Lehce o proběhlých akcích minulý týden – narozeniny a sklípek

Opravdu jen lehká zmínka, protože toho bylo tolik, že by se dalo napsat přímo několik příspěvků.

Ve středu odpoledne jsem se pokoušel spolužáky během jednoho cvičení přemluvit, ať se mnou jdou na víno před přednáškou. Nikomu se nechtělo, tak jsem i já přišel o chuť. Jenže mě pak Lukáš přemluvil a tak jsem s ním šel sednout. Já chtěl platit po první sklínce, ale on byl proti. Takže přednáška se nekonala a sklínky byly nakonec tři. Dojel jsem pak na byt a zrovna po dovaření jídla mi zavolal kamarád, že ke mně jede na vodnici a skleničku. To jsme dali a po osmé se přesunuli na oslavu kamarádových narozenin na koleje. Přišla mi takhle znějící sms: „Tak jak chlape…Decko 2xx! Je tady 5 slecen a ja se spolubydlicim…help“ Úžasné povzbuzení. Dorazili jsme a pili jednoho panáka za druhým. Podařilo se nám opít holky, které prý normálně nepijí a jsou šíleně slušné. Vím jen, že zábava byla hodně dobře rozjetá a pak už si moc nepamatuji. Jen jsem se ráno probral doma. Stav těla byl úžasný, jak kdyby moje hlava se žaludkem byla na diskotéce a tančili spolu rokenrol.

Než se mi podařilo vstát, byla pomalu jedna odpoledne. Jen oběd jsem vytvářel přes hodinu. Vždy jsem vstal, nakrájel trochu zeleniny a rychle zase lehl. Neměl jsem na to. Nakonec jsem si všechnu zeleninu vzal i s prkýnkem do postele a nakrájel jí tam. To samé jsem pak udělal i s plným talířem. Oběd v leže byl v pohodě. Hned po obědě do školy na cvičení, stejně se mi začátek cvičení nepodařilo stihnout. Po otevření dveří se na mě celá třída otočila a hodně lidí dostalo nehorázný výtlem. Moje vizáž byla asi k popukání, omžná už slyšelo pár historek o předešlém večeru. Pozitivní bylo, že při následujícím cvičení, návštěvě školního včelína, jsem nedostal ani jedno žihadlo. Většinou včely na lidí trochu vonící alkoholem šíleně útočí. Štěstí bylo na mé straně, nebo už jsem byl střízlivý. I když moje pocity byly určitě jiné než normální.

Odpoledne jsem dal ještě rychlou posilovnu a hned se jelo do slibovaného sklípku. To byla nehorázná akce. Romanův děda hned začal s přednáškou a po ní okamžitě s ochutnávkou z jeho archivu. Bylo nás tam devět a během první hodiny nám stihl obětovat deset lahví. Prvních sedm litrů. Musím říct, že o tak rychlém pití vína se mi nikdy nezdálo ani v nočních můrách. Normálně bychom tak rychle nepili, ale tempo určoval děda. Bylo na něm úplně vidět, jak je smutný, že pijeme pomalu. Já ale rychleji nemohl, ke konci u mě vždy stál a čekal než dopiji předchozí ochutnávané víno. Po dopití těch deseti lahví odešel a nechal nás tam samotné. U si jen pamatuji, že se hodně moc pilo, k tomu jedlo a hrozně povídalo. Myslím, že i trocha zpěvu byla. Mám to hodně slité. Jen vím, že se nám tam holky s klukama zajímavě spárovaly. Ha si vybrala bohužel špatně, Jar spadl do postele jak meteorit a hned chrápal. Pokud vím, šel jsem spát druhý a bylo něco okolo čtvrté ráno. Zbytek šel za světla.

Probudilo mě šílené chrápání. Tom vedle mě ležel, měl zavřenou pusu a jen nosem dělal přímo zemětřesení. Předtím říkal: „Kluci, musím vás varovat. Když se připiju, trochu si chrupnu.“ Prý trochu… Já se probral a jak jsem to slyšel, tak následoval můj půlhodinový hlasitý smích, jak kdybych byl zhulený, ten smích se nedal zastavit. Mi to připomnělo jednoho bývalého spolubydlícího z intru (Digiho) a mojí každodenní snahu o usnutí se špunty v uších. Nebyl jsem jediný koho chrápání probudilo. Dostali jsme potom česnečku a hned po ní se opět přineslo víno. S pitím se skončilo okolo dvanácté a jelo se domů. Já jel s kamarádem autobusem. Lidi z nás měli velkou srandu, každý kdo nás viděl se začal šíleně smát.

Ten kamarád, se kterým jsem jel autobusem, dostal přezdívku Cestovatel. Když se snažil ráno jít za námi spát, tak ve svém stavu zabloudil a spal na různých místech. Chvíli s Ha a Jar v posteli, dvakrát se snažil jít spát ke kamarádovi dědovi a babičce, kteří už vstávali a měli z něj šílenou srandu, ale nakonec se nějak dostal k nám. Prý potkal babičku a zeptal se jí: „Vy už jdete taky spát?“ a odpověď: „Ne, já už vstávám.“

Byly to náročné dva dny, ze kterých bylo léčení naštěstí v pohodě, protože jsem kompletní střízlivění prospal z pátku na sobotu. Všechny zážitky a suprové situace se mi jednoduše popsat nepodařilo a ani nepodaří. Pořád si vybavuji další a hned je zapomínám. Bohužel se mi opět povedlo pokazit mé předsevzetí. Mám v plánu pokusit se o něj znovu. Žádné opíjení do zapomnění a ne tak často…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *