Hory…

Snowboardování v Itálii se mi podařilo přežít ve zdraví, i když o mých játrech se to určitě říct nedá. Podobnou věc jsem ještě nezažil.

Již výjezd minulou sobotu byl k popukání. Naplánoval jsem ho na šestou. Hezky v šest jsem nakládal první dva aktéry, za pár minut dalšího a zbýval už jen poslední. Podle ostatních neměl mít skoro žádné věci. Já jim věřil… Nejhorší bylo dostat ho z postele, byl totiž ještě s jedním do čtyř ráno v hospodě, kde se totálně zbořili. Za hodinu byl jakž takž ready i s věcmi. My ostatní mezi tím dojeli pro pár tabáků do vodnice. O skoro žádných věcech se opravdu nedá mluvit, měl jich skoro stejně jako zbytek osazenstva auta dohromady. Jedna taška plná obrovské tříšlauchové vodnice, druhá plná sklenic s předvařeným jídlem, třetí s věcmi a poslední igelitka plná tuzemáků a podobných cinkajících lahví. K tomu všemu šestibalení 1,5 l piv. Nevím jak, ale podařilo se mi vše do kufru seskládat. Nemusím snad říkat, že se jednalo o slušný výkon.

Skoro všichni v autě hned po vyjetí usnuli, takže cesta v pohodě.Na místo se nám podařilo přijet kolem páté hodiny. Rychlé vybalení a hned se začalo s pitím a vodnicováním. Musím říct, že takhle moc táhnoucí vodnici jsem ještě neměl. Opravdu diskotékovej dým a vydržela přes hodinu úplně lehce. První večer se vypily dvě vodky, rum a nějaké víno. V kombinaci se třemi vodnice nemusím snad říkat, že jsem se druhý den cítil jako kdyby mě někdo neustále mlátil ocelovou trubkou po hlavě. Nejhorší to bylo při pádech na sjezdovce. Večer se mi můj stav ještě zhoršil, takže vodnici s panákem jsem razantně odmítl. Jenže spolubydlící byl neodbytný a s hláškou „To přepiješ!“ mi nedal prostě na výběr. Musím uznat, že měl pravdu. Už za chvilku se můj stav stoprocentně zlepšil a večer teprve začínal…

V úterý jsem se překonal a na sjezdovce byl hned po otvíračce až skoro do zavírání. A večer opět alkoholový, jenže když ve třech lidech padnou čtyři lahve rumu, 3 sedmičky vína a nějaký panáky grapy, němůže být další den prostě dobře. Taky, že nebylo. Na sjezdovku vybelhání okolo dvanácté a jelikož svítilo už na snowpark sluníčko, šlo se na něj. První skok mě krapet překvapil, letěl jsem dál něž bylo v plánu. Byl jsem krásně rozjetý, tak jsem si řekl, že rampa vůbec nebude špatná. Jenže přibližně v její půlce mě prkno zradilo a sjelo. Nehorázně jsem se rozbil, zaprvé jsem si narazil o rampu kyčel, pak následovalo dost kotoulů po ledu a při tom všem se mi hlava odrážela od sjezdovky jak pinpongový míček. Chvíle rozdýchávání, zjišťování škod a po přejití největších bolestí pokračování dál. Jediné, na co jsem se zmohl bylo doplužení k lanovce a nahoře doputování k lehátku. Zbytek dne v plánu jen slunění. Jenže to byl nesměl být na horách s těmi idioty. Za chvíli přijeli, dovezli vodnici, kolu s rumem, nějaký piva a spoustu smíchu. Podařilo se nám ukořistit několik lehátek, dát je do kolečka a uprostřed s vodnicí se slunit a pomalu opíjet. Nikdy dřív jsem na sjezdovce vodnici neviděl, takže se nám podařilo být na pár hodin slušná atrakce. Všichni si nás fotili. Do toho si kluci vzpomněli na sázku z večera a já k nám musel sehnat nějaký holky. Naštěstí dva metry ode mě byla rodina s dvěma moc krásně vyvinutýma dcerkama, takže po největším přemáhání v životě bylo potom o zábavu postaráno. Pochopitelně se mi podařilo přemluvit je na přisednutí k nám. Den byl zakončen poslední jízdou dolů, abych se přiznal, pamatuji si z ní jen útržky a hroznou tlamu na rovince. Musela být hrozná, protože se ke mně sjelo několik Italů a ptalo se jestli jsem OK. Prostě a jednoduše zábava v plném proudu.

Další večery probíhaly podobně. Většina v šíleném deliriu. 

Cesta domů bez problémů, jeli jsme totiž už v pátek navečer. A co ty hovada po příjezdu neudělaly? Hned po vyložení věcí doma šli všichni sborově do hospody (půl druhý ráno) a na druhý den měli naplánovanou velkou oslavu někoho narozenin. Chtěl jsem jít s nimi, ale domu daleko a z osmi hodin za volantem docela grogy, takže jsem nechtěl spát někde na stole

Kamarádství s podobnými individui opravdu bolí. 😀 Moje játra by možná snesla transplantaci a o plicích se radši nezmiňovat. Ale alespoň vím, že přepít se dá opravdu všechno.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *