Čtu…

Už jsem se zmínil, že hodně čtu. Když myslím hodně, tak opravdu hodně. Život bez knížek si vůbec neumím představit. Když se člověk nudí – vezme si knížku, jde na záchod – vezme si knížku, jede nějakým dopravním prostředkem – vezme si knížku, na někoho čeká – vezme si knížku, a tak bych mohl pokračovat ještě dost dlouho. Knížky jsou pro mě prostě taková záchrana před vším možným.

Nejzajímavější jsou ale reakce, když někde řeknu, že čtu. Ty nejčastější: „Cože, ty čteš? A to tě to baví?“; „Co na těch knížkách prosím tě máš? Takhle ztrácet čas…“; „Knížky?! Já tak maximálně články na netu a čas od času časopis.“ Lidé čtoucí tyhle řeči určitě také slyšeli už mnohokrát. S tím se ale člověk milující knížky musí smířit, ostatní ho považují prostě za takového malého podivína.

Jenže oni si neuvědomují několik věcí, které já jako člověk který čte ano. Zaprvé neznám vůbec termín „nuda“. Co to vůbec je?! Za druhé mám větší slovní zásobu něž většina lidí co znám. Po tomhle argumentu se zpravidla na chvilku, ten s kým se bavím, urazí. Za třetí mám díky knížkám i větší všeobecný přehled. A za další si teď nic nevybavím, ale kamarád říká, že díky čtení mám větší kapacitu mozku. To nepotvrzuji, ale ani nepopírám.

Teď k tomu co čtu. Nejčastěji to jsou knížky se zaměřením sci-fi a fantasy. Ovšem nepohrdnu i jinými žánry, v mé knihovně jsou k nalezení dobrodružné knihy, romány, cestopisy, odborné publikace, učebnice, slovníky, náboženské texty a ještě mnoho dalších. Můj záběr je opravdu široký.

Nejkrásnější pocit je, když se mi podaří udělat z nečtenáře čtenáře. Je to obtížné, ale opravdu to jde. O tom napíšu ale nědky jindy.

Já jen říkám: „Lidi, čtěte!“ Nemusí to být hned knížky, ale hlavně ty texty musí mít nějakou váhu. Pár vět denně v esemeskách nebo na icq opravdu nestačí.