Marathon de Nantes 2012 – část třetí, poslední

Pokud stojíte o předcházející události, tak první část zde a druhá zde. V tomto posledním reportu budu psát již jen o dni po maratonu, který jsme společně strávili v Nantes a poté o cestě domů.

Pondělí 16.4. – den po maratonu

Ráno žádný budíček naplánovaný nebyl, zas taková šílenci nejsme. Vychutnání pořádného vyspání po několika dnech bylo jedinečné. Dokonce mi ani nevadila tvrdá podlaha a bolístky, které o sobě začaly dávat večer před spaním vědět. Nic moc toho naplánovaného nebylo, původní plány jet k Atlantiku zhatilo počasí, takže nám zbylo „jenom“ Nantes. Po vydatné snídani a prodiskutování našich možností se vyrazilo směr město. Nakonec vyhrál tento program: procházka po japonském parku/ostrůvku, vyhlídka z mrakodrapu, prohlídka historického města (kostel, nějaké ty pasáže apod.), návštěva výstavy francouzské kultury a průmyslu na tamnějším výstavišti, podvečerní výklus a večer strávený hrami.

Do města opět načerno, revizoři ještě nevstali. Francouzská pracovní doba se mi líbí. Po pár minutách v tramvaji se vystoupilo a šlo se na prohlídku jednoho z mnoha parků, které v Nantes jsou. Tento byl v japonském stylu a opět skvěle udržovaný. Pěkný kousek je vidět na této momentce, na které mi zrovna Veronika ukazuje kam bych si měl stoupnout na vyfocení.Po prohlídce parku hezky k nejvyšší budově města. Předchozí den se kolem ní dvakrát probíhalo, bohužel se mi to při běhu nějak nepodařilo zaregistrovat, zrovna v tom úseku se mi soustředěnost vždy zaměřila jinam. Byli jsme na tu vyhlídku pěkně natěšení, takže nás velmi nemile překvapilo, když nám bylo ve vestibulu mrakodrapu sděleno, že střecha je v přestavbě a bude otevřená až v létě. Nedalo se dělat nic jiného než na vyhlídku zapomenout a jít si prohlédnout město, kde už maraton připomínal maximálně zapomenutý neuklizený gel na okraji silnice. Procházka městěm pěkná, ceny v obchodní pasáži astronomické a katedrála nejen obrovská a nádherná, ale i zvláštním způsobem uklidňující.

Následující bod na programu bylo výstaviště. Opět byla na místě jízda tramvají. Ale to už se probudili revizoři a hned šli do akce. Popis jejich práce i s fotkou je v první části, takže pro nás něpředstavovali žádný problém. Po jejich odjezdu jsme se dočkali další tramvaje a spokojeně dojeli na konečnou. Odtud byla možnost buď jet několik zastávek autobusem a zaplatit 1,5 eura za jízdenku, nebo hezky po svých. Z šetřivých důvodů byla zvolena procházka. Kdybychom věděli, jak je to daleko, tak by stoprocentně vyhrál autobus. Ale co, tak jsme se několik kilometrů prošli. Vždyť po maratonu je dlouhá procházka prospěšná.

Veleth byl zajímavý. Hned ze začátku se mě a Mírovi podařila měnší bota (Veronice ne), když jsme si nevzali nějaké papíry od ženské před vstupem. Ušetřili bychom pár euro, protože to byly volné vstupenky. Pak už nám nezbylo nic jiného, než si lístky koupit. Naštěstí mi platila studentská sleva a druhý zlevněný lístek se koupil na Veroniky studentskou kartu. Co se týká výstavy, bylo tam opravdu vše. Hned ze začátku jsme se hezky najedli z ochutnávek v gurmánské hale a pak opět nachodili něco kilometrů skrz naskrz různými pavilony – od jídla přes oblečení, nábytek, vybavení koupelen, kolem výřivek, aut, hraček, tetovacího studia, stánků s jídlem a bůh ví čeho ještě. I stánek české Škody auto se nám podařilo objevit. Byl u něj i skákací hrad, kde se Veronika pěkně vyblbla. Po veletrhu směr domů, ale tentokrát ne po svých, ale hezky autobusem a pak tramvají. Možná to vypadalo, že se moc nebavím, ale opak je pravdou. Za můj zvláštní výraz během poloviny dne mohly jen a jen mé úžasné pětiprstové boty v kombinaci s puchýři a zajímavými pocity v oblasti levé kyčle. Každopádně nejsou pětiprsťáky dobré na dlouhé chození, běhá se v nich mnohem lépe než chodí. Chúze byla pěkný oříšek, ale když nepočítám tohle, tak se mi celý den opravdu líbil.

Po návratu na koleje se šlo hezky běhat. Veronika a Mirek se na to nejdříve vůbec netvářili, ale nakonec šli také.  No běhat, běh bych tomu něříkal. Šlo spíše o něco pomalejšího něž výklus, hezky jsme si popovídali. Vždyť zrovna svítilo sluníčko a venku bylo nádherně. Jeden okruh po závodní dráze pro koně společně a druhý tak nějak rozděleně. Veronika a Mirek běželi totiž bez bot po nádherné trávě a snažili se kopírovat okruh, což bylo díky všelijakým sportovištím krapet náročnější. Já bohužel bos něběžel, ne že bych nechtěl, ale puchýře na levé noze řekly po dvou krocích bez bot jasně co si o tom nápadu myslí. Takže bohužel v botách. Po druhém kolečku jsme se protáhli a přemístili na kolej. Tam jsme strávili zbytek den hraním stolního tenisu, billiardu a scrabble bez interpunkčních znamének, ve kterém na plné čáře vyhrála Veronika. Nějak mi to poslední dobou nejde a navíc mě začala zmáhat únava. Ale Veronika by nás porazila i při naší plné síle.

