravdu hodně a propíchnutí podrážky se podle prodejců bát nemusím.

Bohužel u běhu už o dokonalosti hovořit nejde. Běžel jsem v nich zatím jenom dvakrát (poprvé 10 km a podruhé 6 km), ale myslím si, že mi to o nich řeklo dost. Co se týká pocitů z běhu, tak naprosto shodné s pětiprsty. Dokonalá volnost nohy a cítění podkladu. Teď negativa, těch se mi podařilo zaznamenat víc. Jelikož jsou sandály úplně otevřené, tak z toho důvodu je jejich ochrana nohy více než špatná. Při prvním běhu jsem se nabodl několikrát na větev nebo zakopl o výstupek některým z nekrytých prstů. Časem bych si ale možná zvykl. Dále, ať jsem se snažil nohu v sandálech upevnit páskem sebelépe, nepovedlo se mi to tak, aby se mi běželo příjemně. Pokud jsem pásek utáhl na doraz, tak mě tlačila umělá hmota zepředu do palce, když je pásek zase volnější, noha má tendenci se v botě posouvat. Nevím, na toto jsem prostě nepřišel. Díky otevřenosti také nedělá dobře sandálům sypký povrch, při trošce nepozornosti jsou boty okamžitě plné písku, štěrku nebo jiného bordelu. Moc příjemné to není. A poslední věc, která mi na botách vadí, je zvýrazněna na obrázku níže. Přesně to místo totiž při běhu dře do nohy až do krve. Nohy by si na to asi po několika bězích zvykly, ale takový sadista opravdu nejsem.

Špatně vyřešené místo

Suma sumárum jsou boty naprosto dokonale navržené k chůzi. Pohodlnější boty na teplejší část roku jsem zatím na noze neměl. Aby byly dokonalé na běh, tak by museli návrháři ve Vivobarefoot opravit vady napsané výše. Někdo si třeba mých připomínek při nošení nebo běhu nevšiml, ale pro mě jsou nepřekousnutelné. Takhle v nich určitě maraton jako ve VFF nepoběžím.