Všichni pořád mluví o tom, že seznámit se v dnešní době s novými lidmi je šíleně těžké, ne-li nemožné. Sice ještě studuji, takže mám známých dost, ale rád si i přes to dělám nové. Krátce popíšu zážitek, který se mi stal minulý čtvrtek, ten zelený.
Jel jsem zrovna ze školy a ještě celkem dost mě bolelo v krku. Při přestupování jsem čekal na šalinu, seděl přitom na zábradlí a poslouchal hudbu. V tom si přede mě stouply tři hodně slušné holčiny s jedním klukem a ptali se mě jak se dostanou do jedné hospůdky. Jelikož bydlím prakticky hned vedle ní, tak jsem jim to řekl a ještě jim zdůraznil, že se mnou musí jet až na konečnou, protože most v půlce opravují. Oni jako by mě neslyšeli, v šalině si sedli vedle mě přes uličku a hned se rozhodli, že vystoupí dřív a půjdou přes most. Sundal jsem si sluchátka a podruhé jim připomněl, že přes most se nedá. Odkývali mi to a zase se bavili, já si jich dál nevšímal. Jenže na zastávce kousek od mostu se zvedli a jali se vystupovat. Hned jsem sundal sluchátka a potřetí jim připomněl, že opravdu musí jet se mnou na mojí zastávku. Zase jsem si nandal sluchátka a ještě než jsem se pořádně zaposlouchal jsem slyšel: „On to prostě nepochopí ten klučina, my se s ním chceme bavit a on nás ignoruje.“ Zasmál jsem se tomu a po vypnutí přehrávače se s nimi dal do řeči. Vypadlo z nich šíleně informací, také to, že pijí už od rána, sotva jsem stíhal, a najednou nabídka, abych šel do té hospůdky s nimi, že poznám hafec skvělých lidí. Slušně jsem odmítl s tím, že mě bolí v krku. Nepomohlo mi to, po vystoupení z šaliny mě jedna z holčin chytila kolem ramen a do hospůdky mě přímo odvlekla. Ani jsem se moc nebránil, spíš jen symbolicky, měla totiž hrozně krásný výstřih, který mi ještě dávala na odiv.
Na zahrádce u hospůdky se zábava hodně rychle rozběhla. Jedno zelené pivo stíhalo druhé, počet protočených piv se pomalu nedal sledovat. Do těch piv i nějaké panáky zelené, připomenul jsem si proč jí už čtyři roky nepiji a dál ani pít nebudu. Je to hnus velebnosti! Přišli ještě nějací lidé, z velké většiny holky, a hodně nových známých tam již sedělo. Převaha holčin byla značná, prakticky pořád jsem se čtyřmi seděl u stolu a převážnou část doby sám. No byla to zábava, pivo bylo, panáky, pizza, brambůrky, vodnice a skvělí lidi. Ještě před pár hodina jsem je neznal, ale zapadl jsem mezi ně rychleji, než jsem čekal. V tomto ohledu zlatý alkohol, rychle se s ním odbourají ledy.
Vzali si ode mě telefonní číslo, dohodlo se hrozně věcí do budoucna, já také dostal nějaké tel. čísla a kolem desáté šel domů. Oni tam podle mě seděli ještě několik hodin, byli pěkně rozjetí. Musím uznat, že tohohle seznámení nelituji, poznal jsem opravdu velké množství lidí a budoucnost vypadá víc než zajímavě. A pak, že poznat nové lidi je těžké…
2 comments on “Jak lehké je seznámit se”
A přesně, nemyslím, že by seznamování bylo tak těžké, spíš si člověk hledá výmluvy, nebo je moc stydlivý, což chápu, že ne každý jen tak někoho osloví. Ale prostě, pořád je tu spoustu cest jak se s někým seznámit, či být jen otevřenější okolí a jak v tvém případě, přijde to samo:)
Super zelený čtvrtek :)