Jen moje stopy

V pátek jsem dorazil do Tábora, jak už se mi podařilo zmínit v příspěvku o vosku. Musím napsat o svém zážitku pár minut po příjezdu.

Vyšel jsem z autobusu a pomalu pobral své věci. Nebylo jich vůbec málo. Batoh s notebookem, třemi litry vína, litrem pití a spoustou dalších maličkostí. K tomu příruční velká taška plná různých věcí, mohla mít cca 5-6 kg. Dohromady mohla moje váha dělat 80 kilo. Vydal jsem se domů a chtěl to vzít okolo Jordánu. (To je velká táborská uměle vybudovaná vodní nádrž z roku 1492.) Dorazil jsem na břeh a najednou mě napadlo, že bych si mohl cestu zkrátit přes led. V tu chvíli mi ten nápad připadal skvělý. Již několik dní byly přece teploty pod nulou, takže s ledem by neměly být potíže. Dokonce po ledu vedly stopy.

Úplně v klidu jsem na led vstoupil. Na začátku slabé zapraskání, ale to bylo jen kvůli vystouplému ledu na kraji. Hezky pomalu, žádný spěch, jsem šel. Vychutnávaje si přitom úžasné ticho a přítmí. Světlo z pouličních lamp moc nepomáhalo, všude nad ledem byla slušně hustá mlha. Stopy, podle kterých jsem kráčel, najednou zmizely. Přesněji, stočily se zpátky. Přede mnou byla jen neposkvrněná zmrzlá hladina zapadaná sněhem. Úplná večerní idylka dohromady s tím tichem a mlhou. Jenže přišlo rozhodování co dál, přece jenom po krátkém rozhlédnutí mi došlo, že po ledu vůbec nikdo nechodí. Nedávno prý byla obleva (ale to jsem se dozvěděl až doma). Roztáhnutí rukou a několik poskočení… led držel, praskání se neozvalo. Zbývaly mi dvě třetiny plochy. Nakonec jsem se vydal dál, vracení mi přišlo moc zdlouhavé a navíc mě začínaly dost bolet ramena z té váhy. Nějak se to vše proneslo. Věděl jsem, že po proboření by mi téměř jistě nikdo na pomoc nepřišel. Díky mlze na led nebylo vidět a na procházce podél břehu nikdo nebyl. Dál jsem pokračoval ale velmi opatrně, naslouchaje ledu. Po dalších patnácti metrech mě už největší strach přešel. Led držel. Opět, i když s poněkud více bijícím srdcem, jsem si vychutnával atmosféru. Po došlápnutí na břeh přišlo citelné oddychnutí, ale můžu říct: „Přes led vedly jen moje stopy…“

(Hned druhý den začali přes Jordán chodit opět lidé. Díky stopám zjistili, že je led bezpečný.)