Mattoni 1/2maraton České Budějovice

S několikadenním odstupem píši o pro mě naprosto nepovedeném závodě. Na tento půlmaraton jsem byl přihlášen dost dlouho dopředu a příprava byla více než poctivá. Natrénováno bylo na čas 1:28. Jenže přibližně dva týdny před závodem zradilo zdraví – podle všeho levá okostice. Nejdříve začala jen zlehka  pobolívat, tak došlo k okamžitému zlehčení tréninku, ale bohužel ani to nepomohlo. Noha byla čím dál horší, až tak, že jsem prakticky poslední týden před závodem neběhal. Naběháno jen lehce přes 20 km a navíc všechno pomaličku. Už den před závodem jsem si dal pozor na stravu a šel dost spát. Bohužel na mě zrovna tu noc přišla nespavá a už po půl páté jsem koukal do stropu. Navíc i noha nějak divně bolela, což předtím nedělala. Co se dalo dělat, celý den před závodem jsem byl nějak divně unavený, podle všeho nevyspalost. Bohužel se mi jít spát přes den nechtělo. Ani nálada na běhání vůbec nebyla, díky prakticky neustávající bolesti nohy mě přepadl splín a psychika byla na dně. Podobný stav mě ještě nepotkal.

V expu se mi podařilo být již více než hodinu před závodem. Bylo to takové menší komornější expo. Jen stan na ponechání batohů, převlékárna, ještě jeden stan (nevzpomenu si co v něm bylo) a dostatečné množství toi-toi. Při převlékání, kdy jsem si říkal jestli mi náhodou při závodě nebude zima se najednou vyčasilo a udělala úplně ideální teplota na běhání. Hezky pomalu jsem se šel vyklusat a dával pozor jak je na tom noha. Nebylo to nic moc. Tak dvacet minut před startem se lidé začali scházet u startu. Jelikož jsem dostal číslo 103, byl jsem ve startovním koridoru A, kde moc lidí nebylo. Většina lidí byla v koridorech B a C. Prvně v životě jsem stál prakticky hned za černochy a ostatními profesionály. Pocity k běhu stále na nic a navíc noha bolela při každém kroku.

Start

Čekal jsem, že mě nechuť k běhu přejde hned po zaznění startovního výstřelu. Bohužel nepřešla mě, trápení a nepříjemný pocit ještě vzrostl. Jen noha asi dostala velký šok, bolest se lekla a po celý závod se neozvala. To bylo ale jediné kladné.

Okolo třetího kilometru

Hned ze začátku se mi podařilo přepálit prvních několik kilometrů. Mohl za to start za profíky. A to jsem s tím počítal a celou dobu si říkal: „Poběžíš hezky pomalu a budeš na ně kašlat.“ Jenže na prvním km jsem byl za 3:40, tak začalo zpomalování a hrozně lidí mě předbíhalo, ale i další km byl moc rychle. Stále jsem zpomaloval až do šestého km. Tam jsem bohužel musel zastavit a dojít si na záchod. Při té příležitosti mě doběhl vodič na 1:30 a tak jsem se ho chytil a v pohodě za ním běžel. Nebylo mi totiž nějak moc dobře. Což se potvrdilo na 11 km, kdy se začal ozývat žaludek a já začal akutně řešit kam si odskočit. Vyhrálo to jedno Café těsně před 12 kilometrem. Číšnice seděli venku před kavárnou, pili kafe, fandili a fotili si běžce. Když jsem tam vlítl, sotva mi stihly ukázat kde je záchod, jak byly překvapené a smály se. Řešení mých potíží mě připravilo o dobré tři minuty času. Potom už mě to moc nebavilo a rozhodl jsem se závod doběhnout na pohodu. Stejně mi vodič utekl, potkal jsem ho v protisměru za 14 kilometrem. Zbylá třetina už byla celkem v pohodě, ale o žádnou procházku růžovým sadem se nejednalo. Bylo to úplně stejné trápení jako předchozí dvě třetiny. A nepomohli tomu ani báječní, opravdu báječní, diváci okolo trati. Tak úžasné diváky jsem jinde nezažil.

V cíli poprvé
V cíli podruhé

Reálný i oficiální čas v cíli jsem měl 1:32:34. Což je o čtyři a půl minuty déle než jsem původně chtěl. Celý závod jsem doufal, že až proběhnu cílem, všechny ty podivné pocity, které se mě celý den držely, ze mě spadnou a zahrne mě euforie jako vždy po doběhu. Opět změna, žádné slastné pocity se nedostavily a byly snad ještě horší než předtím. Hned po přechodu do chůze mě okamžitě rozbolela noha jak ďas a začal jsem kulhat. Vzal jsem si v cílovém občerstvení jablko, převzal tašku s pitím a šel se okamžitě převléci. V plánu byla sprcha, ale bohužel na ní organizátoři jaksi zapomněli a na náměstí sprchy nebyly. Ode mě pro ně mínus. Hodně lidí se kvůli tomuto mínusu do mě na diskuzním fóru behej.com pustilo, ale prostě mi tam sprchy chyběli a organizátoři je zařídit měli. Shodilo to jinak naprosto úžasnou akci, ne moc, ale shodilo.

Na Dailymile mi napsal Vitek K. po mém příspěvku o závodě toto: „Někdy to musí stát zahovno, aby sis to mohl jindy pořádně užít 😉“  A přesně to trefil, příště to bude lepší. Jen teď zahojit nohu, což bude asi trvat delší dobu…

1 komentář u „Mattoni 1/2maraton České Budějovice

  1. Naprosto souhlasím s posledním tvrzením. K dobrému výkonu a radosti z běhu je potřeba i těch „pádů na hubu“. Myslím, že přes ty všechny problémy je to solidní výkon. A palec nahoru za autentický popis bez vynechání všech detailů včetně těch „příroda volá“. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *