Člověk zatuhne

O škole radši pomlčet. Celou neděli jsem se trápil nad seminárkou a milý vyučující mi v pondělí sdělil: „Špatně jste pochopil zadání, to musíte předělat.“ Myšlenky na vraždu, ale vydržel jsem to. Po několika hodinách přemýšlení mi došlo, že mám špatně cca půlku a zbytek chce jen předělat a doplnit, takže pohoda. Rýsování projektu taky sranda. Měly se dělat základy, jenže já nevěděl jak, tak jsem se pustil do stropů. Zabraly mi tak hodinku. Ve škole potom zjištění, že stropy mít vůbec nemusíme. Opět naštvanost, tentokrát nad vlastní blbostí. Aspoň, že jsem pak ty základy stihl ve škole. Že jsme se skupinou nestihli dodělat protokol snad ani neříkat, naštěstí prý bude stačit odevzdat v pondělí. Byla to fakt sranda. Docela jsem si tenhle týden mákl. Ráno vždy brzo odchod a návrat na privát večer. Paráda!

Téměř po roce se mi podařilo jít si opět zahrát ping pong. Pár měsíců se člověk nedostane za stůl a z hraní je hned velká komedie. Kdyby nás dnes někdo sledoval, určitě by se nenudil. Jen doufám, že v tom sále nemají skrytou kameru. Naše záběry, řekl bych, že hlavně moje, by v minulosti určitě vyhrály Natoč to. Teď ale vážně, téměř rok je dlouhá doba a podle toho to taky vypadalo, člověk prostě zatuhne a hotovo. Když už jsem to měl zase v ruce, dostavila se únava a zase nic. Snad někdy příště.

Podařila se mi skvělá věc. Sehnal jsem si spolubydlící. V jednom týdnu hned dva. No, úplný jackpot. Jednoho kamaráda ke mně na pokoj a na jednolůžák kamarádku. Říkala, že bude vařit a uklízet, prý má nějakou mánii či co. Já jí určitě bránit nebudu. Nemůžu se dočkat!

A, že je ten konec března, prozradím ještě něco. Rozhodl jsem se, že si koupím kytaru. Totální začátečník, kterému se podařilo pouze jedinkrát v životě zahrát akord, chce hrát. Myslím si o sobě, že jsem vlastník polosluchu, tak by to mohlo nějak jít. Koupě kytary je sice záležitost několika dalších týdnů, ale musel jsem se pochlubit. Držte mi palce, snad to vyjde…