Neumí to, aneb jak jsou Brňáci každoročně připraveni na zimu

Minulý rok to bylo takové a letos opět stejné. Napadne pár centimetrů sněhu a v Brně je totální kolaps. Já, člověk zvyklý přezouvat pneumatiky kolem října, nemůžu pochopit tu nepoučitelnost. Stejně jako vloni je vidět na ulicích nepočítaně aut, které hrabou i jen na několika milimetrech, když se snaží rozjet na rovině před světly. Co potom na deseti centimetrech!

Dnešní cesta ze školy byla fascinující. Skončili jsme hezky dřív o deset minut, takže jsem se těšil, jak budu brzy doma a udělám si večeři. Nastoupil jsem do troleje. Po patnácti minutách, co se nám nepodařilo dojet ani k druhé zastávce, mi bylo jasné, že mě brzká večeře nečeká. Dostala mě jedna babka co stála vedle mě, několikrát se mě zeptala jestli nevím co se tam ve předu děje, i po tom co jsem jí prvně odpověděl, že nevím. Jako by si nevšimla, že stojím vedle ní a nasedal jsem také s ní. Nespokojená a ještě s pomalejším myšlením. Deset minut po projetí první zastávky jsem uprostřed ulice vystoupil a šel pěšky k zastávce šaliny na kterou přesedám. Po těch neprohrnutých chodnících ten cca kilometr byl opravdu zábavný. Vůbec jsem neměl plné boty sněhu. Ten zákon o údržbě chodníků městem musel vymyslet opravdu nějakej inteligent. Dole pod kopcem bylo centrum všech potíží. Jedna tramvaj nemohla nějak vyjet do kopce a šprajcla celou křižovatku. Vůbec to není důležitá tepna. Po dalším patnácti minutovém čekání v chumelenici se konečně podařilo tramvaji odjet a už to bylo v cajku. Za chviličku doma. Cesta ze školy, která mi normálně trvá 15 minut, se protáhla na krásnou hodinu.

Každý rok je stejný. Jako by si tady v Brně prostě lidé mysleli, že se jich sníh netýká. I vloni byla doprava po Brně díky sněhu úplné umění. Takovouhle nepoučitelnost a nepřipravenost jsem snad ještě jinde neviděl…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *