Jakmile jsem se stoprocentně vyléčil z bolestí chodidel, okamžitě se objevil nový problém. Bohužel mu ze začátku nebyla věnována pozornost, o kterou si říkal, a tak se po nějaké době ozval důrazněji s větší razancí. Nikdy mě ještě záda nebolela, takže mě více než překvapilo, jak taková bolest zad může být nepříjemná. Pár dní v kuse mě bolela prakticky nepřetržitě, a bylo úplně jedno, v jaké poloze se má záda nacházela – jestli jsem seděl, ležel, stál, předkláněl se, zakláněl nebo byl v jiné poloze. Bolest těžko popíši, protože byla dost proměnná, ale nejčastěji se jednalo o bodaní v oblasti beder. Dokonce jsem ani nedokázal myslet na nic jiného než na bolest, ruku v ruce s bolestí přišla i větší podrážděnost. Před návštěvou lékaře se mi v hlavě promítal jeden katastrofický scénář za druhým o tom, že to bude něco hodně vážného. Naštěstí se má domněnka ohledně vlastního zdravotního problému opět nepotvrdila. Doktor mi třikrát bodnul prsty do zad a konstatoval, že o páteř se nejedná a ledviny také ne, takže prý jde o namožené svaly nebo něco s nimi – nevěděl přesně co. Doporučil klid, prášky proti bolesti a injekce. Injekce jsem razantně odmítl a s prášky proti bolesti mi moc nepomohl, ty si přeci můžu koupit i sám. S lehkou úlevou, že nejde o nic vážného, jsem od něj odcházel.
Jenže bolest se neměnila a tak mě napadlo zeptat se ještě matky kamarádky – dlouholeté zdravotní sestry, prý i masíruje lidi. Ta vždy dobře poradila. Prohmatala mi záda a řekla, že s největší pravděpodobností to nebude nic vážného – buď namožené svaly nebo začínající zánět. Doporučila, stejně jako můj doktor, prášky proti bolesti a hlavně co nejmenší namáhání. Nejlépe prý se několik týdnů vykašlat na sport. Jenže to já prostě nedokážu, pohyb je pro mě jako droga, nejvíc běh. Rozhodl jsem se snížit o dobrou polovinu tréninkové dávky, ale i tak mě to více než štve. V prosinci, měsíci na nabíhání objemů, mám ležet a pokud možno nic nedělat. Noční můra v praxi!
Dokonce mě i donutila brát alespoň několik dní prášky proti bolesti – Brufen a Paralen, hezky najednou. Braní jakýchkoliv prášků kategoricky odsuzuji, ale v tomto případě jsem jí dal za pravdu, dokázala je totiž dobře odůvodnit. Pokud člověk nebere prášky proti bolesti a čeká, až problémy samy odezní, může se také stát, že se spíš problémy prohloubí. Speciálně u zad jde o to, že s prášky se záda uvolní a svaly tak nejsou v neustálém napětí. Díky tomu se jim uleví a rychleji se problém vyléčí. Bez prášků jsou záda ve stavu, kdy vyrovnávají různé tahy svalů a neodpočinou si, může se stát, že se původně úplná prkotina s namoženým svalem změní až ve vyhřezlé plotýnky.
Proto doporučuji být se zády opatrný, sám se snažím dodržovat vše, co mi bylo řečeno lidmi, kteří se v tom vyznají. O vyhřezlé plotýnky opravdu nestojím.
3 comments on “Opět nemůžu běhat – bolest zad”
Ted mam problem opacny, zada mne boli kdyz behat na chvili prestanu. Stoprocentne mi ale pomuze dva tri dny po sobe zase vyrazit.
Kdyby to bylo nejake pichani ci bolest na jednom miste, pak bych zkusil "deep tissue" masaz. Snadno muze byt skripnute nejake namozene vlakno, ktere ne a ne odplavit ten zapomenuty laktat. Mam maleho syna a obcas kdyz ho hodne nosim (vzdy na leve ruce) tak se mi namuze neco vpravo na bedrech. Poprve jsem se toho snazil zbavit "klidem" asi mesic, ale zadne zlepseni, az jsem byl na masazi kdy mi 150ti kilovy chlapek dloubal pul hodiny do toho bolaveho mista loktem. Belelo to jako svina, ale za dva dny uplne OK. Za tri dny jsem bezel 80km, po bolesti zad ani pamatky. Nejsem doktor, ale z vlastni zkusenosti mi nejvice pomohly jednoduche veci. Drzim palce.