Prý na skleničku…

To mi bylo řečeno, když jsem se o tom plánovaném večeru dozvěděl. Jít posedět s pár lidmi do vinárny, dát pár skleniček a brzy jít domů. Už dopředu jsem tušil, že to tak nebude…

Podařilo se mi dorazit jako poslední. Přisedl jsem k těm pěti a najednou to začalo. Prý: ,,Tak dáme všechny bílá, ne?“ Zajímavá hláška při dopíjení litříku růžového. Džbánek za džbánkem a čím dál větší sranda. Holky si smíchy i zachrochtaly a připitým Slovenkám mi vážně dělá potíže rozumět. Vlastně i normálně, ale když jsou připité, tak jde jejich rychlost do extrémů. Největší překvapení večera bylo, když k vedlejšímu stolu přišli nějací tři muzikanti. Na začátku odložili nástroje do rohu, takže jsem myslel, že přišli jen popít, ale opak byl pravdou. Za pár minut začali hrát, úplně skvělý moravský a slovenský národní písně. Hezky od podlahy. Takový styl alá Čechomor, ten mám hrozně rád. No, připadal jsem si opravdu jako ve sklípku. Přece jen, kdo by čekal, že ve čtvrtek večer mu budou v centru Brna hrát zadarmo k vínu. Já to tedy nečekal, co vím tak ostatní také ne.

Kluci hráli skvěle, my se parádně bavili, z pár skleniček bylo hodně džbánků a dneska zajímavý stavy po ránu. To jsem tu zkoušku dost nečekaně oslavil. Stejně jako vloni po chemii, stačil večer a už v hlavě nic nemám. Výplach!

Dostala mě jedna hláška. Holky si na FB stěžovali, jak je po včerejšku bolí hlava a někdo jim odepsal: ,,Moc pijete, málo blijete!“