Zase jednou doma a další vyhraná sázka

Víkend je za mnou. Konečně! Bylo to bohužel jen měsíc od mé poslední návštěvy. Myslím, že delší časové období vůbec nebude vadit.

Přijedu domů a všude plno novinek. Rozepisovat je všechny nebudu. Pátek večer bylo naplánovaný posezení v jedné mojí už řadu let nejvíc oblíbené hospůdce. Oblíbené hlavně proto, že tam vždy měli sudové víno vožené z Moravy. Chuť na něj byla veliká a tudíž i zklamání. Můj oblíbený Blus bar asi změnil majitele a tím i nabídku. Rozlévané víno po litrech zmizelo z nabídky, už jenom dvojky a ještě k tomu na můj vkus moc drahé. Co se dalo dělat, pilo se pivo. Alespoň, že v té hospodě skoro každý den čistí trubky. Původně mělo přijít pokecat jen pár lidí, co vím, měli být tři, maximálně čtyři. Jenže večer se nějak rozjel a najednou nás tam bylo deset. Pochopitelně jsem se v jednu chvíli dostal i ke své oblíbené sázce pivo vs rohlík. Bořek normálně odběhl a deset minut sháněl před půlnocí rohlík. Sehnal, jen se lžící pro mě byl problém. Nakonec se dohodnulo, že budu mít jen třetinku kozlíka a budu jí jíst čajovou lžičkou. Vsadili jsme se jen o pivo, tak jsem na to přistoupil. Zas tak velkou ostudu jsem si neudělal, bagroval jsem co to šlo a i celá hospoda stála na mojí straně. Bohužel, prohra byla neodvratná. Čajová lžička je na podobné sázky opravdu malá, nedoporučuji zkoušet. A několikáté pivo čajovkou dá fakt hodně… Taky jsem se za ten večer naučil hodně hospodských sázek, musím někdy vyzkoušet.

Dokonce se v Bluesku vyskytnul člověk, kterému už několik let nemůžu přijít na jméno. Pozdravení, pár slov k minulosti a víc jsem si ho nevšímal. Opravdu ho ze srdce nenávidím a po určitých událostech už si ho nikdy k tělu nepustím. Pár lidí ví o co jde a jak jsem na to v té době zareagoval. Myslím, že dneska by to probíhalo krapet jinak.

V sobotu večer se nic moc extra nedělo, domluvil jsem definitivně hory a pak jsem s několika kamarády koukal na film v HD rozlišení, byl to Harry Potter 3. Bylo to poprvé, co jsem to v takové kvalitě viděl, a musím uznat, že fakt zážitek. Hláška, která mi uvízla v paměti. Harry hladil v jednou záběru svojí sovu Hedviku a já řekl: “Takovou sovu jsem jako malej hrozně chtěl…” A připitej Filip na to řekl: “Já mám taky rád sovy… pečený, s bramborem… hmm…” No byli jsme mrtvý, a to byla jen jedna z mnoha hlášek. Ty hory v únoru budou luxus.

V neděli k babi na oběd. Celkem to ušlo, prakticky jsem se tam jenom otočil. Ale i v té chvilce se toho hodně stihlo. Podařilo se mi všechny oslnit svým čírem, to zaprvé. A za druhé, nachytal jsem sestřenku na rohlík a polívku. Sice v sázce byly bratrovo vlasy, ale to je detail. Peťa prohrála a musí si nabarvit hlavu, hezky barevné pruhy. Střídavě svítivě jedovatá zelená se zářivě oranžovou. 😀 Kdyby prohrál brácha, tak by si musel ostříhat svojí x-letou hřívu na ježka. Já nic. 😀 Dobrou hlášku měl strejda. Taky se stříhá dohola. Přišel, viděl mě, přejel mi rukou po hlavě a řekl: “Vítám tě do klubu. Drhneš!” A pak už jen domů a dál do Brna…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *