Všichni pořád mluví o tom, že seznámit se v dnešní době s novými lidmi je šíleně těžké, ne-li nemožné. Sice ještě studuji, takže mám známých dost, ale rád si i přes to dělám nové. Krátce popíšu zážitek, který se mi stal minulý čtvrtek, ten zelený.

Jel jsem zrovna ze školy a ještě celkem dost mě bolelo v krku. Při přestupování jsem čekal na šalinu, seděl přitom na zábradlí a poslouchal hudbu. V tom si přede mě stouply tři hodně slušné holčiny s jedním klukem a ptali se mě jak se dostanou do jedné hospůdky. Jelikož bydlím prakticky hned vedle ní, tak jsem jim to řekl a ještě jim zdůraznil, že se mnou musí jet až na konečnou, protože most v půlce opravují. Oni jako by mě neslyšeli, v šalině si sedli vedle mě přes uličku a hned se rozhodli, že vystoupí dřív a půjdou přes most. Sundal jsem si sluchátka a podruhé jim připomněl, že přes most se nedá. Odkývali mi to a zase se bavili, já si jich dál nevšímal. Jenže na zastávce kousek od mostu se zvedli a jali se vystupovat. Hned jsem sundal sluchátka a potřetí jim připomněl, že opravdu musí jet se mnou na mojí zastávku. Zase jsem si nandal sluchátka a ještě než jsem se pořádně zaposlouchal jsem slyšel: „On to prostě nepochopí ten klučina, my se s ním chceme bavit a on nás ignoruje.“ Zasmál jsem se tomu a po vypnutí přehrávače se s nimi dal do řeči. Vypadlo z nich šíleně informací, také to, že pijí už od rána, sotva jsem stíhal, a najednou nabídka, abych šel do té hospůdky s nimi, že poznám hafec skvělých lidí. Slušně jsem odmítl s tím, že mě bolí v krku. Nepomohlo mi to, po vystoupení z šaliny mě jedna z holčin chytila kolem ramen a do hospůdky mě přímo odvlekla. Ani jsem se moc nebránil, spíš jen symbolicky, měla totiž hrozně krásný výstřih, který mi ještě dávala na odiv.

Na zahrádce u hospůdky se zábava hodně rychle rozběhla. Jedno zelené pivo stíhalo druhé, počet protočených piv se pomalu nedal sledovat. Do těch piv i nějaké panáky zelené, připomenul jsem si proč jí už čtyři roky nepiji a dál ani pít nebudu. Je to hnus velebnosti! Přišli ještě nějací lidé, z velké většiny holky, a hodně nových známých tam již sedělo. Převaha holčin byla značná, prakticky pořád jsem se čtyřmi seděl u stolu a převážnou část doby sám. No byla to zábava, pivo bylo, panáky, pizza, brambůrky, vodnice a skvělí lidi. Ještě před pár hodina jsem je neznal, ale zapadl jsem mezi ně rychleji, než jsem čekal. V tomto ohledu zlatý alkohol, rychle se s ním odbourají ledy.

Vzali si ode mě telefonní číslo, dohodlo se hrozně věcí do budoucna, já také dostal nějaké tel. čísla a kolem desáté šel domů. Oni tam podle mě seděli ještě několik hodin, byli pěkně rozjetí. Musím uznat, že tohohle seznámení nelituji, poznal jsem opravdu velké množství lidí a budoucnost vypadá víc než zajímavě. A pak, že poznat nové lidi je těžké…