Problém v chodidle

Po sobotním maratonu nohy pochopitelně bolely, hlavně v oblasti kloubů. Ale poměrně rychle se mi podařilo přijít na to, že se nejedná o klouby, ale o namožení šlach, úponů a vaziva. Pohyb celý zbytek soboty byl dost problematický – bez soustředění na každý pohyb to nešlo. Připadal jsem si jako někdo, kdo už je za zenitem.

Jestli mi sobota po závodě připadala problematická, neděle byla opravdová pohybová lahůdka. Bez bolesti a maximálního soustředění se mi nedařilo ani zvednout nohy od postele. Poctivě jsem se ráno oblékl a dal si půlhodinovou intenzivní (dělal jsem pro to tedy maximum) procházku. Přišlo mi vhodné dodržet alespoň po prvním maratonu rady z knihy Miloše Škorpila – Běhání od joggingu po maraton. Jestliže jsem si v sobotu připadal jako někdo za zenitem, v neděli mi to přišlo jako těsně před hrobem. Ani jsem si nepřipadal jako živý stroj, spíš jako robot, každým ohyb a zvednutí nohy chtěl maximální soustředění. Ale co, přežil jsem to a nohy nějak rozchodil, při konci procházky už byly nohy celkem v pohodě. Možná tomu i napomohlo to mazání mastmi, jejichž aplikace začala hned po ukončení závodu a byla dost intenzivní po celou sobotu. V neděli jsem s mazáním pochopitelně neskončil.

V pondělí jsem si hezky ráno přivstal s rozhodnutím, že si dám dvou a půl kilometrový lehoučký výklus. Po těch 42 km jsem nechtěl začínat zostra, vždyť se ani nemá. První jeden a půl kilometru se mi běželo celkem pěkně, nebylo to jako normálně, ale jednalo se o běh. Jenže pak nastaly problémy, najednou se nesnesitelnou celkem ostrou bolestí ozvalo levé chodidlo – z vnitřní strany tak 3 – 5 cm od patního kloubu směrem k palci. S bolestí už běžet nešlo, a to jsem se o to opravdu pokoušel. Nezbylo mi nic jiného, než ten poslední kilometr dopajdat domů takovým podivným indiánským během. No, spíše jsem šel, než běžel. Doma jsem nohu prohlédl… a nic. Nikde žádný otok, barevná změna nebo jiný ukazatel problému, jen při doteku ve výše popsaném místě chodidlo bolelo. Místo jsem namazal a na chození venku zvolil své trekové kotníkové boty, které nohu krásně zpevnily. I přes to byla chůze opravdu obtížná.

První co mě napadlo, že se jedná o únavovou zlomeninu. Jenže tato varianta po pročtení pár diskuzí na behej.com padla. Má bolest se vůbec nerovnala takové, kterou popisovali jiní běžci. Hledal jsem tedy dál, jako další možnost byla patní ostruha, ale tu jsem zavrhl už jen lokalitou bolesti. Po přečtení projevů a zkušeností ostatních jsem dospěl k tomu, že mám s největší pravděpodobností zánět šlachy v chodidle. Jistý si nejsem, ale příznaky sedí. Jako léčba je doporučován klid a mazání, což mi mimochodem funguje skvěle. Rozhodl jsem se nechat nohu v klidu do té doby, až o sobě bolest nedá vědět. Do té doby budu mazat a co nejméně zatěžovat. Pokud ale problém nezmizí, jsem rozhodnut navštívit lékaře, s největší pravděpodobností nějakého ortopeda. Kamarád má na jednoho dobrého reference, nebo najdu nějakého dobrého na fóru behej.com.

Dost mě tohle zranění překvapilo a přiznám se, že i trochu naštvalo. Chtěl jsem po maratonu navýšit běhané objemy se změnou tréninku, a takhle nemůžu nic. Nejvíc mě štve, že plně nevyužiji potenciál rozvoje mého běhu po maratonu. Pokud jsem tomu co se píše v knihách a na internetu porozuměl správně, člověk se po podobných výkonech se správnou regenerací následně posune ve výkonnosti. A já mám takovou smůlu. Co se dá dělat, budu se muset na vyšší výkonnost dostat i bez maratonu.