Prvních 11 dní roku 2011 za mnou

Člověk se ani nenaděje a další týden je za ním. Tenhle byl zvláštní pouze v tom, že byl první v Novém kalendářním roce. Jinak mi nijak zvláštní nepřišel. I když…

Jen tak z hecu jsem se zapsal na jednu zkoušku. Příprav na ní probíhala formou hry S.T.A.L.K.E.R., seriálů a několika filmů. Čistého učení cca 3 hodiny. Ale štěstí stálo zase za mnou a mě se úplně haluzácky povedla. Nejdřív to moc nevypadalo. Přišla inženýrka, že prý nemám ještě jeden test. Oponoval jsem jí tím co nám řekla před Vánoci, a to že můžeme nejdřív na zkoušku a až pak dodělat test. Nic takového podle sebe údajně nikdy neřekla. Vůbec nevadilo, že si to všichni pamatovali. Nevadilo, test mě přeci nerozhodí. Vyhledávat věty ve stavebním zákoně a mít dobře tři z pěti. Kdo by to nedal. Jenže najednou jsme slyšeli: ,,Ono už je po novém roce, takže to budou čtyři z pěti.“ Čůza jedna! Skousl jsem to, zaskřípal si zuby, a nějak s pomocí pánaboha ty čtyři z pěti trefil. Psalo nás to asi šest a nikomu jinému se to nepovedlo. Oproti ostatním, kteří nešli na zkoušku, já to dát musel. Pak všichni odešli a já dostal pět otázek. Jistota jen u prvních dvou, výpočet schodiště a jeho obecné rozměry, zbytek otázek tipovačka. Naštěstí mě to zachránilo a na E stačilo. Neskutečný štěstí.

A ve čtvrtek po dvou týdnech zase domů. Tentokrát ale i s Jančou. Předem jsme se dohodli. abychom si to zbytečně nemuseli zase komplikovat, že dojde k představení mámě. Tátu už potkala, ten nikdy podobné věci moc neregistruje. Jelikož nás očekávali až v neděli dopoledne, nemohl jsem si pomoct a návštěva se mým přičiněním přeložila neočekávaně už na čtvrteční večer. Ti koukali! Podobně jsem se už dlouho nezasmál. Měli domácí pohodu u televize a najednou já se seznamováním. Poté co si vzali delší kalhoty, byli připraveni. Nemohl jsem z Vik hlášky: ,,Teď vůbec nevím, jak bych se měl tvářit.“ No byla to sranda. Když se všechno uklidnilo, hned museli otevřít různé aperitivy. Jelikož jsem měl na starosti řízení, zůstalo vše na Janče. Asi si musela myslet, že su úplní alkoholici. Ale což, každí jsme nějací. Další dny u probíhali normálně, bez sebemenších zádrhelů. V sobotu proběhl plánovaný oběd, naštěstí byla pozván i T s jeho přítelkyní, takže sranda. A potom v sobotu večer na maturák. Jana ještě nikdy na žádném plese nebyla, takže trochu koukala. Zatancovali, popili, dobře se bavili a prostě všechno co k plesu má patřit. Musel jsem kamarádovi gratulovat. Za ty roky jsem byl na hodně maturitních plesech, ale takové půlnoční překvapení jako měli oni jsem ještě neviděl. Nejdřív naběhli na parket, polovina z nich do půl těla s havajskými věnci a udělali jednoduchý tanec, následně se stáhli, začala speciální muzika a na scénu vyšly dvě striptérky se skvělou šou. Striptérky zakomponované v půlnočku byl hodně originální nápad. Jako kulturní vložku jsem je již dříve viděl, ale kombinované s překvapením maturantů dosud ne. V neděli večer opět v Brně. Bylo hezký sledovat, jak je Janča ráda v domácím prostředí.

Osobně týden hodnotím víc než úspěšně. Po dlouhé době dokonce dorazil můj spolužáka a spolubydlící v jedné osobě, Martin, a sdělil mi, že to prostě nedává a končí. V tom samém týdnu jsem se dozvěděl, že na bytu končí i holčina, co tu byla s námi. Nikoho se mi nepodařilo sehnat, takže tu budu nějakou dobu sám. Zajímavý… Alespoň něco pozitivního na tom je, vezmu si konečně ten jednolůžák.

Ze zkoušek mi zbývá pouze poslední, tak se na ní snažím tak nějak připravovat. Týden času je přece jenom týden času. A pak opět dlouhá doba pohody přede mnou. Relax, hlavně No stress!