Trocha mraků na obloze žití

Poslední dobou nic extra zážitky a zjištění. Nejdřív plánovaná cesta do Gruzie. Holčina, se kterou jsem měl jet, chtěla na poslední chvíli změnit cílovou destinaci destinaci na úplně jinou. Že prý bude stačit Balkán. Jenže na Balkán mě vůbec nic netáhlo. A to jsem se snažil přeorientovat na nový plán, ale bohužel… Takže milá spolucestující dostala kopačky a rozhodl jsem se jet sám. Alespoň se mi bude lehčeji stopovat. Také došlo ke změně cíle cesty, pojedu si hezky v klídku do Turecka a to si procestuji křížem krážem.

Vybavení už skoro všechno mám, zbývá jen pár posledních detailů. Největší paráda je, že mi brácha půjčí stan. Jeho ultra lehký a v zabaleném stavu miniaturní stan. Skvělý! Jen musím dořešit cestu přes Evropu, kudy přesně pojedu a budu stopovat. Zjistil jsem, že nejtěžší snad bude začátek cesty. Kde v Brně stoupnout dobře směrem na Bratislavu? Na internetu všude doporučují sjezd mezi dálnicemi před Tescem u Ikei, ale je to tam o pokutu. Mám v merku benzínku na ulici Hněvkovského, ale stále hledám a hledám. Naštěstí mám času dost.

Aby toho nebylo dost, postihla mě další smůla. Dnes v práci jsem si na pásové brusce udělal úraz. Zavadil jsem omylem o hranu rozběhlého pásu, přesně na kloubu u prostředníčku. Ve vší smůle jsem měl ale z pekla štěstí. Pás mi nepřeřízl šlachu. Skončil pěkně na ní, udělal jsem si cca 1,2 cm dlouhý řez, tak 3 mm široký a hluboký přesně na šlachu. Když mi na to doktor v nemocnici koukal, tak roztáhl kůži od sebe a řekl mi abych zahýbal prstem. Krásně jsem viděl vlastní kloub pod šlachou, je překvapivě tenká. Zato kůže na kloubech u prstů je víc tlustá než jsem myslel, na to že vypadá tak tenká. Pak mi tu ruku umrtvil, udělal pár podkožních stehů a nakonec sešil kůži k sobě. Ani nevím kolik tam mám stehů. Šlachu nešil, řekl sice, že je malinko seklá, ale nic hrozného a šít se nemusí. Bohužel mě toto zranění vyřadilo z pracovního procesu pro bráchu. Takže adios penízky. Snad bude alespoň něco z pojistky.

Sranda bylo taky poslouchání sestry a doktora, když se mi hrabal v té ruce. Sestra si hned vzpomněla na včerejší případ nějakého chlápka, kterému v ruce lovili tři přeseknuté šlachy. Prý se jim to povedlo zachránit. Měl ale šílené štěstí, že službu měl zrovna jeden šikovný doktor, kdyby tam údajně byla jiná doktorka, jméno si nepamatuji, tak měl po ruce. Opravdu příjemné tohle poslouchat v momentě, kdy se doktor hrabe v mé ruce. O táborské nemocnici se vykládá, že tam jsou řezníci, ale když to člověk slyší i od doktorů, kteří tam pracují, celkem síla. Je to prostě o štěstí, pacient musí v Táboře narazit na šikovného doktora, jinak má smůlu…

Hned jsem se sestry ptal jak dlouho se budu přibližně léčit, kvůli tomu Turecku. Do odjezdu by měla být ruka v cajku, takže pohoda…