Byznysplán a trocha té kultůry

Ke psaní jsem se celý týden moc nedostal a to hlavně proto, že si ve všech volných chvílích čtu na Kindlu. Na svůj nový Kindle 3 mám stále stejný názor jako po prvním spuštění. Je naprosto skvělý. V týdnu nebylo moc času, ale i tak už na něm mám jednu knihu přečtenou, o odbornějších textech ani nemluvím. Učení je na něm také dobré, pdf jsou po převodu sice někdy rozházené, ale většinou to na jejich použitelnost a čitelnost nemá moc velký vliv. Nahrál jsem si do něj i pár fotek, sice v pdf, ale nahrál. Zobrazení taktéž skvělé. Display je jednoduše něco jiného než LCD, člověk se ho jen tak nenabaží. Dobré typy na různé vylepšení Kindle 3 má na svých stránkách Martin Pilný: http://www.pina.cz/tag/kindle-3/.

V týdnu jsem si vzpomněl, že před zahájením podnikání je dobré sepsat Podnikový plán. Dal jsem se do toho. Dva dny jsem lehce studoval jak a co vše v něm má být napsáno, rozhodl jsem se zatím jen pro krátkou verzi, pak dva dny dával vše dohromady a nakonec sepsal. Udělal jsem ho hlavně proto, abych měl vše hezky po kupě a připravené. Nakonec to vypadá snad ještě lépe než jen v hlavě. Sice v něm ještě pár věcí chybí, sám jsem si nevěděl rady, ale jinak svojí funkci plní. To mi potvrdil i snad můj budoucí společník, který do toho se mnou půjde. Nejhorší rozhodnutí bude, jaký typ společnosti založíme, jestli společnost s ručním omezeným (s.r.o.) nebo komanditní společnost (k.s.)? Obě dvě formy mají své plusy a mínusy, tohle bude ještě na radu od zkušenějších…

Nedá mi to a zmíním se o škole. 30.10. jsem psal, že mi učitel na předmět včelí produkty zamítl seminární práci z důvodu registrace někým jiným. A také to, že se nedám a stejně svoje téma dělat budu. Já se tedy nenechal, jenom trošku přeformuloval název a voala – registrace seminárního tématu proběhla úspěšně. Stačí si pohrát s pár písmenky a mám povoleno skoro přesně totéž, co jsem chtěl původně. Stačí být trochu kreativní a umět si hrát s písmenky… (Divné, že scrabble mi doma poslední dobou moc nejde. :-D)

Překvapení pro Janču proběhlo. Ono to ani nebylo moc velké překvapení. Jako překvapení jsem jí to formuloval jen proto, aby jí vrtala v hlavě nejistota. Svůj účel ta chvilková nejistota splnila. Ale netrápil jsem jí moc dlouho, už ve středu jsem jí překvapení odhalil – lístky do HaDivadla na hru Fanouš a prostitutka. Chtěla kulturu, dostala kulturu. Sice se nejednalo o klasické vystoupení na pódiu (sedělo se na schodech), ale atmosféru se jim podařilo vytvořit skvělou. Byla to zábava, přece jenom je divadlo něco jiného něž filmy, na které je člověk zvyklý. Ve filmech je vždy vše bez chybičky, protože se jedna scéna natáčí třeba třicetkrát. Divadlo je sice nazkoušené, ale vždy nějaká improvizace být musí. A to se mi na něm líbí. Kam se na něj hrabe předražené kino, není tak osobní a neužijete si ten pocit, že si příště nesmíte zapomenout vzít do prvních řad deštník nebo si vybrat místa od třetí řady dál. (Já naštěstí vždy seděl od třetí řady dál, ale ta slinná sprcha je vidět i z větší dálky…) Určitě můžu hru doporučit, pod názvem si člověk sice představí všelicos, ale jedná se o hodně dobrou komedii.