Úterý 17.4. – odjezd domů + Paříž

V úterý ráno hezky směr ČR, kyčel už nebolela, takže to nebude s největší pravděpodobností kloub, ale něco jiného. Tedy jenom já odjížděl, Míra zůstával ještě jednu noc. Hezky v deset jsem nastupoval do TGV. Těšil jsem se na něj jako malý kluk několik týdnů předem, úplně jsem se nemohl dočkat. Před TGV ještě poslední společná fotka a pak se naše cesty rozdělily. Doufám, že ne na dlouho. Závodů se sice běhá hodně, ale dá se říci, že nás lákají hodně podobné akce, takže ve shledání na nějaké věřím.TGV mě nezklamalo. Je to opravdu zážitek v něm jet. S ničím co jezdí v ČR se to nedá srovnat. Maximální pohodlí, čistota, místa na místenky, koleje nepostřehnutelné a ta rychlost! Trasu Nantes-Paříž, která autem trvá přes 4 hodiny při průměrné rychlosti 135 km/h, zvládl vlak za 2 hodiny 10 minut a to až do centra Paříže, co by kamenem dohodil od Eiffelovy věže. Interiér TGV jsem si dovolil zdokumentovat.Skvělá Paříž mě přivítala vskutku jarním počasím – 12 °C s mírným deštěm se jí opravdu povedlo. V důsledku několika hodin času do odjezdu autobusu, které jsem v Paříži měl, jsem se rozhodl si Eiffelovku prohlédnou aspoň ze země pod ní. Nastavil jsem GPS v mobilu (tentokrát spolupracovala) a vyrazil. Po necelé hodině byla dominanta Paříže přede mnou. Přiznám se, že mě nějak moc nezaujala. Ale když už jsem tam byl, tak je fotka samozřejmost. Jen pro zajímavost, na nohou opět pětiprsťáky.U Eiffelovky se mi podařilo strávit docela dlouhou dobu, takže rychle směr odjezdové místo. Podle GPS od věže dobrých 5 km vzdušnou čarou k nádraží Gare du Lest, vedle kterého zastávka Student Agency je. Nejdřív jsem šel poslušně podle navigace, ale z důvodu moc velikých oklik, jsem šel radši nejkratší a nejpřímější cestou, hezky podle vzdušné čáry na mapě. Zpětně okliku v navigaci chápu, posílala mě bezpečnou cestou. Taková gheta, kterými jsem procházel, se v ČR jen tak nenajdou. Kam se na ně hrabe brněnský Cejl. Prošel jsem si několi černoškých ghet, pak asi čínských, indská tam byla asi taky a pak několika smíšenými. Nic proti nim nemám, ale i tak to byl zážitek. Paříž i z té druhé stránky, nejen hezká místa.

Myslím si, že při mé procházce Paříží se mi podařilo projít i několika místy, které jsou ve filmu 96 hodin. Určitě jsem byl i na místech z jiných filmů, ale ty bohužel moc neznám. Abych ještě dodal, tak pětiprsťáky šly z nohou pěkně brzy, vůbec se v nich nedalo vydržet a navíc v nich byla i zima. Promočené a prohřehlé prsty bych si ve Francii nepředstavoval ani ve snu.

Co více napsat. Odjezd jsem s dostatečnou časovou rezervou stihl a poloprázdným autobusem Student Agency dorazil ve středu po šesté do Prahy na Florenc. I když byla dvojsedačka jen má po celou cestu do Prahy, stejně se mi nepodařilo zamhouřit oka. Nějak na mě ty žluté autobusy divně působí. Z Florence hezky prvním spojem směr Brno, kam mě nasměrovala povinnost psát zápočtový test z Manažerského účetnictví. Že jsem ho nedal je už jiná kapitola.

A kolik ta sranda celkově stála?

Pro vás, kteří také uvažujete o podobné cestě, vyčíslím všechny náklady. Jen poznamenám, že všechny sumy jsem platil postupně v nekolika měsících, takže jsem to v peněžence ani nepocítil. Kurz: 1 € = 25 Kč.

Cesta:

  • Jízdenka SA Brno>Praha a zpět = 350 Kč
  • Jízdenka SA Praha>Paříž a zpět = cca 1700 Kč
  • Spolujízda Paříž>Nantes = 29 €
  • TGV Nantes>Paříž = 34 €
  • Doprava po Paříži RER na letiště CDG = cca 10 €

Cesta tedy celkem cca 3875 Kč.

Ostatní výdaje ve Francii:

  • Večeře (pizza) = cca 11 €
  • Jízdenka bus Nantes = 1,5 €
  • Nákupy potravin = cca 20 €
  • Startovné maraton = 37 €
  • Vstupné veletrh = 4,5 €

Ostatní výdaje celkem  cca 1850 Kč.

Za několik dní v zahraničí, konkrétně ve Francii kde jsem předtím ještě nebyl, a za ten nezapomenutelný zážitek maratonu se skvělými lidmi mi ta cena přijde naprosto v pohodě. Zážitky a pocity co odtud mám se totiž jen ta vyčíslit nedají. Ještě jednou za vše Veronice děkuji.