Jako psi

Minulý víkend už je sice delší dobu za mnou, ale stejně o něm musím napsat.

Po dlouhé době (cca 2 roky) jsem se byl podívat s tátou, dědou a bábi na Šumavě, máme tam chalupu. Jedná se o starší, nemodernizovanou, zcela typickou šumavskou usedlost. To znamená, že tlaková voda neexistuje, takže se člověk musí umývat pod pumpou (mimochodem velmi příjemné) a pokud chce na velkou, má k dispozici supermoderní suchý záchod. Co víc si přát. Miluji to tam. Vážně. Skvěle jsem se tam odreagoval a konečně po dlouhé době parádně vyspal.

Víkendový program byl jednoduchý, dělat jarní práce okolo chalupy. Do nich spadají každoročně i dědovo včely a s nimi spojený jarní zákrok. Ten musí být pořádný, protože děda se k nim vždy nedostane dřív než za měsíc. Dostali jsme se k němu v neděli dopoledne. Vzal jsem si hezky kuklu a šel s tátou do nich. Táta si nikdy do včel nic nebere. První tři včelstva byly úplně v pohodě, bezproblémová práce. Byli jsme sehraní jak tým formule jedna. Prohození nástavků, na kterých včely zimovaly, přidání dalšího na kladení a na něj ještě jeden jako medník. Problém nastal u čtvrtých. Otevřeli jsme a než jsme stihli něco udělat, vrhly se na nás. Ale jak. Množství včel ve vzduchu bylo fascinující, chvilku mi připadalo, že jsou opravdu všude. Hodně rychle jsem se přesunul do chalupy, táta zůstal na včelíně, ale musel si vzít kuklu. To už je co říct. Chvilku jsem okouněl, ale pak jsem našel věci a po obléknutí mohl opět jít do včelína. Silná mikina v kombinaci se včelařskými rukavicemi a včely už nic nezmůžou. Teda skoro. Zbytek včelstev už byl v naprostém pořádku, taky jich má děda dohromady jen sedm. Děda pak jenom říkal: „Já vím, ta čtyrka je trošičku ostřejší.“ Prý trošičku. „Hotovo!“

Musím popsat, co je podle mě nejhorší pocit, když jsem u včel. Ten nastane, když se člověk parádně oblékne aby na něj včely nemohly. To znamená dlouhé kalhoty, silná mikina nebo bunda, včelařské rukavice a kukla. Úplný taktický oblek, z pohledu včelaře. Takhle oblečený člověk stojí na včelíně, včely na něj neustále útočí a je úplně v klidu. V tom se najednou předkloní a když se vrátí do původní pozice, má přímo před očima včelu. Jenže ona není zvenku na kukle, ale zevnitř. A útočí. Tak tomu říkám opravdu nepříjemný, přímo nejhorší, pocit. Bohužel se stává celkem často.

Ještě něco k přírodní medicíně. Celý víkend mě bolel loket, asi nějaký zánět, protože jsem nebyl schopný v ruce nic udržet. V neděli ráno mě to už přestalo bavit, došel jsem do včelína a do kleštiček si chytl jednu včelu. Byla zkřehlá, takže žádný problém. Držel jsem jí hezky za hlavičku a pomalu jí přiložil k bolavému lokti. Přesně na místo největší bolesti. Chvíli mi teda trvalo překonat pud sebezáchovy, ale nakonec se mi podařilo. Nechal jsem hezky napumpovat do ruky všechen jed a čekal. Netrvalo ani dvě minuty a ruka byla v pohodě. Tomu říkám léčba. Už se vůbec nedivím, že v Číně léčení včelími žihadly oficiálně uznávají.

Neděle skončila hezky. Táta musel dostat minimálně třicet žihadel. Já osobně jich schytal sedm. Původně jsem myslel, že jen čtyři, ale díky trochu umrtvené ruce na bolest po vlastnoručně aplikovaném žihadle jsem další dvě necítil. Jen jsem večer koukal, jak mi ruka narostla. Trvalo do dnešního rána, než konečně splaskla. Celkem nepříjemný pocit při ohýbání, ale alespoň krásně hřála. I posilku jsem kvůli ní musel vynechat. Opravdu se těším na další víkend, opět celý ve včelách…

Kdyby jen lidé tušili co všechno musí včelař podstoupit a udělat aby získal med. Určitě by nenadávali, že 120 Kč za kilo je moc.

1 komentář u „Jako psi

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *