Zase běhám!

Po třech týdnech bez běhu jsem dnes zase konečně trénoval! Byl to neuvěřitelný pocit zase běžet a necítit při běhu žádnou bolest. Ta volnost a radost z pohybu byla nepopsatelná. Vše ještě umocnilo přímo jarní počasí a možnost běžet ve VFF. Připadal jsem si po hodně dlouhé době, jako když letím…

A proč byla tři týdny pauza od běhu? Vysvětlení je jednoduché – kotník. Přibližně od začátku ledna mě při běhu, často i chůzi, píchalo v pravém kotníku. Moc pozornosti jsem tomu nevěnoval, protože vždy po několika minutách (asi díky zahřátí) přišlo částečné uvolnění a běh byl celkem snesitelný. Jenže první týden v únoru najednou částečné uvolnění po několika minutách zmizelo a běhy začaly být nepříjemné (bolestivé) od začátku do konce. Zlom nastal 11. února. Po absolvování dopoledního čistě regeneračního běhu -necelých 5 km- mi bylo jasné, že rentgen mě nemine. Při běhu dosáhla bolest úplně nové dimenze a bylo to spíš kulhání než běh. Bohužel i chůze začala být velmi bolestivý zážitek.

Lékař po přibližně minutovém studování snímku řekl, že se s největší pravděpodobností jedná o mikrozlomeninu (nebo tak nějak podobně, možná vlasovou zlomeninu), která se už několik týdnů léčí a ještě několik týdnů bude potřeba. Dostal jsem ortézu a doporučení tři týdny běh a vlastně veškeré sportovní aktivity vynechat. Jelikož i chůze byl problém, rozhodl jsem se taky jednou radu od doktora poslechnout. Dva měsíce před maratonem v Nantes špatná zpráva, ale co jsem mohl dělat.

Dokonce mi bylo lékařem doporučeno vybrat si nějaký jiný sport, protože prý stav mých vazů kolem pravého kotníku je katastrofální (v minulosti byl vykloubený). Po dnešním běhu a pocitech při něm ale vím, že s běháním jen tak neskončím. Možná po těch dvou jarních maratonech (Nantes a Praha), které mě čekají, hodně uberu, ale radši nic neslibuju. Běh je pro mě jako droga a seknout s ním jednoduše nejde…

V těch neběhacích dnech se mi hlavou honily všelijaké černé myšlenky ohledně mých startů na dubnovém maratonu v Nantes a květnovém maratonu v Praze. Jenže dnešní pocity při běhu mi jasně naznačily, že o naběhanou formu jsem nepřišel a vrátit se  do 100% formy bude otázkou několika běhů. Sice budu asi muset zařadit více výběhů kopců a nějaké to posilování na nohy (nějak zlenivěly mrchy), ale i tak to vidím více než dobře. Sice ještě nevím, jestli si troufnu běžet v Nantes na čas 3:45, ale udělám pro to každopádně vše.