Opět u žetonů

Včerejší večer patřil celkem hodně povedené třídní akci pořádané u jednoho spolužáka doma. Má vedle baráku starou dílnu a celý vršek si předělal na pořádání akcí. Musím uznat, že dokonale. Několik pohovek, velký stůl se spoustou židlí, další pohodlná sezení, pingpongový stůl, fotbálek, karambol, místo s pípou a spousta dalších méně důležitých věcí. Úplně mě ta prostora ohromila. Jsem totiž zvyklý na komornější prostory.

Pilo se, hrálo se, i kytara jela, vodní dýmečka bublala jak blázen, no co víc si přát? Bylo to ještě lepší. Najednou ke mě přišel kamarád a ptal se jestli si prý s nimi zahraji poker. Chvilku jsem se rozmýšlel, ale nakonec moje soutěživá část povahy zvítězila. Taky jenom za kilo, jen takový poker pro zábavu. Hrál se klasický texas hold’em. Bylo to určitě čtvrt roku co jsem hrál naposledy, a ještě na netu. Naživo jsem nehrál ani nepamatuji. Dříve jsem se totiž jednu chvíli pokoušel o poker vážněji. Studoval jsem všechny možné knížky a internetové stránky, každý den online na Paradisu a čas od času živý turnaj nebo cash game. A najednou jsem zase hrál, po tak dlouhé době. Bylo nás u hry pět, takže v banku pět set korun. Ani nevím jak, ale šlo mi to samo. I se špatnými kartami se mi dařilo vyhrávat, žádné štěstí, normálně jsem své soupeře přehrával. Jen v málo situacích došlo k závěrečnému ukázání karet. Hra trvala něco přes hodinu. Bank jsem vyhrál já. Vůbec jsem podobný výsledek nečekal, protože u stolu seděl spolužák co se pořád kasal jak hraje, takže jsem čekal, že vyhraje on. Jenže jeho styl hry byl otřesný. I s půllitrem vína se dal krásně přečíst. Prostě se hra povedla. Ode mě nezazněla za celou dobu jediná stížnost, na rozdíl od ostatních.

Zbytek večera proběhl stejně jako začátek. Skvělá pařba ve všech směrech. Ale zase jsem dostal slinu hrát, a to jsem se tak dlouho držel. Úplně se těším, až si s kamarády půjdeme dát partičku…