A první týden školy je za mnou

Je to tak, nejvíc haluzácký týden konečně skončil. V celém týdnu jsem neměl vůbec náladu na psaní, teď se naštěstí už dostavila, takže do toho.

Začalo to úplně divným pondělkem. Jako největší študáci jsme šli s Martinem do školy na první přednášku, nějaká výroba vrstvených materiálů. Jako fakt záživná hodina. Jakmile dal profesor v půlce pár minut pauzu, nevydrželi jsme to a odešli. Tam se fakt nedalo vydržet. Aby nám udělali radost, zbytek dne mi skoro celý odpadl, až na jeden předmět, který mě fakt zajímal. Došel jsem na něj a jako fakt zajímavý témata, ale bohužel se mi to krylo se cvičením a s těžkým srdcem jsem musel předmět odmáznout. Takže zase nic.

Úterý podobný pondělku. Dost toho odpadlo. A jelikož jsem byl večer předtím s J, tak se nám (mě a Martinovi) nějakým záhadným způsobem podařilo zaspat celou první přednášku od sedmi ráno. Stejně byla o ničem, a jako aby se neřeklo, fakt nás to mrzí. 🙂 Odpoledne jsme se dozvěděli, že máme mít vybranou seminárku na pěkně “suprovej” předmět, FYZMECH. Večer zase s J, takže se na to nějak zapomnělo. Ve středu ráno na to s Martinem koukáme a už zbývalo jenom pár dost špatných témat. Vybral jsem si jedno s tím, že snad budu mít štěstí a nebude to nic hroznýho. Jediný název, který mě moc nevyděsil a alespoň trochu zaujal.

Ve čtvrtek tři cvika. První pár minutek úplně o ničem. Zato na cviku z FYZMECHu lepší, ptám se vyučujícího co s tím mým tématem. Že si vůbec neumím představit nic pod jeho názvem a ani potřebné programy, že neovládám. Dostal jsem odpověď, která se fakt nečekala. Program je prý naprosto primitivní, s modelem budu hotový za chviličku a pak už jenom zpracovat výsledky a napsat. Jednodušší práce tam prý skoro nebyla. Ostatní mi prý možná budou hodně závidět. Do dvou týdnů můžu být hotový. To taky nezabralo víc jak půl hodinky, samozřejmě čekačka na další předmět hodinu a půl. Přetrpěl jsem to, ale jako fakt mě to nebavilo. Další cviko, ve čtvrtek poslední, byl CAD3D. Dlouho jsem se modlil, ať je to AutoCad, a jelikož bůh nějak ví, že na něj nevěřím, pěkně se na mě vykašlal. Hezky TurboCad. Tímhle sis to u mě podělal, ty tam nahoře! Tak zpackaný program jsem už dlouho neviděl. Pomalu ani primitivní obdélník s několika otvory se v tom nedá nakreslit. A to máme za pár týdnů jet 3D! Tady to někdo pěkně nedomyslel. V tý s….e se opravdu nedá nic pořádného udělat. Zlatý AutoCad…

Venku s J jsem nebyl jenom večer v pondělí, ale každý. Vždycky to tak nějak časově šlo, ale kulečník ve středu fakt nevyšel. Dopředu jsem říkal, že chci být do půlnoci doma. Že prej jasný, budeme. Já tomu blbec věřil. Jasně, že se šlo po kulečníku ještě sednout. Sice jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí od Filipa a aj Jany, ale ujel nám díky tomu rozjezd. A jelikož jsem měl jako vždy štěstí, tak další jel až za hodinu. No hodinu se mi čekat nechtělo, takže pěšky. A jít přes Cejl s mojí krásnou palicí je v noci opravdu odvaha. Naštěstí bez úhony. Dneska večer jsem udělal menší botu, ale myslím si, že to bylo správné. Snad mě dotyčná osoba pochopí. Klidně si o tom můžeme promluvit…

Můj nový účes se mi tak zalíbil, že jsem ho vytunil strojkem na holení. A budu si ho tak udžovat pořád. Je aby se někdo nedivil, když mě potká…

Na víkend mám naplánované po dlouhé době rodné město. Takže nakupování burčáku. Snad pět litrů bude stačit. Vlastně už trochu méně, ten červený se prostě musel ochutnat… Takovou lahodu jsme už dlouho nepili, vůbec teď nemůžu pochopit, proč jsme pili skoro celé září jenom víno. To se musí dohnat! 😀

Jak je vidět, trochu psavá mě chytla. A to tady ještě není všechno. Zážitků je o hodně víc, ale zas tolik psací síly ne…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *