Všechno možné, hlavně z mé palice

Týden byl na můj vkus až nějak moc plný školních povinností. Vůbec se mi to nelíbí. Pořád ve škole a i na víkend máme hodně úkolů. Ale naplánoval jsem si to, takže to v pohodě zvládnu. Ale i tak to nebude nic lehkého. Kalendář na googlu mám zcela zaplněný školními věcmi a k nim ještě hromadou jiných povinností. Nějak jsem se ten kalendář naučil používat a už si to bez něj neumím představit. Jen kdyby to všechno sepsané na jednom místě nevypadalo tak hrozivě.

Hodně jsem přemýšlel nad svojí finanční situací a snažil jsem se najít si tady v Brně zase nějakou brigádu. Alespoň na ten pátek, sobotu a neděli, které mám volné. Poslal jsem opět několik životopisů a čekal. Jenže jsem tvrdě narazil. Ne v tom, že by se neozvali, to mi hezky volali a jednou dokonce asi minutu po odeslání mailu s životopisem. Ale narazil jsem hlavně na neflexibilitu pracovní doby požadované od zaměstnavatelů. Ve všech inzerátech to znělo krásně: Práce časově ideální pro studenty – pojďte k nám. Ale reálné požadavky měli jiné. Vždy chtěli několik dní v týdnu a ještě k tomu normální pracovní doby, osm hodin denně. Jenže to já prostě nejsem schopný ve svém časovém rozvrhu nikde najít. Nejsem žádný Hermiona z Harryho Pottera, abych se vracel v čase. Snažil jsem se najít i jednorázové víkendovky, ale i s těmi je to nevalné. Buď vůbec nic a nebo hned obsazené. I když jsem na netu dost často, tak bohužel většinou ne v době, kdy se inzeráty nejčastěji na web zadávají. Takže výsledek snažení = je to pořád stejné, ani ve třetím semestru si ke studiu nemůžu přivydělat. Snad ve čtvrtém…

Pěkně mě to štve, že nemám žádný vedlejší příjem peněz ke studiu. Být pořád závislý na rodičích se mi nelíbí. Jak bylo v létě finančně krásně… Většinu peněz jsem totiž dal teď na začátku školního roku do rozjezdu školy (dobře, úplně všechno ne, také jsem si hodně užíval života) a nezbylo mi prakticky nic. To bylo plateb. A teď to také není o nic lepší, prakticky všechno jde na studia a platby okolo. Ani mou vysněnou věc si nemůžu koupit. A to už po těch pár letech co jí chci nestojí deset tisíc, ale jenom tři. Víc už dolů jít nemůže. Chci čtečku knih s technologií E-ink. Mám vyhlídnutý Kindle 3 od Amazonu. Podle mě úplně dokonalý přístroj pro čtenáře. V počítači mám stovky knížek, ale zařízení na čtení mi od Vagiho narozenin jaksi pořád schází. Takové roky čtečku chci a když už je konečně za dobrou cenu, tak pro změnu nemám prostředky. No nenaštvalo by to? Ale já to jen tak nevzdám, doufám, že do měsíce, maximálně dvou, jí budu mít doma.

Alespoň, že v osobním životě se mi pro změnu celkem daří. Až jsem dokonce spokojený. Což nevím jestli jsem vůbec kdy předtím byl. Asi mi není souzeno být spokojený ve všem. Vždycky musí být něco na druhé straně váhy. Jin a Jang jsou holt všude… Do toho všeho se konečně dostalo na každodenní učení angličtiny a také to psaní. Hodně se snažím. Naproti tomu k rodokmenu už jsem se delší dobu nedostal = znovu jsem zamrzl na mrtvém bodě a aby toho nebylo málo, ani číst si nestíhám. To jsou samý skripta a na knížku on Janči se nenachází vůbec čas. To, že nemám čas na filmy, seriály a rodokmen beru, ale to čtení mě prostě a jednoduše štve!

Jsem si postěžoval a hned mi je líp. 😀 Dělám si srandu, je to jenom každodenní realita, která mě už fakt naštvat nemůže.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *