AC v ČS a super hospodská sázka

ACéčko ve spořitelně bylo celkem zajímavé. Naštěstí jsou to všichni profesionálové a mé palice si nevšímali. Vůbec jim to nevadilo. Řízení vedly dvě mladé ženské. Jinak to probíhalo klasicky. Bylo nás v jedné místnosti 12 uchazečů, z toho moji soupeři jenom tři, zbytek na jiné pobočky. Celé to výběrové řízení jsem bral úplně na pohodu. Jen jsem to zkoušel, nějak extrémně jsem se nesnažil prodat, jednal jsem úplně jako normálně. Nejdřív klasický představení přede všemi, dělalo mi velký problémy netlemit se těch extrémním snaživkám, které jely naučený scénář někde z netu a byly přitom rozklepané jako osiky. Tréma dělá divy. Já sám se představoval úplně poslední, normálně jsem se představil jako by o nic nešlo. Prostě klídek, až jsem se sám divil jak to zvládám. Dále pokračovala týmová práce. Rozdělily nás na dvě poloviny a dostali jsme k řešení určitý problém. Myslím, že jsem si ostudu neudělal, dobrá polovina nápadů byla z mé hlavy. Pak byla pauza a pokračovaní bylo několika testy, takové ty o ničem, ale které toho řeknou o požadovaných vlastnostech člověka nejvíce. No a nakonec prodejní rozhovor. Prodávali jsme všichni ojetá auta. Nikomu se nepodařilo prodat. Sranda! No a pak už konec a jel jsem rovnou na domluvený bowling.

Člověk má sraz s kamarády na bowling a oni ho nepoznají. Normálně kolem mě prošli a nevšimli si mě. A to jsem si jenom ostříhal hlavu dohola. Nejdřív jsem s novým účesem spokojený nebyl, ale nějak se mi to zalíbilo a asi se tak budu stříhat pořád. Je to přece jenom pohodlí. Okolí si zvykne!

Páteční večer zase zábava. Nejdřív jsem byl s kamarádkou odpoledne na minigolfu. Teda tak se to jmenuje, my jsme určitě hráli něco plně jiného. 😀 Při hraní se domlouvalo co se podnikne večer. Náš první plán byl, že půjdeme jenom posedět na Špilec a potom dáme u mě filmovej večer. To byl původní nápad. Do města jsme podle plánu jeli, ale na nějaký dlouhý posezení se nedostalo. Nejdřív nějaká divná akce, potom to posezení (pěkně jsem se ztrapnil, machroval jsem s tím jak se otvírá víno pomocí boty a zdi a nepovedlo se mi to, nakonec starý zlatý zašťouchnutí špuntu) a nakonec pro mě zase nová diskotéka. Zase jsme skončili v divokým tanci, jak jinak. Alespoň jsem za večer poznal opět hromadu nových lidí.

Před diskotékou se mi přeci jen něco povedlo. Podařilo se mi uzavřít s Jančou hospodskou sázku. Jedná se o tuhle: “Dva lidi sedí proti sobě, jeden má před sebou polívkový talíř s nalitým pivem a lžíci, druhý jenom rohlík. Oba dva začnou nastejno jíst a přitom se na sebe koukají. Kdo to spořádá první?” Odpověď je jednoduchá, ten s tím pivem. Je to proto, že ten co jí rohlík nesmí zapíjet a jak kouká na toho, který jí lžící pivo, tak se mu udělá v krku po pár soustech úplný knedlík a dál už nic nespolkne. A voala, pivař vyhrává. Sázka proběhne dneska večer. Já mám to pivo, takže si věřím s výhrou. Ten kdo prohraje si nechá nabarvit hlavu podle přání druhého. Ještě, že nemůžu prohrát… Úplně nejvíc se těším na Janičky blonďatou hlavu s modrými pruhy. 😀

Princip sázky je úplně stejný jako když jdete do divadla na koncert filharmonie, sednete si do jedné z prvních řad a začnete s patřičnými obličeji lízat a cucat citron. Jakmile to hudebníci s dechovými nástroji spatří, tak nejsou schopni vydat jakýkoliv tón. Začnou se jim totiž hrozně tvořit sliny, to se pak může dirigent umávat a stejně nic. Také proto je něco podobného v divadlech zakázáno vůbec zkoušet.

Už se těším na večer. Sázku podrobně popíšu v příštím příspěvku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *