Jako beránci

Víkend byl opět ve znamení včel. Sobotní dopoledne jsem pomáhal tátovi s přednáškou pro místní včelaře. Sešlo se jich něco okolo 40 z celkového počtu cca 120. O žádné mladíky se vážně nejednalo, převážná většina vypadala tak, že se na místě složí a budou potřebovat záchranku. Naštěstí nepotřebovali. I přes svůj vzhled byli všichni nakonec až překvapivě vitální. Přednáška se dle mého velmi povedla, byla převážně o nástavkových úlech langstroth a větších včelařských provozech.

V neděli jsme byli zase po delší době v našich včelách a musím je pochválit. Když je srovnám s těmi dědovými, tak u mě mají naše včelky maximálních sto bodů. Probíhal jednoduchý zákrok. Jelikož se včely v podletí krmily cukrem (poprvé po sedmi letech), tak se musely horní nástavky protočit se spodními. Jednalo se vlastně o taková včelařská škatulata, hejbejte se. Zimujeme totiž na čtyřech nástavkách a ty se musí kompletně  navzájem protočit, spodní nástavek šel úplně nahoru a horní zase místo něj, dva prostřední si jenom vyměnily pozice. To znamená, že jsme včelám prakticky vždy na pár minut celý úl sebrali a po přeskládání postupně vrátili. I přes to jsme nedostali ani jedno žihadlo. Lezly všude, po nohou, po rukou, mě i po hlavě, ale nebodla ani jediná. Jsou prostě krásně hodné. Vyšlechtěné včely se poznají, nezlobí. Ne jako ty dědovo agresivní na Šumavě.

Dohromady jsme udělali osmnáct úlů, z toho šest jsem jich udělal já a zbytek táta. Holt to má v rukou, zkušenosti se poznají a je jednoduše rychlejší. Ale baví mě to čím dál víc. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *