Poběžím ve Francii

Původně plánovaný závod na duben byl Pardubický vinařský půlmaraton. Jenže jedno z mých předsevzetí na rok 2012 je alespoň jedna účast na maratonu v zahraničí. Od poloviny prosince jsem se snažil najít nějaký pěkný maraton v zahraničí, ale zjistil jsem, že ty nejkrásnější se už běžet nedají. Nejvíc se mi líbil například Stockholm, ale ten měl už od listopadu plnou listinu. Líbila se mi i spousta dalších, ale ty se běží bohužel až na podzim nebo ve špatných termínech. V květnu nemůžu kvůli Pražskému maratonu a v červnu kvůli státnicím, únor je zase moc brzy (neměl bych dostatečně natrénováno), takže v úvahu připadá pouze druhá polovina března a duben.

Prní maraton po Stockholmském, který mě zaujal, byl v Marseille. Vše krásné, jen výdaje na cestu a ubytování by byly krapet vyšší. Při zjišťování všech možných podrobností mě napadlo napsat Veronice (uživatelce oxof z lide.cz) a zeptat se jí, z jejích příspěvků na diskuzích totiž vím, že již jeden maraton ve Francii běžela. Jenže co se nestalo, nabídla mi běžet s ní a ještě jedním běžcem v polovině dubna místo v Marseille v Nantes. Chvíli jsem váhal, ale přeci jenom možnost jet s dalšími běžci a k tomu mít ubytování zadarmo zvítězila. Ještě před registrací jsem se musel zbavit své registrace do Pardubic, to proběhla bez problému (získal jí kamarád) a 15. dubna poběžím Marathon de Nantes!

Získání zdravotního potvrzení bylo také zajímavé, ve Francii totiž požadují pořadatelé potvrzení od doktora, že účastník může běžet maraton a nemá žádné zdravotní omezení. Veronika mi napsala v mailu francouzskou větu, která by byla dobrá na tom lékařském potvrzení. Jenže jsem zjistil, že praktický lékař, ke kterému normálně chodím, má nějaké zdravotní problémy a zastupuje ho jiná doktorka. Pěkně mě to naštvalo, protože jistota získání potvrzení šla hodně k nule. Ale nebál jsem se toho a nakonec získání potvrzení bylo úplně snadné. Milá zastupující lékařka si ode mě vzala papír s tím, co po ní chci, i s tou napsanou francouzskou větou od Veroniky a  po rychlém přečtení mi řekla, že v té větě mám chybu. Asi jsem na ní chvíli překvapeně koukal, protože mi sestřička raději řekla, že paní doktorka umí francouzsky. Hezky jsme popovídali, dostal jsem potvrzení s jinak napsanou větou, prý do toho dala doktorka něco svého a v dobré náladě od ní odcházel. Takhle kdyby byli milí všichni doktoři…