První praní v ruční pračce na kliku…

Týden uběhl zas jako voda. Pořád stejný koloběh: práce, bazén, večer pivko, práce, nákupy, práce, bazén, práce, nějaká zábava a tak pořád stejně. Až přišla tahle škaredá sobota a s ní konečně rozhodnutí, že se dám do praní. Už bylo potřeba, hromada špinavého prádla už byla celkem velká.

Tož vytáhl jsem tedy z kouta starou ruční pračku po prababičce. Jediná věc, ve které si můžu prát, protože normální pračku kvůli dřevěným chatrným stropům mít nesmím. Aby bylo jasno, tak v normální automatické pračce prát umím ouplně bez problémů. Dal jsem do bubnu první várku a začal s točením. Mami mi předtím říkal, že stačí párkrát zatočit na jednu stranu a párkrát na druhou, drže se její rady jsem to udělal a myslel jsem si, jak to není jednoduché a že už mám vypráno. Jenže ono ne. Tak snadné to nebylo. Hned jsem zjistil, že to je málo točení, a že tedy budu muset točit déle. Všude mokro, sprcha plná mokrého prádla, já naštvaný a čekalo mě ještě jedno kolo. Sebral jsem se a odjel se uklidnit nákupem pár Bernardů do Tesca.

Již uklidněn při naplňování ledničky jsem se rozhodl zagooglit nějaký pořádný návod. Opravdu jsem se nemýlil, internet mi potvrdil, že musím pračkou točit nejméně tři minuty. Vzal jsem hodinky, nastavil pro jistotu pět minut a dal se do dalšího kola praní. Nejdřív ručníky s osuškami, pak pár trik a košil a nakonec spodní prádlo. Už po těch ručnících jsem byl zpocený jako nikdy předtím a bolely mě ruce. Nejsem žádná slabota, ale tenhle způsob praní dost unavuje. Pořád ale lepší než valcha. 😀 Když jsem konečně dotočil trentýrky s ponožkama, tak se na mě po otevření pračky vyvalila spousta pěny. Nevím proč, ale prostě to šíleně napěnilo. Nějak jsem se s tím vyrovnal, po jakž takž úspěšném praní vytřel ten rybník a zaslouženým pivkem jsem se uklidnil.

Pomalu začínám uvažovat, že si najdu byt s normální automatickou pračkou. Sice jsem si původně myslel, že to takhle půjde v pohodě, ale když jsem to konečně vyzkoušel, tak se názor rychle změnil…